Začátky pro Oldies nebyly jednoduché. Zkoušeli tančit charleston a lindy hop, neboť to byly jediné tance, ke kterým měli nějaké podklady.

„Postupně jsme se zúčastňovali workshopů v zahraničí, kde jsme se seznámili s ostatními tanci. U nás to totiž v té době nikdo neučil a skoro ani netančil,“ vzpomíná na taneční začátky své skupiny Radomír Fojtů.

Zpočátku se Fojtů věnoval akrobatickému rokenrolu, ke swingu se dostal zcela náhodou. K založení Oldies ho inspirovalo zhlédnutí vystoupení na jump swingovou hudbu.

„Je to novější druh swingu, který tancovala skupina čtyř párů. Hodně mě to zaujalo a ihned mě napadlo, že bych se mohl pustit do něčeho podobného,“ vysvětluje tanečník, jehož nynější repertoár zahrnuje tance swingové éry, jako je lindy hop, charleston, balboa, shag a boogie-woogie.

Členy nové skupiny Fojtů sháněl mezi svými známými. Oslovil učitele společenských tanců Petra Münstera, se kterým pak přivedli další tanečníky.

„Někdo dotáhl kluky, někdo zase holky, a tak vzniklo naše jádro. Nyní nás je zhruba kolem dvaceti,“ říká Fojtů s tím, že stabilní jádro, které jezdí na vystoupení a reprezentuje Oldies, tvoří on s manželkou, manželé Münsterovi, Jana Vavříková a Jan Hegar.

Vymyslet název, který by přesně charakterizoval celou skupinu i jejich styl, nebylo vůbec jednoduché. „Název Oldies vystihuje starou dobu. O staré hudbě se také říká, že je oldies, jsou i oldies diskotéky. My tancujeme swing první poloviny 20. století, proto jsme Oldies,“ líčí Fojtů.

Trénují pravidelně třikrát týdně. Kromě toho také různé týmy učí základy swingu. Choreografie vymýšlí právě Fojtů.

„Připravím osu choreografie, vyberu hudbu a vše naučím ostatní. V hlavě mám hrubou představu, co bych tím číslem chtěl říct. Pokud něco nesedí, měním kroky. Choreografie není pevně daná, ale vyvíjí se,“ tvrdí úspěšný tanečník, jehož choreografie je plná akrobatických prvků s podivnými názvy jako je čarodějnice, vrtule nebo hadr.

S názvy skoků měli tanečníci zpočátku potíže. Swing totiž pochází z Ameriky, v Česku však ještě před pěti lety nebyly zdroje, ze kterých mohli názvy čerpat. „Tehdy jsme skákali totéž, co Američani, ale nevěděli jsme, jak se to jmenuje. Proto jsme skokům dávali vlastní názvy,“ usmívá se Fojtů.

Přestože skupina svá čísla piluje do posledního detailu, občas se stane, že někdo zapomene kroky. Diváci ale malá zaváhání většinou ani nezaznamenají. „To bychom se museli válet po zemi po velkém pádu,“ vtipkuje Fojtů.

Nejdůležitější je prý nepřestat tancovat.

„Může se i stát, že se s někým srazím nebo mi uklouzne noha. V dalším kroku se pak sice napojím, ale k tomu musím perfektně znát choreografii,“ dodává.

Stylové kostýmy, ve kterých Oldies vystupují, si převážně sami šijí. Najít totiž v obchodech oblečení v retro stylu je většinou nadlidský úkol. „Inspiraci čerpáme většinou ze starých filmů a internetu, aby se kostým hodil k tanci,“ prozrazuje Fojtů.

Kromě vystupování na veřejnosti a účasti na tanečních soutěžích, na kterých už získali tři tituly mistrů republiky a jeden titul mistra světa, Oldies spolupracují i s několika hudebními orchestry. Několikrát už vystupovali s holandskou kapelou Workshop Oldtimers, a to nejen v Hranicích, ale i na letním festivalu v Holandsku.

„U nás není moc kapel, které hrají taneční swing. Poslední dobou se to ale trochu zlepšuje. Navíc při tancování na živou hudbu panuje daleko lepší atmosféra,“ míní Fojtů.

IVETA PODEŠVOVÁ