Kliknutím zvětšíteProtože sousední Polsko zrovna kupuje 250 amerických tanků M1 Abrams a naše armáda chystá přezbrojení tankových útvarů, možnost, že se Češi k polské objednávce připojí, se jevila jako logická. Do české výzbroje by se pak dostalo nejspíš i několik desítek kusů legendárního tanku M1 Abrams, který se proslavil zejména v první válce v Perském zálivu. I když se po následné návštěvě premiéra Petra Fialy v Berlíně jeví jako reálnější vyzbrojení naší armády německými tanky Leopard, obchod stále není uzavřený. O jak kvalitní stroj se v případě M1 Abrams jedná?
Na konci 2. světové války americká armáda zavedla do své výzbroje nový typ středního tanku M26 Pershing. Dobově byl označován jako těžký tank, ale šlo v podstatě pouze o propagandistický trik, jehož účelem bylo posílení morálky amerických vojsk v Evropě, kde se střetávaly s těžkými německými monstry typu Tiger II.
Poválečnému vývoji amerických tanků vlila život do žil Korejská válka, ve které musely jednotky OSN, včetně těch amerických, se zastaralou výzbrojí čelit milionu dobře vyzbrojených čínských „dobrovolníků“. Konflikt nakonec skončil patem. Ovšem Američané si právě v tomto konfliktu uvědomili, že si nemohou již dovolit technologicky zaostávat za svými protivníky.
Na počátku 60. let se na světové scéně navíc objevily nové a výkonné sovětské tanky typu T-62 a zejména T-64. Modernizace se pro americkou armádu nutnosti stala nutností. A tak se přes řadu slepých uliček nakonec dostali k modelu M60. Ten proslul především svým 105mm dělem, které svoji užitečnost prokázalo za Šestidenní války ve službách Izraele i mnohem později právě během operace Pouštní bouře.
Ostuda jménem MBT-70
Přes všechny svoje výhody však konzervativní konstrukce rychle zastarávala. Američtí zbrojaři proto zahájili spolupráci na vývoji pokročilého tanku v této oblasti úspěšnými západními Němci. Cílem spolupráce bylo postavit mimořádně kvalitní a technicky vyspělý tank, který by používaly obě země. S jeho nasazením se počítalo od roku 1970. Projekt nicméně od počátku provázely problémy. Výsledkem byl komplikovaný a drahý stroj s nespolehlivým hydropneumatickým podvozkem, nedostatečně vyzkoušenou hlavní výzbrojí a zastaralým ocelovým pancířem.
Po sedmi letech vývoje, sporů a 544 milionech utracených dolarů (dnes by šlo v přepočtu po započtení inflace o přibližně 86 miliard korun) byl projekt zrušen. Němci započali s vývojem tanku Leopard 2, zatímco Američané ještě chvíli pracovali na „osekané“ verzi společného projektu MBT-70 pod názvem XM803, aby i oni nakonec program v roce 1971 zrušili definitivně.
V novém programu XM1 o kontrakt na budoucí tank soutěžily dvě společnosti: Chrysler Defense a General Motors. První prototypy budoucího tanku byly oběma firmami představeny v roce 1976. Oba prototypy byly vyzbrojeny 105mm kanonem M68 a vyznačovaly se ostrými tvary, typickými pro kompozitní pancíř označovaný jako Burlington (nebo také Chobham podle místa, kde byl vyvinut), na jehož výrobu Američané získali licenci z Velké Británie. Hlavním rozdílem mezi oběma stroji bylo použití plynové turbíny u prototypu firmy Chrysler místo standardního dieselového motoru.
Chrysler s turbínami experimentoval od konce války a měl v jejich konstrukci již řadu zkušeností. Zároveň turbínou poháněný tank nebyl tehdy už žádnou novinkou. Sověti s nimi experimentovali již dříve u tanku T-64 a sovětský hlavní bojový tank třetí generace, T-80, turbínu používal rovněž. Turbína oproti dieselu nabízela mnohem lepší poměr výkonu k velikosti motoru a mohla fungovat na více typů paliv, včetně leteckého kerosinu JP8. Nevýhodou byla výrazně vyšší spotřeba paliva. Turbína se i přes počáteční problémy se spolehlivostí a spotřebu nakonec prosadila.
