Někdy je lepší se moc nepozorovat

Kde se tedy získaná imunita bere?
Je to imunita, která se vyvíjí jako reakce na infekci nebo jiné cizorodé nebezpečí, mohou to být i vlastní poškozené, umírající buňky. Základy k ní už má i sotva narozené miminko. Postupně se vyvíjí tak, jak se miminko učí reagovat na vnější podněty a používá k tomu zdravý imunitní systém. Imunita se vyvíjí a dítě získává základní imunologické dovednosti kontaktem se světem až do tří let svého věku.

Dnes už také víme, že držet dítě ve sterilním prostředí je chyba.
Ano. Dlouho nebylo jasné, proč děti žijící ve vymydleném prostředí velkých měst trpí častěji alergiemi než venkovské děti, které se nevyhýbají blátu a lítají bez omezení venku. Je to tak, že imunitní systém je nastaven na permanentní pohotovost, nemůže zůstat ani chvilku v klidu, musí neustále pracovat a kontrolovat nebezpečné podmínky, které mu hrozí jak z vnějšího, tak z vnitřního prostředí. A tak se dítě normálně setkává v přírodě nejen s nejrůznějšími nebezpečnými mikroby, jako jsou streptokoky, stafylokoky, tuberkulózní bacily, ale i s celou řadou různých nečistot. Jeho imunitní systém si jich všímá a reaguje na ně. To je „v popisu jeho práce“. Pokud nadměrnou hygienou odstraňujeme z okolí dítěte nejen nebezpečné mikroby, ale i další škodliviny, nutíme jeho imunitní systém, který nedokáže být nečinný, aby si našel náhradu, na kterou může reagovat. A tak si začne všímat a reagovat na pyly a jiné alergeny, na které by normálně neměl čas. Takže přiměřené vystavení dítěte mikrobům je namístě, jenže díky západní civilizaci jsme někdy vymydlení až moc. Problém jsem hodně zjednodušila, ale v zásadě je vysvětlení správné.

Teorie typů aneb Všichni jsme jiní

Je pravda, že alergii má v poslední době kdekdo. Přijde mi dokonce, že alergiků přibývá…
To je pravda, a na to, zjistit, proč tomu tak je, jsou organizována celá sympozia. Jako příčina se udává například existence nových syntetických molekul, které dříve nebyly a které imunitní systém nějakým způsobem iritují. Jeden názor se také přiklání k tomu, že alergie dnes řešíme nepoměrně víc, než se řešily dříve. Tehdy se také kýchalo a kašlalo, ale pokud to nebylo příliš závažné, tak to patřilo k jaru a k podzimu. Dnešní zdravotní péče je důkladnější a přístupnější, a tak se hned běžíte poradit s panem doktorem. A jak říkávají lékaři se smyslem pro humor, neexistuje zdravý člověk, ale pouze špatně vyšetřený pacient. A tak laboratoř vždycky něco najde. Někdy je lepší se moc nepozorovat.

To je pravda, obecně se ví, že imunitě neprospívá, když se člověk moc pozoruje, protože pak si někdy příznaky nemoci doslova vsugeruje. Může opravdu až onemocnět?
Asi ano. Když se někdo moc pozoruje, nakonec vždycky objeví něco, co není úplně podle tabulek. S tím souvisí nadměrné zkoumání sama sebe, nadměrné a často neodůvodněné obavy o zdraví – a odtud je už jen krůček ke stresu. A stres ovlivňuje imunitní systém negativně, o tom není pochyb, člověk pak mnohem snáz podlehne nějaké nemoci. Máme být na svůj imunitní systém pyšní, on totiž hodně dokáže. Celkem se považuje za prokázané, že se denně setkáváme s množstvím potenciálně nebezpečných mikrobů, se kterými si náš imunitní systém poradí tak, že o tom vůbec nevíme, maximálně máte chvilku pocit, že něco není úplně v pořádku, ale pokud jste v pohodě a nezmatkujete, druhý den je to pryč.

