Že je Ondřej Ruml opravdu třída potvrdila i slova vedoucí Městských kulturních zařízení Helena Votavová.

„Je to úplné zlatíčko. Když přišel, slušně všechny pozdravil, což u hvězd není samozřejmost," usmívala se spokojeně Helena Votavová.

To, že jde o pokorného člověka, dokazuje i fakt, že zpěvák pozdravil sám od sebe první příchozí, kteří, když poznali, o koho jde, zůstali zkoprněle stát.

Mezi návštěvníky byla i matka asi nejmladších fanoušků – šestiletého Adama a Zuzany.

„Ondřeje Rumla máme rádi. Máme jeho CD ještě z X-faktoru a to už je úplně oposlouchané. Adámek chtěl jít s námi, tak jsme ho vzali s sebou. Snad vydrží poslouchat," usmívala se Svatava Buczinská. Adam nakonec neusnul a moc se mu koncert líbil.

Po úvodní řeči Heleny Votavové, která darovala multifunkčnímu hudebníkovi originální dárek od sponzora – Hranickou jazzovici, návštěvníky čekaly téměř dvě hodiny kvalitní hudby.

Mezi Ondřejem Rumlem a publikem proudila pozitivní energie. Oblečený jako elegán s naleštěnými botami a kapesníčkem v klopě vypadal vysoký a štíhlý zpěvák jako gentleman z minulého století.

Jen s kytarou a krabičkou

Už první vypalovačkou od Raye Charlese Hit the road Jack dokázal rozhýbat většinu sedících. A nakládal tak hudební pecky téměř dvě hodiny.

Žádná kapela ho nedoprovázela, nepotřeboval ji, protože si vystačil sám.

Ke kvalitní show, mu stačila jedna kytara a loopstation, neboli krabička, na kterou postupně nahrával pouze hlasem a pusou přímo před diváky několik stop v časové smyčce.

Zazněly pecky jako Rise and fall, Englishman in New York a Shape of my heart od Stinga nebo písně z kuchyně Horáček a Hapka, které zahrál na kytaru.

Nechyběla ani píseň navždy spjatá se soutěží X-factor, kde se Ondřej Ruml proslavil, Don´t worry be happy od Bobbyho McFerrina, kterou pro pobavení lidí zkusil i mollově a smutně.

Posluchači byli jako u vytržení. Usmívali se Ondřejovým vtípkům, hltali každé jeho slovo, smáli se a báječně reagovali na jeho ponouknutí, ať napodobují jeho zvířecí zvuky při písní Lion sleeps tonight z pohádky Lví král.

Jeho představení se líbilo natolik, že musel dvakrát přidávat, a tak se hraničtí obyvatelé dočkali jako první zbrusu nově nacvičené písně Billa Witherse Ain´t no sunshine when she´s gone.

Udělali jste mi radost. Mám teď z čeho žít

Jeho finální slova rozesmála celý klub. „Děkuji zvukaři a vám všem, že jste přišli. Udělali jste mi opravdu obrovskou radost. Mám teď z čeho žít," pověděl na závěr charismatický zpěvák, čímž si vysloužil smích.

„Nemyslel jsem to finančně, ale duševně. Teď už to stejně asi nezachráním," povzdechl si naoko smutně.

„Ten potlesk si vezmu s sebou na Kubu, kam letím s přítelkyní. A možná se tam i ožením," zavtipkoval na účet bulvárního tisku, kde se často řeší, zda si vezme svou kubánskou přítelkyni.

Posluchači manželé Šlesingrovi vyrazili na koncert, aniž by pořádně věděli, co je čeká a odcházeli oba nadšení.

„Věděli jsme, kdo je Ondřej Ruml, ale nedalo se říct, že bychom byli úplně fanoušci. Koncert byl perfektní," pověděla s úsměvem Jana Šlesingrová, která se po celou dobu představení usmívala.

Na Moravě jsou stejně nejlepší koncerty

Než se všichni návštěvníci rozprchli, vynořil se zpátky mezi lidmi, sedl si na chvíli ke dvěma fanynkám a svěřil se jim se svými pocity.

„Vy jste tak úžasní. Pro mě to byl tak příjemný večer!" mluvil s nadšením o koncertě a jeho atmosféře Ondřej Ruml. Poté se přesunul do předsálí, kde už čekali lidé na jeho podpis.

Zároveň jim nabídl své poslední CD s názvem Ondřej Ruml zpívá Ježka, Voskovce a Wericha. Když odcházeli poslední fanoušci, odebral se sbalit si své věci. Vše zvládal sám, bez pomoci.

Pak už se vydal na dlouhou cestu do Prahy, kde ho další den čekalo ranní vstávání a pomoc na stavbě. Loučil se se slovy, že se rád vrátí.

„Na Moravě jsou stejně nejlepší koncerty," uzavřel obohacující večer, podal si ruce s organizátory a kamarády a odjel. Ovšem lidé, co se jeho koncertu zúčastnili, na něj budou vzpomínat ještě dlouho.