Návštěvníci festivalu Rockové Hranice ji uslyší v sobotu 20. června v 21.30 hodin v areálu Na Staré střelnici.

Jednadvacetiletá hudebnice strávila víkend od pátku 12. do pondělí 15. června u manželů Vlasákových na Staré střelnici v Hranicích, kde se svou kapelou pečlivě zkoušela na nadcházející festival. „Náš baskytarista Vašek Vávra a vlastně i má mamka se zná velmi dobře s Vaškem Vlasákem. Tak jsem se jí ptala, když tedy věděla, že Vašek má zkušebnu a ví, že stojí za to, proč mi o ní neřekla," upřímně se rozesmála Lenny při rozhovoru pro Deník.

Jste v Hranicích poprvé? Líbí se vám tady?

Je to tady strašně pěkné. Je mi úplně líto, že jsem o to přišla ty poslední dva roky, co hraju s kapelami, protože je to tady nádherné a krásně se tady člověk odreaguje a zároveň udělá velký kus práce. Zkoušíme tady s kapelou na letní sety, prostě relaxujeme a pracujeme dohromady.

Prošla jste se Hranicemi, když jste se zde zdržela čtyři dny?

Nestačila jsem nic. Jen jsem si zašla na kebab na náměstí. Kluci si zahráli tenis. V podstatě jsme jen v tomto areálu, ale máte tu krásnou přírodu, pobřeží podél řeky, slyšela jsem, že tu máte lázně. Opravdu nádherné. Rozhodně bych tu chtěla strávit více času a myslím, že ty čtyři dny jsou opravdu málo. Stoprocentně se sem chci vrátit a myslím, že tady budu častým hostem a rozhodně se víc kouknout po okolí.

Kde mimo festival Rockové Hranice budete v létě vystupovat?

Zrovna v sobotu hrajeme dvoják. Z Hřebeče přijedeme do Hranic. Z velkých bych určitě vypíchla Colours of Ostrava a Benátská noc. Na ty se opravdu těším.

Kde se vám koncertuje nejlépe?

Mě, na rozdíl od muzikantů, co znám, baví víc festivaly. I když miluji sólové koncerty a je skvělý pocit, že lidi si koupí lístek a přijdou jen na vás, ale je to velká zodpovědnost, protože musíte být dvě stě procentně ve formě. Někdo si na vás koupil lístek, dal za vás peníze. Nechci říct, že na festivalech je to odfláknuté, ale tím, že jsem mezi ostatními interprety, mám možnost vidět další kapely, setkat se s dalšími muzikanty. Je to možná otázka věku. Je tam uvolněná atmosféra a je příjemné vidět lidi všech generací, jak se na vás přijdou kouknout a pak pro podpis. Vůbec mi nevadí být hostem.

Hodláte v brzké době vydat nějaké CD?

Minulý týden jsme byli ve studiu a natáčeli jsme první písničky. Z toho mám opravdu radost. Takových šest věcí z jedenácti je hotových. Desku míním vydat na podzim, kdy pojedeme na turné s kapelou Kryštof jako jejich hosti. Chtěla bych, aby fanoušci uslyšeli nové písničky a po koncertě si třeba mohli koupit cédéčko.

Zpíváte většinou v angličtině. Proč?

Polovinu svého života se pohybuji mezi anglicky mluvícími lidmi. A je to pro mě přirozené. Je to jako, když se mě někdo zeptá, proč mám chraplák, když zpívám a když mluvím, tak slyšíte, že tam není. To jsou věci, které nedokážu vysvětlit. Přichází to přirozeně. Písničky skládám v angličtině, protože mi tak sednou. Ačkoliv máma skládá v češtině a já její písničky mám dodnes ráda, věděla jsem, že chci jít po té anglické linii.

Kdy jste se rozhodla, že se chcete věnovat profesionálně hudbou?

Asi ve svých šestnácti, sedmnácti. Věděla jsem to vždy, že bych se hudbě chtěla věnovat a zrovna nedávno jsem se dívala na videa z dětství a uvědomila jsem si, že muziku jsem dělala pořád, aniž bych si to pamatovala. Je hezké říct já od malička dělám muziku, ale na videích jsem pořád dělala, že mám v ruce mikrofon a tancovala jsem. Asi jsem hudbu měla v sobě víc než jsem tušila. Měla jsem hodně zálib a mí rodiče měli dilema, v čem mě tedy rozvíjet. Dělala jsem tenis, balet, karate, měla jsem období, kdy mě bavili dinosauři a taky jsem chtěla kreslit. Táta je architekt, takže mi nakoupil věci na malování a mě to po čtrnácti dnech přestalo bavit. Ale muzika bylo něco tak konstantního, že jsem se pro to asi narodila.

Máte nějaký nejsilnější zážitek z koncertů?

Máma dostala nabídku na miniturné po velkých australských městech. Její hudebníci nemohli, tak se mě zeptala: Mě napadla taková věc, když hraješ, zpíváš a baví tě to, pojeď se mnou. Budeš mít i sólový vstup, kdy si budeš moci zahrát třeba dvě písničky. Uvidíš, jak na to publikum reaguje. A lidi byli nadšení jednak z nás dvou s mamkou a jednak se jim líbily mé autorské písničky, což pro mě bylo velké ohodnocení. Do té doby jsem nevěděla, že by o ně někdo o ně mohl mít zájem a bude se ptát, kde to může sehnat. To byl ten moment, kdy jsem si řekla: A jo, já tu muziku dělám pořád, baví mě to, proč ji tedy nedělat profesionálně. To bylo období, kdy jsem začala natáčet první písničky.