Milí čtenáři regionálního Deníku
přinášíme vám nový seriál nazvaný Společenská odpovědnost.
Možná si myslíte, že se vás toto téma netýká. Opak je ale pravdou. V našem regionu žijeme všichni společně, všichni se podílíme na utváření našeho okolí. Někdo jako podnikatel, někdo jako čtenář, někdo jako novinář. Všichni jsme však zrcadlem našeho kraje.
Každý týden vám proto v našich novinách představíme jednoho z šéfů velkých moravských firem. Nepůjde o ledajaké společnosti. Představíme vám podnikatele, kteří umějí nejen dobře obchodovat, ale také si uvědomují, že je část peněz potřeba vracet zpět do regionu. Přečtěte si, jakou životní filozofii mají osobnosti, jimž není lhostejné, co se děje kolem.
Martin Nevyjel, divizní šéfredaktor, martin.nevyjel@denik.cz

Richard Benýšek, manažer O2 areny a majitel Běleckého Mlýna na Prostějovsku, v rozhovoru pro Deník:

Bělecký Mlýn na Prostějovsku, to bude asi vaše srdeční záležitost.

V jistém smyslu ano. To místo jsem si oblíbil dlouho před tím, než se mi ho podařilo jako velmi zanedbané koupit. V mládí jsem zavítal na pionýrský tábor do tohoto koutu Drahanské vrchoviny a okamžitě si to místo zamiloval. Pak jsem sem jezdil i na čundry. A nechci, aby to znělo fanfarónsky, ale už tehdy jsem si říkal, že něco takového jako Bělák chci. Za dobu, co se mi ho podařilo před deseti lety získat, se rozrostl a prosperuje. A třeba na portálu kudyznudy.cz patří mezi nejvyhledávanější agroturistické destinace.

Ale Bělecký Mlýn není jen místo pro turisty, je to i firma. Představte ji.

Je to zemědělská firma se vším všudy. Našimi konečnými produkty jsou dřevo, obilí, seno, sláma, štěpka, med. Máme obrovské včelíny, pálenici, máme oboru, lesy, chováme hovězí skot, nově jsme postavili štípací linku na dřevo, vyrábíme brikety z biomasy. Je toho hodně. Nejbližší plány počítají s vysazením plantáží netradičních dřevin, konkrétně to bude javor cukrový, který se v místě již pokusně sázel v době blokády Napoleona v Evropě, a korkovník amurský. Ale plánujeme rovněž vybudování vodních ploch, které budou sloužit jako retenční nádrže a budou zachytávat přívalové deště a zajišťovat akumulaci vody v krajině.

Důležitým článkem Běleckého Mlýna jsou koně. Jak k tomu spojení vlastně došlo?

To spojení má sakra dlouhou historii, protože platí už tři sta let. Podařilo se nám získat místní část Zámeček, která se ke koním přímo váže, sloužila totiž jako stáje pro šlechtický velkostatek v Hluchově. Potom tu i JZD Budětsko chovalo dostihové koně, v plánu bylo i vybudování dostihové dráhy. Zámeček nyní prošel rozsáhlou rekonstrukcí a dnes jsme schopni nabídnou vysoký standard nejen milovníkům koní. Nabízíme kromě našich kvalitních odchovaných hříbat i jejich ustájení, ubytování, výlety do přírody, výcvik v parkuru či venkovní jízdárnu. Přímo před Běleckým Mlýnem začíná síť hipostezek, které vedou za turistickými zajímavostmi v okolí a které jsou vybaveny orientačním značením, odpočívadly a informačně naučnými tabulemi. Samotný Bělák je také koňácký pojem. V roce 1936 ho koupil prostějovský továrník Pyrolt, který si dal záměr vyšlechtit zde českého klusáka. Jeho pokusy mu přerušila válka, nadějný chov mu na závěr zrekvírovali vojáci. Říká se, že koně skončili v guláši. Zemský hřebčinec v Tlumačově měl pak na Běláku dlouho středisko, po revoluci se zde chovali westernoví koně. Takže je na co navazovat. Máme zde jezdecký klub, už přináší výsledky, naši mládežníci jsou pravidelně dekorováni. Na Zámečku je nové travnaté kolbiště, kde se konají i závody, a oprášili jsme záměr cvičné dostihové dráhy, kvůli Pardubicím. Tu máme v územním řízení, takže uvidíme.

Hodně jste byl vidět a slyšet kolem projektu cyklostezky z Kostelce do Konice. Co je tam nového?

Ani nevím, nechce se mi už tím zbytečně ztrácet čas. Nechci být Don Quijote Prostějovska. Osobně si myslím, že cyklostezka nebude. Od samého začátku se totiž spojila s lidmi, o kterých mohu pochybovat, že jim šlo o cyklisty. Koneckonců to vyšetřuje policie. Přesto chceme, aby cyklisté do našeho regionu jezdili a oblíbili si ho. Teď se kolem toho vyskytuje jeden nadšenec a táhne to dopředu, tak uvidíme. Ale kdyby byl neúspěšný, rozhodli jsme se, že vlastními silami vyznačíme cyklotrasu a postupně ji doplníme informačními tabulemi. Aby standard, na který jsou cykloturisté zvyklí, byl v nějaké podobě i u nás.

