Proč si na Vánoce pořídit kleč?

Necesér je uzamykatelný kufřík na kosmetické potřeby, který se hodí zvláště při cestování.

Ptáte se – na co mi bude? Taky jsem si tu otázku položila. Můj první manžel obhajoval dárek od mého současného manžela myšlenkou, že se mi tím možná nastartuje kariéra topmodelky. Uvidíme.

Ale jinak u nás byly Vánoce veselé. Začalo to mojí touhou po změně. Konkrétně po změně vánočního stromku.

Posledních pár let jsme měli vysoký umělý strom, takový jaký bývá v supermarketech nebo v amerických filmech. Byl naprosto dokonalý, jen postrádal vůni jehličí.

A jak se všude mluvilo o tom, že kouzlo Vánoc se vytrácí, tak jsem zatoužila po normálním, nepravidelném, ale živém stromku. V tom můj manžel nespatřoval nic nesplnitelného, navíc, když nám několik smrků na zahradě přerostlo.

To, s čím ze zahrady přišel a co se snažil vtlačit do obýváku, předčilo moje očekávání. Bylo to něco mezi vysokohorskou klečí a tradiční japonskou bonsají.

Bylo to velmi rozložité a nemělo to špici. Jak by taky mohlo mít, když jsme onen jehličnan pravidelně zastřihovali.

Navrhovala jsem Vánoce v kimonech a s pletací jehlicí ve vlasech. Na dotaz, zda nemohl uříznout něco jiného, zavtipkoval za zády manžela syn slovy: „Mohl, třeba vrbu.“

Zeptala jsem se manžela, zda na zahradě už nic rozložitějšího a nižšího není. „Je,“ odpověděl zcela vážně poté, co se prodral se svým úlovkem do obýváku.

Stromek, pokud tak lze nazývat kleč, zabíral čtvrtinu pokoje a vzhledem k jeho výšce – zhruba metr – se jej manžel jal umisťovat na stolek.

Při tomto úkonu zcela zmizel v jeho houštině a mě napadlo, že už z ní nikdy nenajde cestu ven a že ho pak najdu, až opadá jehličí, sedět vyhladovělého na nějaké větvi.

A tak jsem se smířila s existencí velmi originálního stromku v naší vánoční domácnosti a objevila jeho výhody. Například že při zdobení můžete mít krabici s ozdobami položenou na pomyslné špici stromku.

Nebo že takový rozložitý strom zabere tolik místa, že v tom zbytku prostoru jsou si lidé mnohem blíž.

A o tom jsou Vánoce.