Tato zábavná hra, která si vypůjčila mustr od oblíbené televizní zahraniční soutěže z pevnosti Boyard, má na škole již čtrnáctiletou tradici. „Vymyslela ji paní učitelka Mazurová, když u nás ještě učila,“ prozradila všem nezasvěceným kantorka Elen Hašová.
Smyslem hry je, stejně jako u její televizní sestry, obejít ve skupinkách několik stanovišť, na každém splnit předepsaný úkol a získat za něj klíč. Tím si pak účastníci soutěže odemknou na jejím konci poklad.
„Starší žáci si většinou berou na starost své mladší kamarády, aby byla každá skupinka schopná splnit i ty nejnáročnější úkoly,“ podotkla Hašová s tím, že se soutěže každoročně účastní kolem 150 dětí. Hra je prý pokaždé spolehlivě zaměstná na celé dopoledne.
Hned na začátku dobrodružné cesty čekal každý tým tajemný muž. „U mě dostanou mapku, podle které se pohybují po pevnosti,“ prozradil Deníku tajemně. Při plnění jednotlivých úkolů, které byly zaměřeny na paměť, zručnost, pozornost i zdatnost, byla důležitá souhra každého týmu „Děti si nejen procvičují svoje znalosti a schopnosti, ale naučí se i týmové spolupráci,“ vysvětlila i jeden z významů celé soutěže Elena Hašová.
Každý tým měl nejen svůj bojový pokřik, ale i název. Takže mezi sebou zápolili například Pomeranči, Lentilky, Modří krtečci, Psychouši, Banáni i Kuřátka. „Moc se mi to tady dneska líbí, dneska můžeme ve škole jezdit i na koloběžce,“ řekla s úsměvem žákyně druhé třídy Nika Jurčová z týmu Psychouši.
Kateřina Kapková a Liba Mátlová