Rozsah vašich aktivit je široký. Bylo podnikání vždy vaším snem?

Vždy určitě ne. Zažil jsem dobu, kdy jsem si slovo podnikání ani neuměl významově přeložit. Časy se ale mění a přišla doba, kdy jsem si uvědomil, že mě ekonomická sféra táhne a chci se v ní uplatnit. Potkal jsem spoustu zajímavých lidí, na některé věci a události hned tak nezapomenu, i když bych chtěl. Ale to patří nejen k podnikání, ale i k životu.

Jsou vaše rozhodnutí s růstem věku více promyšlená?

Nevím, zda více promyšlená, možná více funguje intuice. Což bude malér, až přestane (smích)!

Za poslední roky jste známý i jako úspěšný krizový manažer, který působí prakticky v celém Česku. Jaké to je, stavět firmy „na nohy"?

Chce to zkušenosti, zaručený tip není, při koupi existuje řada rizik včetně zániku firmy. Je samozřejmě rozdíl u jednotlivých firem, jak jsou velké, jaké je jejich postavení na trhu, zda je alespoň část z nich zdravá a má šanci přežít, jaké má závazky. Je to soubor kritérií, které je třeba posuzovat. Ale v zásadě platí, že každý podnik v bídné kondici představuje obchodní příležitost. A já takové rovnice s mnoha neznámými rád řeším. Kvůli tomu třeba nezmizel ze světa Krátký Film Praha, který jsem koupil v době, kdy měl záporný majetek, a tak tak se držel nad vodou. Jako u jedné z mála firem v ČR se u něj podařilo dosáhnout vyrovnání s věřiteli a „Kraťas" dnes funguje a vyrábí filmy. Samozřejmě už to není moloch, ale je postaven na reálných základech.

Píše se o vás rovněž jako o člověku, který přebírá neúspěšné projekty PPF.

Denně se toho o spoustě lidí napíše opravdu hodně (usmívá se). Nevím, kde se to bere. Pravda je taková, že kontakty se skupinou PPF začaly kolem roku 1996. Pracovně se nárazově potkáváme doposud.

Platí to i o vašem angažmá v O2 areně, kde jste byl klíčovým člověkem při řešení insolvence jejího majitele?

Ano, platí to. Mám za sebou řadu zvládnutých projektů z pozice krizového manažera, takže co. Příběh O2 areny nakonec skončil dobře, s věřiteli se podařilo dohodnout, že úpadek bude řešen takzvaně reorganizací, což se dá přeložit jako vyrovnání s věřiteli. Velmi zjednodušený překlad je, že firma neprojde konkursem. Byla by škoda, aby taková hala padla, přišla o důvěru, o návštěvníky. Má totiž hodnotu nejen vyčíslitelnou v penězích, ale taky společenskou, protože žádná podobná ve střední Evropě není. Bylo to těžké období, ale podařilo se nám zajistit atraktivní program a udržet důvěru návštěvníků. Teď, s odstupem času, hala potvrdila, že má perspektivu a dokáže na sebe vydělat. Je plná lidí, kteří se chodí bavit.

Bělecký Mlýn se stal také akcionářem Dostihového spolku Pardubice.

Ano, je to tak, vidíme v tom zajímavou obchodní příležitost. Velká je skutečně mimořádný dostih, ostatně svědčí o tom i skutečnost, že by se jí i jako majitel koně mohl zúčastnit mistr světa formule 1 Mika Häkkinen. Do Česka nyní dorazila osmiletá klisna Folie D'Ocean, kterou bývalý pilot McLarenu koupil ve Francii a dodatečně dohlásil do Velké pardubické. Řídící organizace Jockey Club nyní vyřizuje formality kolem registrace klisny i nové stáje, bude to zajímavé.

Bydlíte v Olomouci, podnikáte na Prostějovsku a vlastně po celé republice. Kde jste doma?

Na takto položenou otázku neumím snadno odpovědět. Podnikám tam, kde jsou příležitosti a žiju v kraji, jehož hlavním městem je Olomouc. Je to kraj, kde žít chci, kde chci rozvíjet podnikání, platím daně, a chci tak přispět k jeho rozvoji. Když jsem dlouho pryč, tak se do Olomouce hrozně rád vracím. A když se vrátím, tak se hrozně těším, že zajedu na Bělák. Takže to shrnu: všude dobře, doma nejlépe. A doma je pro mě Olomouc i Prostějovsko. Jsem kluk z vesnice, mám k venkovu vztah, a tak to prostě bude.