Jídlo a emoční prožívání nás provázejí od narození, kdy jsme pili z maminčina prsu. Stačilo zaplakat a prso maminky nám dalo mléko, pocit bezpečí, lásky a pozornosti.

Pokračovalo to v dětství, kdy jsme byli za dobré skutky odměňováni jídlem. Rodinné oslavy, svátky a chvíle pohody jsou od nepaměti spojené s prostřeným stolem. Kdo z nás v občasných chvílích nepohody či stresu nesahá po čokoládě jako záplatě na bolavou duši nebo špatný den v práci?

Tenká hranice závislosti

Určitá míra emočního jedení je přirozená a vrozená nám všem. „Zvláště ženy jsou k němu náchylné. Muži mají spíše tendenci brát jídlo jako palivo,“ říká nutriční terapeutka a psycholožka Zuzana Douchová. Trochu oříškem už pak ale bývá rozlišit, kdy se o patogenní emoční  přejídání jedná. „Když čokoládu nebo jakoukoli pochoutku sníte, jak se cítíte? Je vám fajn a dál nic neřešíte? Nebo je vám špatně, těžko, máte výčitky, pranýřujete se za to, co jste právě udělali?“ radí Douchová, jak poznat, zda se nacházíte za hranicí patologie.

Když momenty spojené s dobrým jídlem provází výčitka, sebeobviňování, chuť se potrestat, deprese, úzkosti, sebepoškozování, nadváha, obezita nebo jakákoli jiná zdravotní omezení, může to být příznakem, že se vás téma emočního jedení týká.

„O patogenním přejídání mluvíme, když jíme na popud stresu a jiných nepříjemných emocí. Jde vlastně o poruchu příjmu potravy. Závislost. Všichni známe závislost na alkoholu, ale o závislosti na jídle se nemluví. Od jídla totiž nemůžeme abstinovat jako od alkoholu nebo jiných drog, protože jíst potřebujeme všichni. O to je léčba těžší,“ upozorňuje nutriční terapeutka a psycholožka Douchová. Namístě je nechat si pomoct od psychologa nebo terapeuta a ideálně i od někoho, kdo rozumí výživě a dohlédne i na váš jídelníček.

Vylaďte svou stravu

Chuť na sladké totiž nemusí být jen o emocích. Na vině může být také nevhodná dieta. „Takové příklady znám u klientek na nízkosacharidové stravě, které radikálně omezují přílohy a obiloviny. Často navíc žijí ve stresu a chronické únavě. V takových případech roste chuť na sladké, a zvlášť na nezdravé sladké. Celozrnné komplexní sacharidy do jídelníčku patří,“ uvádí Douchová příklad, kdy stačí srovnat jídelníček, aby problém odezněl.

Někdy jsou chutě na sladké čistě fyziologického rázu. Přicházejí, když potřebujeme rychle doplnit energii, v momentech zvýšené psychické či fyzické zátěže. Častěji jde ale o problém komplexní, kdy samotná úprava jídelníčku nestačí. Jídlo používáme jako formu úniku, kompenzaci našich nevítaných emocí.

„Většina žen, které za mnou chodí s tím, že chtějí něco se svojí váhou dělat, mi hned vzápětí řeknou: Vím, že bych to neměla jíst, kila navíc mě štvou, ale nemůžu si pomoct. Po jídle mě trápí výčitky a připadám si neschopná,“ líčí typickou klientku s problémem emočního přejídání Douchová. Emoční  záchvatovité přejídání je nekontrolované, člověk je v ten moment od sebe odpojený. Přejídání provází úlevné pocity, kdy dotyčný na chvíli nic neřeší ani nevnímá.

„Když se pak z tohoto stavu probere, je v šoku z toho, co zase snědl. Je to jako jít s kamarádkou na sklenku vína a vypít dvě lahve,“ dává příměr nutriční terapeutka.

Závislost na přejídání je nejen mentální, ale i biochemická. Látky v jídle nám pomáhají doplňovat hladiny hormonů – endorfiny, serotonin, dopamin. To jsou neurotransmitery, které se vyplavují například při sportu nebo orgasmu. Po tuku a cukru se cítíme dobře, přináší nám chvilkovou úlevu, ale z dlouhodobého hlediska narušují biochemickou rovnováhu. Kombinace cukru a tuku je nejdostupnější droga, kterou si můžeme dát. To, že emoční přejídání úzce souvisí s hormonální rovnováhou, dokazuje, že je častým spouštěčem premenstruačního syndromu.

