Všechno to začalo postupně a můžou za to samozřejmě špagety. „Moje maminka bydlí v Itálii, já v Česku, ale často tam za ní jezdím. No a hodně jsem si oblíbila těstoviny. V Itálii bydlí i babička, má manžela ze Sicílie. A vždycky jsem se dívala, jak vaří. Těstoviny mi vždycky připadaly takové jednoduché a mám moc ráda jejich chuť. No a pak jsem už nevařila nic jiného. Zkoušela jsem nejrůznější recepty,“ popisuje své gastronomické začátky Anastasija Čujeva.

Už za měsíc měli prostory

Vždycky měla plán otevřít si kavárnu, ale nakonec přišel pasta bar. „Seznámila jsem se s přítelem a on zpočátku těstoviny moc nemusel. Ale jak jsem mu je vařila, oblíbil si je a také je začal připravovat. No, a protože i on měl sen otevřít si nějakou kavárnu, jednou ho napadlo, že když nám špagety tolik chutnají, tak proč je nezačít vařit i pro ostatní. Je to rychlé jídlo, chutné, může se to dělat jako fast food,“ vzpomíná na prvotní impulz pro otevření podniku.

Cesta od nápadu k realizaci nebyla moc dlouhá. A nebýt nutné administrativy, byla by ještě kratší. „Bylo to rychlé. Už za měsíc od prvotního nápadu jsme měli prostor. Ale pak ještě asi další čtyři trvalo, než jsme vyřídili všechny formality, také upravili prostory, ve kterých jsme, protože v nich byl původně obchod. To celé zabralo asi pět měsíců,“ říká Čujeva.

Zdeňka Pytlová provozuje hospůdku U kašny v Dešenicích v Pušumaví. Daří se ji lákat místní, ale i turisty a cyklisty.
Příběh šumavské hospůdky: Aktivní hostinské pomohli místní lidé i pivovar

Oba přitom původně nejsou z oboru. „Já mám vystudovanou ekonomiku a přítel geologii. Měl zkušenosti z gastronomie, pracoval čtyři roky v pizzerii. Já trochu z brigád. Ale musela jsem si udělat rekvalifikační kurz kuchař v Brně, tam jsem se ale učila spíše českou kuchyni, knedlíky a podobně,“ usmívá se.

V pasta baru v Riegrově ulici připravují téměř tři desítky typů špaget, s masem nebo ve vegetariánském provedení, vše podle chuti zákazníků. Pasta bar se stal rychle oblíbeným i bez výrazné reklamy, otevřel v červnu před dvěma lety.

Splněný sen

„Hned první den k nám přišlo dvacet šest lidí. A to jsme byli jenom na facebooku. Potom se to rozběhlo. Jsme v centru, kousek od náměstí, chodí tudy hodně lidí,“ podotýká. Kromě osobního nákupu nabízejí také rozvážkovou službu. „Takže každý, kdo má chuť na špagety, si může objednat. Sice si berou procenta, ale z druhé strany je to lepší, než kdyby třeba nepřišel přímo k nám nikdo,“ dodává.

Pan Parmezán je splněním jednoho snu. „Chtěli jsme to, tak jsme to zkusili. Kdyby to nevyšlo, tak bychom s tím neměli problém, zase bychom šli klidně někam do zaměstnání. Myslím si, že kdyby každý člověk dělal to, co ho naplňuje a opravdu baví, obyvatelstvo bylo by mnohem šťastnější,“ říká Anastasija.