Moc jsi toho nenamluvil, ale co jsi řekl, to sedělo, a byla s Tebou legrace. Nejvíc vzpomínám na své dálkové jízdy autem, kde jsi mi dělal spolujezdce a krásně jsme si cestou popovídali, protože tam jsi mi nemohl nikam utéct.

Jinak doma jsi nevydržel sedět na jednom místě a pořád jsi něco kutil nebo někam běhal. S vnoučaty, dokud byla v kočárku, jsi neměl trpělivost, ale jak začala chodit a mohl jsi je třeba učit zatloukat hřebíky, byl jsi s nimi jedna ruka.

Zdroj: DeníkCelý život jsi nesportoval, jen pasivně při televizních přenosech, v práci ses dost naběhal, a tak Ti v padesáti a mých deseti letech vůbec nepřišlo zvláštní, že sis na chatě vzal lyže a šel se mnou lyžovat. Já jsem to ocenila, protože jsi mi tenkrát začátkem šedesátých let z mého desetiletého pohledu připadal v padesáti jako vážený kmet.

Na základce jsem záviděla mým kamarádkám, že mají mladé rodiče, ale nakonec jsem ve zralém věku poznala, že ony si ty mladé rodiče třeba stejně neužily a Tys mi vydržel až do 84 let v plné svěžesti a ještě sis užil života po revoluci, na což ses dlouho těšil.

Myslím, že se shora na mě občas díváš, ale bohužel už se nedozvím Tvoje mínění. V posledních devatenácti letech mi totiž chybíš.

Mám Tě ráda.

Tvoje Lolina

Zdroj: DeníkVzpomínáte na své prarodiče? Co by asi řekl děda na vaše podnikání, na to, že jste postavili dům nebo že máte spokojenou rodinu? Zapomněli jste si říct babičce o recept na ty nejlepší koláče? Možná je ještě čas. Napište otci, matce, prarodičům.

Dopisy posílejte, prosím, na e-mail: dopisyrodina@denik.cz nebo na adresu: VLTAVA LABE MEDIA a.s., Deník – dopisy, U Trezorky 921/2, 158 00 Praha 5.