Čím si imunitu ničíme?
Těch možností je víc. V dnešní době je to především stres. Psychologové nás varují, když říkají: „Nestresujte se, myslete na svůj psychický klid, dopřejte si rituály, jako je třeba pití kávy, dělejte si radost, chvalte se! Veselá mysl, půl zdraví!“ Důležitá je výživa, věnujme jí pozornost a nezapomínejme na vitaminy a probiotika a prebiotika, uděláte radost přátelským mikrobům ve střevě. Jsou důležitější, než si myslíme. S tím souvisí i snaha o optimální tělesnou váhu, protože víme, že obezita imunitnímu systému velice škodí. Ale ani dobrá výživa, ani udržování správné tělesné váhy nebudou mít prokazatelně pozitivní výsledky na imunitu bez pravidelného pohybu. Tak do toho, i v době lockdownu je možné jezdit na kole a užívat si dlouhých procházek. A konečně, dobře se vyspěte, špatným spánkem si podlamujeme imunitu možná vůbec nejvíc.

O nutnosti udržovat optimální tělesnou hmotnost se v poslední době mluví právě v souvislosti s covidem, kdy obézní lidé patří k nejohroženější skupině. Jaký má obecně obezita vliv na imunitu?
Obrovský. Při obezitě se tuková tkáň strukturálně mění, tukové buňky se rozpadají a vyvolávají zánět, který se imunitní buňky přítomné v tukové tkáni snaží odstranit, dochází ke vzniku akutního lokálního zánětu. Ten je sice původně omezený jen na tukovou tkáň, ale postupně postihuje i další orgány a zvyšuje se riziko mrtvice a srdečního infarktu, postižena může být slinivka, játra a hrozí i vznik maligních nádorů. V návaznosti na obezitu a chronický zánět je popisován vznik a vývoj některých neurodegenerativních procesů, jako jsou Alzheimerova choroba a demence. Obézní člověk je zkrátka mnohem náchylnější k řadě onemocnění. A problém například s covidem je ten, že mimo jiné způsobuje trombózu v malých vlásečnicích. Tou ale trpí obézní člověk normálně, takže když onemocní covidem-19, nemoc probíhá mnohem agresivněji. V loňských statistikách byl typickým covidovým pacientem obézní člověk s diabetem.

Zásluhu na naší imunitě má i střevo, o kterém se říká, že je to druhý mozek. Jak tomu mám rozumět?
Střevo a jeho „osazenstvo“ 1014 mikrobů se nazývá mikrobiom a je v současné době premiantem, zajímají se o něj imunologové, internisté, a dokonce i psychiatři. Je neuvěřitelné, co všechno může složení bakterií ve střevě ovlivnit. Mikrobiální osidlování střeva začíná už před porodem. Svůj vlastní mikrobiom má i placenta, mikroorganismy jsou přítomny i v plodové vodě a v první stolici novorozeněte. V dospělosti máme v těle jeden a půl až dva kilogramy bakterií, je jich desetkrát tolik než tělních buněk, takže na každou z tělních buněk připadá v průměru kolem deseti bakterií – a ne každá je přátelská.

Proč příroda trvá na tom, abychom měli v sobě takové množství bakterií, když se jim musíme někdy i bránit?
Tuto otázku vědci stále řeší. Ve střevě máme tzv. symbiotické (přátelské) bakterie, které především produkují vitamin K, který je využíván při srážení krve, ale umějí i další úžasné věci. Například rozštěpit nestravitelné polysacharidy, které se díky tomu dostanou do oběhu a my je využijeme při výživě i jako podporu naší imunity. Ale co je naprosto fascinující, je to, že stav mikrobiomu ovlivňuje i naši náladu, protože střevní bakterie produkují buněčné hormony, které doputují krevním řečištěm až do mozku, kde ovlivňují mozkové buňky, neurony. Může to dokonce znamenat, že lidé s určitým typem mikrobiomu jsou typičtí optimisté – nebo naopak pesimisté. A i nálada pak ovlivňuje naši imunitu.

Můžeme svůj mikrobiom nějak ovlivňovat?
Určitě, probiotiky jako jsou laktobacily v jogurtech s živými kulturami, nebo prebiotiky. Bakterie sedí ve střevě v takových střevních výklencích, říkáme jim niky, a je třeba mít dostatek přátelských bakterií, aby vyhnaly z komůrek ty zlé. Naší výhodou je, že přátelské bakterie mají ke střevu větší přilnavost. Kolem střeva je nejrobustnější imunitní systém, protože v něm žije hodně bakterií, které neustále uvolňují antigeny (molekuly, které jsou schopny vyvolat imunitní odpověď). Jak už bylo řečeno, imunitní systém nikdy neodpočívá, je neustále stimulován a je třeba si ho hlídat, protože se jeho aktivace uplatňuje i ve vzdálených místech organismu.