V porovnávacích testech prototyp XM1 firmy Chrysler zvítězil nejen nad jeho americkým konkurentem, ale i nad Němci dovezeným tankem Leopard 2AV. Němci z testů podle dobových pramenů odcházeli mimořádně rozmrzelí. Parametry soutěže měly být ušity na míru americkým strojům a přítomní američtí důstojníci velmi okatě nadržovali svým tankům.
Vítězný tank XM1 od Chrysleru oficiálně vstoupil do služby v roce 1980 jako M1 Abrams. Pojmenovaný byl po generálu Creightonu Abramsovi, slavném tankovém veliteli z 2. světové války. Sériová výroba probíhala ale už od roku 1979. Do jejího ukončení bylo postaveno skoro deset tisíc kusů (udávané počty se liší - pozn. autora).
Abrams
Původní M1 Abrams měl čtyřčlennou posádku (velitel, střelec, nabíječ a řidič) a vážil 54 tun (váha pozdějších verzí byla až 62 tun). Byl 9,77 metru dlouhý, 3,66 metru široký a 2,44 metru vysoký.
Chráněn byl kompozitním pancířem typu Burlington, odpovídajícím odolností 350 mm oceli (u kinetických nábojů) či 700 mm oceli (u nábojů kumulativních). Některé zdroje ovšem uvádějí hodnoty ještě vyšší. Navíc doplněním vložek z ochuzeného uranu u americké verze M1A1 se tato odolnost ještě zdvojnásobila. Zajímavostí ovšem je, že exportní tanky Abrams tuto vložku nemají, na což doplatila zejména irácká armáda v bojích s Islámským státem. Ten moderními protitankovými střelami zničil několik M1 v iráckých řadách. Nejnovější verze M1 se mohou navíc k původním impozantním hodnotám pasivní ochrany chlubit ještě reaktivním pancířem systému TUSK pro boj v zastavěných oblastech, jenž poskytuje ochranu proti pěchotním protitankovým granátometům.
Výzbroj původního tanku tvořil 105mm kanón M68 (jako u prototypu), nicméně od verze M1A1 dostal Abrams nové 120mm dělo s hladkým vývrtem od firmy Rheinmetall s délkou hlavně 44 ráží. Tento německý kanón (kterým je např. vyzbrojen i tank Leopard 2 až do verze 2A5) začal být v USA licenčně vyráběn pod označením M256. Obě děla byla nabíjena manuálně ze zásobníku střel, umístěného v zadní části věže. Tento zásobník byl velmi důmyslně zkonstruován a byl vybaven speciálními panely, které v případě exploze munice usměrňovaly výbuch ven z vozidla, a umožnily tak posádce přežít i katastrofální poškození tanku. Tato schopnost se ukázala být velmi podstatnou v porovnání s exportními verzemi sovětských T-72, se kterými se Abramsy střetly během první války v Perském zálivu.
Hlavní pohonnou jednotkou nového stroje byla turbína Honeywell AGT-1500 o síle 1500 koní, propojená s automatickou převodovkou Allison. Díky ní mohl Abrams uhánět rychlostí až 72 km/h po zpevněném povrchu a 48 km/h v jakémkoliv terénu. Málo známou skutečností je, že po odstranění omezovače údajně může tank dosáhnout rychlostí kolem 100 km/h. Technika zde ovšem naráží na možnosti posádky. I dosažení původní maximální rychlosti není nijak příjemný zážitek a otřesy způsobené terénními nerovnostmi mohou posádce způsobit ve vysokých rychlostech zranění.
Hvězdná hodina
Legenda tanku Abrams vznikla během operace Pouštní bouře, když americké tankové jednotky doslova rozdrtily irácké síly. Schopnosti tanků Abrams přitom paradoxně nepřímo přispěly k mimořádnému tankovému rozvoji Číny. Irácká armáda byla v roce 1991 považována za prakticky nejsilnější v regionu a šok z těžkých ztrát čínských pancířů v iráckých službách přiměly právě tuto velmoc masivně investovat do rozvoje nových tanků. Rozvoj vedl k dramatickému nárůstu kvality dříve vysmívané čínské techniky, která je momentálně prakticky na úrovni Západu.
