Čtenáři v knize najdou odpovědi na otázky, proč a kdo Perchtu proklel, proč se zjevuje lidem a především popisuje její nešťastný osud.
„Je to zpracovaný skutečný příběh Perchty, která se zjevovala všem a předpovídala narození, smrt nebo oheň. Záleželo na tom, jakou barvu měly její rukavičky. Do dnešních dní se stále zjevuje lidem. Například za druhé světové války vystrašila německé dívky, které byly na Rožmberku ubytované a zrovna vztyčovaly vlajku s hákovým křížem," začíná vyprávět Jaroslava Černá, která v průměru napíše jednu knihu za čtyři měsíce.
„Skutečné psaní mi trvá denně tak čtyři hodiny, zbytek času mi zabere studium historických pramenů," usmívá se.
Inspiraci a náměty čerpá spisovatelka i ze snů.
„Často se mi stává při usínání nebo probouzení, že vidím různé výjevy. Jednou jsem se ve snu ocitla ve vyhořelém klášteře a setkala jsem se tam s Eliškou Přemyslovnou. Její oblečení jsem pak detailně popsala a podle něj je i nakreslený obraz," povídá dál.
„V tom snu jsem s ní mluvila a ona mi ukázala strom, obrovskou krásnou lípu, a na té lípě byli duchové Přemyslovců. Ptala jsem se jí, kde to je a ona mi sdělila, že jsme na Zbraslavi," popisuje své živé sny Jaroslava Černá, která se po probuzení ozvala historičce Vladimíře Koubové, jestli jí s tímto výjevem nějak pomůže.
„Ona mi volala zpátky úplně rozrušená. Řekla mi, že jsem viděla dobu, kdy vyhořel Zbraslavský klášter, za husitských válek, a protože nepřátelé ničili hrobky Přemyslovců, opati jejich ostatky schovávali do stromu," vypráví dál husí kůži nahánějící příběh.
Veškerá historická fakta v knize jsou pravdivá, jak tvrdí spisovatelka.
„Ať už je to datum či postava, čerpám vždy minimálně ze tří zdrojů. Co se týká Perchty, je zajímavé, že týden předtím, než jsem ji začala psát, jsem potkala muže, který se mě ptal, co budu psát dále. Když jsem mu odpověděla, vytáhl z tašky útlou knížečku, která se jmenovala Listy Bílé paní. To byl autentický přepis dopisů, které Perchta z Rožmberka psala svému otci a bratrům," usmívá se náhodě Jaroslava Černá.
To je krásné, kdo to napsal?
Dráhu spisovatelky započala v třiačtyřiceti.
„Tendence psát jsem měla celý život. Prostě jsem měla potřebu něco sdělit světu. Byla jsem také obrovský knihomol," říká spisovatelka.
„Nyní už ani moc nečtu. Je pravda, že rok nebo dva potom, co vydám knihu, se do ní s chutí a zájmem zase začtu a opravdu si to užiju. To si pak říkám: Ježiš, to je krásné, kdo to napsal," rozesměje se sympatická hranická spisovatelka Jaroslava Černá.
