„Hlavně jsem myslel na to, abych ho našel a doufal, že je v pořádku. Mohlo se stát, že by byl v místnosti, kde hořelo nejvíce, a v takové situaci už by nic nepomohlo. Důležitý bylo doufat, že bude chlapec v pořádku," popisuje první myšlenky, které se mu honily hlavou.

Hlavní roli v těchto situacích hraje čas. A také spolupráce.

„Bez ní by to nešlo. Všichni v ten večer fungovali na jedničku – hasiči, záchranka. Vždy se to rychle seběhne, při zásazích není moc času přemýšlet a každý musí fungovat a vědět přesně, co má dělat," říká Vojtěch Školudík.

U policie v Lipníku slouží sedmým rokem, zatím s hodností praporčík. Policejního ocenění si váží.

„Je to samozřejmě příjemný pocit. Ocenění těší, je to za něco, co se povedlo. Ale je to opravdu o tom, že tam všichni dobře fungovali," upozorňuje.

Spolu s kolegou zorganizovali v onu dubnovou noc ještě před příjezdem hasičů evakuaci osmi lidí, kteří v domě bydleli. Do hořícího bytu šel policista hledat chlapce i přesto, že nebyl vybaven ochrannými pomůckami. Z dětského pokoje pak vynesl osmiletého chlapce v bezvědomí.

I když se bezpochyby jednalo o nebezpečnou situaci, podle Vojtěcha Školudíka je těžké určit, které situace jsou více či méně rizikové.

„Je to těžké soudit. Požár má stejnou míru rizika, jako když musím zasáhnout do rvačky, kde se rve sto lidí. Nevím, kdo mě praští po zádech. Při výjezdu nikdy nevíte, co se stane, vždy se může něco pokazit a dopadne to špatně. Nedá se proto říct, jestli byl nebezpečnější tento konkrétní případ než jiný," přibližuje. Sám se při záchranné akci nadýchal kouře a zplodin z ohně.

V lipnické stanici patří Vojtěch Školudík mezi nejmladší policisty. Je specialistou pro práci s národnostními menšinami, účastní se i zahraničních seminářů a školení. Práce policisty ho baví.

„Chvíli po škole jsem uvažoval o policii, a rozhodnutí nelituji. Tuto práci dělám, protože ji chci dělat," uzavírá. (ina)