Dne 29. května se zhroutila u sibiřského města Norilsk ležícího nad polárním kruhem nádrž tamější elektrárny, spadající pod ruský gigant Norilsk Nickel. Z nádrže uniklo 21 tisíc tun paliva a maziv, jež znečistily obrovské úseky arktických řek. Asi šestnáct tisíc tun se podle ekologů vlilo do řeky Ambarnaja, zbytek se vsákl do půdy. Podle ruských úřadů jde o ekologickou katastrofu. Důvodem, proč nádrž povolila a protekla, může být podle vědců mimo jiné rozmrzání permafrostu.

Tato věčně zmrzlá půda dosahuje hloubky od jednotek až po stovky metrů a je stará tisíce let. Podle odborných odhadů v sobě skrývá kolem 1,7 bilionu tun uhlíku v podobě zmrzlých organických látek (zbytků shnilých rostlin a dávno uhynulých zvířat uvězněných v usazeninách a později překrytými přikrývkou věčného ledu). Půda v permafrostu obsahuje zhruba dvakrát tolik uhlíku, co zemská atmosféra, zejména ve formě metanu a oxidu uhličitého. Jeho rozmrzání proto vyvolává další globální oteplování, protože se jím tyto látky uvolňují a v ovzduší poté působí jako skleníkové plyny.

Pozor na uvolněné viry

Podle zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) ze září 2019 by se velká část permafrostu mohla rozpustit do roku 2100, pokud bude znečišťování uhlíkem pokračovat beze změny.

Vědci také varují, že rozmrazování věčně zmrzlé půdy by mohlo uvolnit bakterie a viry vyvolávající dávné nemoci. K takovým jevům přitom podle nich už v nedávné minulosti opravdu došlo: v roce 2016 zemřelo na Dálném severu v ruské Sibiři dítě po nákaze antraxem, jenž se podle všeho rozšířil z infikovaných mršin sobů, kteří uhynuli zhruba před 70 lety a zůstali zamrzlí v ledu, ale tající permafrost je znovu odkryl. Antrax pak pravděpodobně nakazil pasoucí se stáda.

Globální oteplování by přitom mohlo vyvolat z rozmrzající půdy i další spící pyatogeny, například neštovice. V roce 2014 se takto vědcům podařilo "oživit" pradávný obří, byť neškodný virus nazvaný Pithovirus sibericum, jenž byl uvězněn v sibiřském permafrostu více než 30 tisíc let.

Současná ekologická havárie poblíž Norilsku pak ukazuje na další riziko plynoucí z rozmrzající země - tající permafrost představuje hrozbu pro infrastrukturu, protože může vyvolat půdní sesuvy, poškozující budovy, silnice nebo ropovody. Je otázka, zda tato rizika vyváží to, že současně odkrývá dříve nepřístupné arktické zásoby fosilních paliv.

Rekordně teplý květen

Podle vědců přitom prognóza nevypadá tak, že by se mělo tání věčně zmrzlé půdy zastavit. Většina zemského permafrostu se totiž nachází na Sibiři, která právě v letošním roce zaznamenala rekordně nejteplejší květen, s teplotami o deset stupňů vyššími oproti dlouhodobému průměru. Zejména západní Sibiř byla po několik měsíců nezvykle teplá, jak sdělila francouzské agentuře AfP šéfka vědeckého týmu služby pro změny klimatu Copernicus Freja Vamborgová. "Skutečně velké anomálie začaly během ledna a od té doby celkem přetrvávají," uvedla.

Celosvětově se průměrná teplota za dvanáct měsíců do května 2020 pohybuje zhruba o 1,3 stupně Celsia výš oproti předindustruálnímu období, což je měřítko, jež se pro sledování globálního oteplování často používá.  V arktické oblasti se průměrné teploty od poloviny 19. století zvýšily o dva stupně Celsia, což je téměř dvojnásobek celosvětového průměru. Tím se zrychlilo tání ledovců v Grónsku, kde ubylo 600 miliard tun ledové hmoty za rok - což podle Science Alert představovalo v loňském roce zhruba 40 procent celkového zvýšení oceánské hladiny.

Podle Pařížské dohody z roku 2015 se téměř 200 zemí zavázalo omezit nárůst průměrné povrchové teploty Země na "výrazně méně než dva stupně Celsia", pokud možno na 1,5 stupně Celsia.

Vlna veder napříč velkými plochami Sibiře a Aljašky vyvolává znepokojení u tamějších obyvatel, kteří si ještě pamatují obrovské lesní požáry z loňského roku, k nimž přispělo právě i anbormální teplo.