Kliknutím zvětšíte„V životě lidském nachází se několik pěkných momentů: první dětské krůčky, překonání strachu z Polednice, vstup do Pionýra, vyloučení z Pionýra a od čtrnácti let pravidelné mejdany. Kde se utuží kolektiv a pubertální představy nabydou konkrétních forem. Ani já jsem neunikl podobnému koloběhu…“
Brilantní texty Jiřího Grossmanna patří do klenotnice naší divadelní, písňové a povídkové tvorby. Napsal jich stovky a všechny měly šmrnc a vtip (za všechny alespoň slavný Onehdy jsem po ránu točil klikou lanovky) a ještě jim dokázal dát osobitý interpretační půvab. Jeho „elois elois“ je nezapomenutelné.
Krátký čas
Skromný, gentlemanský, plachý, primus třídy. Ve škole jedničky odshora dolů. Tak na něj vzpomínají přátelé a spolužáci. Už na škole ho velmi zajímala hudba, vedl školní orchestr a moderoval jeho vystoupení. Náklonnost Jiřího Grossmanna k divadlu i očividný komediální talent měly své kořeny v rodině – rodiče jezdili s kočovnou společností.
„Když hrál etudu s umírajícím medvídkem, já brečela,“ dosvědčuje Grossmannova neteř v dokumentu Drahý můj Jiří Grossmann.
Jeho válenda v pracovním pokoji byla obsazena plyšáky i v dospělosti, infantilní ale jejich majitel nebyl. Pamětnice potvrzují, že na rozdíl od jiných mladíků byl už ve dvaceti Jiří dospělý muž. „Jako by tušil, že má vyhrazený jen krátký čas. Žil ho ale naplno,“ shrnula jedna z jeho partnerek, filmová historička a publicistka Milica Pechánková.
Nápady ve Slávii
Džesovej Jirka, jak mu v jednom z jejich vystoupení říkal Šimek, byl šprýmař byl každým coulem. A to i v životě. Když se ženil, mamince to pro jistotu neřekl. Obával se, že by mu nevěstu neschválila. A tak byl nějaký čas v nemilosti. Manželství sice vydrželo jen čtyři roky, o holky ale Jiří nouzi neměl. „Letěly na něj všechny, všech věkových kategorií,“ shrnula jeho bývalá žena Jana Bonhardová.
První vystoupení s Miloslavem Šimkem se rodila v 60. letech v klubu Olympik, který společně založili a který působil na místě dnešní Ypsilonky. Pamětníci vzpomínají, že u vchodové mříže se tlačily davy a vstup musel usměrňovat silný chlapík. Svá vtipná čísla s písničkami (k nimž psával Grossmann odzbrojující texty) a později i čtené povídky přenesli na pozvání Jiřího Suchého do Semaforu. Vymýšleli je ve Slavii, Jiří je pak přepisoval do dvou kopií doma na stroji.
Běžným věcem dávali vtipný, někdy absurdní, jindy satirický kontext, nahlíželi na ně osobitou optikou. Ať to byl první klobouk, maturitní večírek, školní branné cvičení, výchovný koncert, jízda tramvají či bigbeat. Jiří byl i spoluzakladatelem a zpěvákem slavného Country Beatu Jiřího Brabce a „své benjo odhazoval v dál“ řadu večerů.
Bohatě žít
Zpěváci dodnes kvitují, jak se dokázal vcítit do jejich pěvecké parkety i vnitřního nastavení. Často psal pro Naďu Urbánkovou (Drahý můj, Svatební průvod) či Pavla Bobka (Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát, Má dívka N), ale také třeba pro Milana Drobného nebo Evu Olmerovou (Čekej tiše). Nejsilnější a nejkrásnější text ovšem napsal v písni Závidím opěvující život. Smutný kontext všichni pochopili až poté, co se naplnil osud jejího autora.
Odešel předčasně, v pouhých třiceti letech. S Hodginovou nemocí bojoval skrytě, humorem a prací. Na děkovačku svého posledního vystoupení, kam ho na jeho přání dovezla sanitka ze špitálu, už neměl sílu dojít. „Ani jeden jsme si nechtěli přiznat, že konec přijde. Do poslední chvíle jsem věřil v zázrak,“ řekl o mnoho let později Miloslav Šimek.
Grossmannovy texty, herecké etudy, sebeironie i noblesa však zůstávají. Díky knihám, CD kompletům a televizním záznamům jsou pro nás věčnou radostí i vzorem. Včetně motta, které měl na dveřích smíchovského bytu: „Radši bohatě žít, než bohatý umřít.“
15
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