Hodně se mluví i o autoimunitních onemocněních, co to znamená?
Nejprve malé vysvětlení. V našem těle mají důležitou funkci T-lymfocyty (druh bílých krvinek), které zejména umějí ničit nádorové buňky a buňky infikované viry. Takovou dovednost se ale musejí naučit. Když se T-lymfocyt narodí v kostní dřeni, nic neumí, a tak jde do školy – do brzlíku, kde se naučí rozpoznávat, co „je moje“, a tudíž bezpečné, a co „je cizí“, a tudíž nebezpečné. Musí dávat pozor, protože student, T-lymfocyt, který se to nenaučí je donucen spáchat sebevraždu – 99 % T-buněk, které se jdou učit do brzlíku, zemře apoptózou (kontrolovanou buněčnou smrtí), takže jenom 1 % T-lymfocytů se nakonec dostane do těla. Příroda, která jinak ohromně šetří materiálem, nešetří tam, kde jde o život, je to například u spermií, kde je zásadní vybrat z obrovské množiny tu nejlepší, a u vyvíjejících se T-lymfocytů.

Kolostrum – podpora imunity i lék

Proč?
Protože považuje rozpoznání toho, co je moje a co cizí, za nesmírně důležité. Problém ovšem je, že T-lymfocyty dokážou rozpoznat pouhé jedno procento vašich antigenů, které jsou většinou na povrchu buněk a všechny ostatní mohou považovat za vetřelce. Když například nějaká část těla projde zánětem, nastoupí a zlikvidují ho. Poškozené buňky se začnou rozpadat a uvolňují do prostředí vnitřní buněčné antigeny, které ovšem T-lymfocyt nikdy v brzlíku neviděl, a tak se na ně vrhne a během jejich intenzivního odstraňování může dojít k poškození i těch buněk, z kterých byly tyto vnitřní antigeny uvolněny. Taková aktivita zřejmě nastává v průběhu života u každého z nás, je ale časově omezená a díky kontrolním mechanismům imunity je včas zastavena. Někdy ale kontrola selže, zánět je moc intenzivní a autoimunita je na světě. Opět – je to hodně zjednodušeně řečeno, ale jeden z principů vzniku autoimunit to je.

V souvislosti s imunitou jsem slyšela i termín cytokinová bouře. To je co?
To je něco trochu jiného. Covid-19 je totiž nebezpečný nejen tím, že způsobuje fatální záněty plic. V určitém okamžiku probíhající infekce může u některých pacientů dojít k přehnané zánětlivé reakci, která se projevuje nebezpečným nadměrným uvolněním farmakologicky mimořádně aktivních buněčných hormonů, takzvaných cytokinů. Odborná literatura má pro tento stav pojem „cytokinová bouře“. Dochází, nebo spíše může k ní dojít i při jiných vitálních indikacích, tj. při léčbě život ohrožujících situací. Je to stav náhlý, špatně předvídatelný a špatně zvládnutelný.

Proti covidu se už očkuje, což mnozí z nás vítají, ale stále je i hodně odpůrců očkování. Jak s tím bojovat?
Asi jenom trpělivým vysvětlováním. Na odmítání očkování každopádně doplácí celá společnost, protože pro kolektivní imunitu je třeba proočkovat alespoň 70 % lidí; vždycky se najde procento, které se očkovat nemůže ze zdravotních důvodů. A pokud jde o covid, mám za zlé především médiím, že když se objeví nějaký vedlejší účinek očkování, často ho přeceňují a podrobně rozebírají v naprosté většině neobvyklou situaci. Jde, dejme tomu, o jednotky až desítky případů z milionů naočkovaných. Je naprosto logické, že pak může mít řada lidí obavy. Nejsou ale opodstatněné. Výhoda ochrany očkováním proti těžkým následkům případné infekce je zřejmá.