„Moje máma a táta měli rádi rockovou muziku a i mně se začala hodně líbit. Doma jsem začal hrát na elektrickou kytaru a hraní jsem se věnoval i po nástupu na střední školu," tvrdí dnes sedmadvacetiletý hudebník, který si v Hranicích prošel kapelami Raimond, Honey-Bunny nebo Funny.

Přitom středoškolské studium v jeho případě paradoxně s hudbou příliš společného nemělo. Radim totiž původně studoval na módního návrháře.

„Chtěl jsem kreslit, něco vytvářet, mít prostě nějakou tvůrčí činnost. Na kytaru jsem ale cvičil pořád, možná i více než pět hodin denně. Během studia jsem si řekl, že bych se hudbou chtěl živit. Můj profesor pak vytáhl přihlášku na konzervatoř Jaroslava Ježka do Prahy, kde jsem se napodruhé dostal," vzpomíná mladý Hraničák.

Od metalu k popu

Na konzervatoři se pochopitelně seznámil s celou řadou muzikantů, kteří byli podobného ražení.

„Hrál jsem například s Markem Ztraceným, ta spolupráce byla moc fajn. Koncert s Markem ve vyprodané ostravské ČEZ Aréně byl pro mě asi taky největším zážitkem. Byl to zlom, při kterém jsem si uvědomil, že chci hrát muziku pro lidi. To období bylo takovým přechodem od progresivní, hodně rockové a možná i metalové sféry k tomu popu," přibližuje svůj hudební vývoj.

Později začal hrát i s vycházejícími hvězdami televizních hudebních soutěží Martinem Foretem a Martinem Ševčíkem. S ním dokonce v prosinci 2012 natočil desku I hate the fall, kde vynikají jeho kytarové aranže.

Svět Radima Černého se kolem hudby točí prakticky pořád. Jak v Praze, tak i v Hranicích. Mezi oběma městy také každý týden cestuje a plní i učitelské závazky.

„Do Hranic přijedu v úterý dopoledne a už odpoledne učím na Základní umělecké škole. Taky v Praze mám soukromé hodiny. Učím vlastně šestileté děti i lidi, kterým je padesát," shrnuje věkové spektrum svých žáků.

Každou středu Pod pavoukem

Na svých sedmadvacet let toho za sebou nemá málo. A rozhodně se nedá mluvit jen o hudebním odvětví.

„Zkusil jsem si i různé činnosti od zednických prací, administrativy až po finančního poradce. Možná jsem si tím musel projít, abych zjistil, že to, co chci dělat, je hudba."

Radim doposud působil hlavně jako kytarista, v poslední době ale startuje i svou vlastní pěveckou dráhu. To, jestli se bude v budoucnu orientovat spíše na Prahu, nebo na Hranice, záleží hlavně na pracovních nabídkách.

Nyní například vystupuje každou středu od osmi večer i v hranické restauraci Pod pavoukem.

„Lidem, kteří přichází, se to docela líbí. Chtěl bych si určitě zahrát i v Zámeckém klubu nebo na nějakých městských akcích. Pokud bude více práce na Moravě, zůstal bych tady. V Praze jsem si ale zvykl a líbí se mi tam, " uzavírá Radim Černý.