Pokud dnes budeme hodnotit světovou tankovou produkci a vezmeme v potaz další moderní modely tanků, jako jsou Leclerc, Leopard 2 či ruský T-90, jeví se Abrams dnes spíše jako stroj průměrný. Ovšem jeho celkové počty v kombinaci s vojenským rozpočtem činí americké obrněné síly prakticky neporazitelnými v jakémkoliv konvenčním konfliktu.
Modernizace
Od počátku výroby byla do výzbroje USA uvedena celá řada vylepšených modelů tanku Abrams. Již zmíněná verze M1A1 se 120mm kanonem začala nahrazovat původní verzi tanku se 105mm dělem od 80. let. Kromě silnějšího děla dostala do vínku i vylepšený systém ochrany proti zbraním hromadného ničení a v některých verzích také první vložky pancéře z ochuzeného uranu. Takto vylepšené modely byly označené Heavy Armor (HA) u modelu první generace, či Heavy Common (HC) u modelu druhé generace.
Cenou za vylepšenou ochranu byl pochopitelně nárůst váhy z 54 na 61 tun, což se ovšem díky přebytku výkonu motoru na jízdních vlastnostech stroje v podstatě neprojevilo. Výroba tohoto typu byla ukončena v roce 1992 po více než pěti tisících vyrobených kusech pro americké jednotky a další přibližně tisícovce na export. Vývozní verze se ovšem lišily absencí uranových vložek, což citelně snižovalo jejich bojovou hodnotu.
Po původním tanku M1 a vylepšeném M1A1 je třetím hlavním (a prozatím posledním) modelem M1A2, který ovšem vznikal spíše přestavbou původních M1. Liší se zejména schopnostmi systému řízení palby. Velitel stroje dostal k dispozici nový systém CITV, který tanku umožňuje operovat v režimu tzv. lovec-zabiják (hunter-killer). Velitel pozoruje bojiště a označuje cíle nezávisle na střelci. Hledá nový cíl za pomocí pokročilých optických systémů, včetně nové nezávislé termokamery, zatímco střelec se může věnovat cíli předešlému.
Tímto systémem, plus dalším vylepšením elektroniky, se bojová hodnota tanku podstatně zvedla. Váha ovšem také vzrostla na 62 tun, což už si později vyžádalo úpravy převodovky.
Kromě samotných bojových tanků existuje rovněž i ženijní verze, odminovací verze, mostní tank a konečně také těžce pancéřovaná varianta pro americkou námořní pěchotu zvaná ABV (Assault Breacher Vehicle), určená k prorážení pěchotních pozic a minových polí.
Budoucnost tažného koně U. S. Army
Američané pochopitelně na modernizacích tanku Abrams pracují kontinuálně. V blízké budoucnosti se počítá s instalací izraelského systému aktivní ochrany typu Iron Fist, který odhalí blížící se projektily a vyšle proti nim vlastní granát, který explozí nepřátelskou hlavici zničí. Tento systém je vynikajícím obranným prostředkem proti teroristickým skupinám typu Islámský stát, vyzbrojeným protitankovými střelami s kumulativní hlavicí.
Dalším modelem, se kterým se počítá pro blízkou budoucnost, je M1A2D (dříve SEP v4), jehož balíček vylepšení opět obsahuje výkonnější elektroniku a systém řízení palby, který zaručí schopnost tanku detekovat cíl a vypálit jako první. Modernizace nového Abramse obsahuje i vylepšenou optiku a kamerové systémy, jakož i rozšíření prostředků detekování hrozby, například zcela nový systém detekce ozáření laserem.
Zajímavostí je, že zatímco v německých službách byl původní kanón s délkou hlavně 44 ráží nahrazen novým delším modelem 55 ráží, Američané zůstávají věrni kratší verzi. V delším časovém horizontu se však počítá s rozsáhlejšími úpravami tanku. Ty se zaměří zejména na jeho integraci do digitálních systémů kontroly bojiště a na odlehčení stále těžšího stroje – ovšem při zachování stejné úrovně balistické ochrany.
Nejnovější zkušenosti ze Sýrie a Ukrajiny i rostoucí napětí mezi velmocemi naznačují, že v dohledné budoucnosti nemá hlavní bojový tank vhodnou náhradu. I proto Abrams ve výzbroji amerických sil zůstane ještě dalších pár desítek let.
51
1
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