Identifikujte nezdravé návyky

Usedáte pravidelně k televizi s miskou chipsů nebo buráků? Když jdete kolem pekárny, zavoní to a vy si musíte koupit koláček? Když jdete na kávu s kamarádkou, neobejde se to bez kousku dortu? Tyto naučené návyky jsou to první, čeho si můžeme všímat a co můžeme začít měnit. Místo chipsů si dejte mrkev nebo dip s okurkou. Místo kávy a kousku dortu si raději objednejte bylinkový čaj.

„Celková léčba je o sebepoznání, sebereflexi a schopnosti měnit zaběhlé rituály, které vám už neslouží,“ říká Douchová. Za nezdravý návyk považuje i příliš úzkostlivé kontrolování toho, zda jíme ‚správně‘.

„Ženy, které striktně dodržují zásady zdravé výživy, řeší, aby jedly pouze bio, bez cukru, žádné uzeniny… Tam často může docházet k extrému, kdy se nakonec přejíme vším, co jsme si zakázali. Jen nám pak je těžko od žaludku i těžko psychicky. Někoho to může dohnat až ke zvracení, a tím je zaděláno na bulimii a jiné poruchy příjmu potravy. Zdravé je jíst všechno, ale ve správných množstvích,“ radí odbornice.

Emoční deník

Další, co můžeme udělat, je začít si psát emoční deník. Zaznamenávejte do něj situace, kdy se přejíte. Sledujte, co jim předcházelo. Jaké jsou spouštěče a příčiny přejídání? Jídlem můžeme zaplňovat smutek a prázdnotu.

Ventilovat jím neprojevený vztek. Uvolňovat se jím ve stresu – typický případ nájezdů na ledničku po návratu z práce, kde celý den hladovíte, protože toho máte zkrátka moc a nestíháte.

„V každém z případů používám jídlo jinak. Je pak důležité zjistit, co je příčinou. Pokusit se předcházet příčině. A zjistit, co jiného můžu udělat pro to, abych se v tu chvíli opečovala a cítila se lépe,“ popisuje léčbu nutriční poradkyně.

Postup je podobný jako u závislostí na alkoholu nebo jiných drogách a jejich odvykání. „Žijeme ve společnosti, v níž se klade důraz na výkon, jsme nuceni plnit více rolí najedou a všechny stejně dobře – být partnery, rodiči, zaměstnanci… Máme na sebe málo času, nemáme dost úlevných odpočinkových aktivit,“ říká Douchová a klade důraz na to, že jídelníček by neměl být naším jediným zdrojem mentální energie. Dobrou léčbou závislosti na jídle je nasměrovat pozornost k jiným aktivitám, které vám přinesou radost a nabijí vás.

Najděte zdroj naplnění

Když se cítíme dobře, nepotřebujeme závislost, ať už v podobě jídla, nebo drog, kterou bychom zaplnili svoji vnitřní prázdnotu a nespokojenost. Zásadní je naučit se o sebe emočně pečovat i jinak než jenom jídlem. Jak?

„To je u každého jiné. Pokud jste ve stresu a potřebujete ho ventilovat, položte si otázku, čím jiným můžete přejídání nahradit,“ radí Douchová. Ať už to bude váš oblíbený sport, rozhovor s přítelem, domácí práce, vědomý dech, nebo to, že pomazlíte kočku nebo psa… najděte si v každém dni chvíli pro hru, potěšení.

Není divu, že v životě napěchovaném prací a povinnostmi nahrazujeme potěšení závislostmi všeho druhu. Položte si tyto otázky: Co mě naplňuje? Co pro to v životě dělám? Jaké jiné aktivity kromě práce a povinností jsou součástí mého života? Dělám něco pro sebe, nebo dělám jen vše pro ostatní a sebe kladu až na poslední místo?

Co dělám pro své tělo dnes? Umím odpočívat? Jaké jsou moje aktivní (procházka, jóga, tanec) a pasivní (meditace, relaxace, horká vana) formy odpočinku? S kým mohu o svých problémech mluvit?

Jakmile si tyto otázky začnete klást, už s tím nepřestanete, je to práce na celý život.

Předplaťte si Deník.cz a získejte zdarma e-knihu plnou ovocných receptů. Více na: denik.cz/predplatne.