„Důležité je mít vždycky tři pevné body. Buď dvě nohy a jedna ruka a nebo dvě ruky a jedna noha,“ vysvětluje zásady bezpečného lezení před tím, než jsme se vydali nahoru.

Nejdřív se ale vyzul z obyčejných bot. Místo nich si obul takzvané lezečky. „Ukážu ti nějakou jednoduchou cestu, kterou člověk zvládne i bez lana. Pak si to zkusíš také,“ nabádá mě Lumír Krpec alias Lumos.

Na římse je během chvilky. Odsud jde slézt bezpečně po nohách. Teď přichází řada na mě. Díváním se lezení až tak těžké nezdálo. Ve skutečnosti musí člověk zatraceně přemýšlet, kudy pokračovat nahoru. „Máš tam úchyty na ruce,“ naviguje mě naštěstí zespodu Lumos.

Nakonec jsem se na římsu dostal také. Mám ze svého výkonu opravdovou radost.

„Doneseš mi na druhou stranu věci? Pak si zkusíme ještě něco vylézt,“ říká nadšeně můj učitel horolezectví a sám se pouští přední stranou k vrcholku.

Po několika minutách stojí nahoře a ukazuje, že je všechno v pořádku. „Tady můžeš vylézt nahoru i ty. Je tu hodně úchytů, takže by se dalo říct, že je to skoro jako po schodech,“ ukazuje na pět metrů vysokou stěnu.

„Tam si dej nohu. Tady dáš ruku a tu se přitáhneš,“ vysvětluje. Díky těmto radám jsem si mohl vychutnat výhled z vrcholu skal. „Stylu lezení bez lana se říká bouldering. Ale je vhodný jen do menších výšek. Vždycky je ale důležité nelézt po skalách sám,“ upozorňuje zkušený horolezec.

Nastal čas jít dolů. „To bude daleko obtížnější. Tak se na to připrav,“ varuje. Přitom hned předvádí jak na to. „Musíš být břichem otočený ke skále. Zase jsou důležité ty tři pevné body,“ dodává. Cesta zpět nám tvá pár minut.

Na vrcholek Čertových skal se nadšenci mohou dostat i bezpečnější cestou. Chodníkem na okolo po modré turistické značce.

Zatímco turisté a horolezci z okolí jsou skalním útvarem na kraji Lidečka až magicky přitahováni, většině místních skály příliš vzácné nepřijdou. „Máme je hned za barákem, tak se nám už ohleděly. Ale když jsem byl mladší, chodíval jsem tam každý den. Například tajně kouřit,“ usmál se čtyřicetiletý Tomáš Vichtora. Dodal ještě, že naposledy se na nich byl podívat minulý rok se svým synem.

Ale i mezi Lidečkovjany se najdou nadšenci, kteří na skály chodí často. „Třeba bratrův zeť, Zdeněk Filák. I když on je horolezec. Já se tam chodím podívat jedině zezadu. Ale už jsem na skalách delší dobu nebyl,“ prozradil další místní Josef Jeřábek.

Čertovy skály, s délkou 150 metrů a výškou zhruba 25 metrů, jsou od roku 1966 zákonem chráněná přírodní památka. Tvoří je třetihorní pískovec. Lezecké cesty tu vznikají od 40. let 20. století.

Lidová pověst o vzniku Čertových skal

Bylo, nebylo… Kdysi dávno žila v Lidečku dívka Rozina. Přestože už měla věk na vdávání, nikdo si ji nechtěl vzít.

Až jednou, do vesnice přišel myslivec. Dívka se mu zalíbila a chtěl se s ní oženit. Její matka však zjistila, že myslivec je čert a rozhodla se, že dceru nevydá. Pro čertovského nápadníka vymyslela úkol, aby obrátil tok řeky Senice. Musí to však stihnout za jedinou noc do prvního kohoutího zakokrhání. Pak prý si může její dceru odvést.

Čertovi se to moc nelíbilo, ale souhlasil. Aby se pojistil, vyslal další pekelníky aby odstranili všechny kohouty ve vesnici. Jen jedna chudá babička nechtěla kohouta prodat. Schovala ho pod putnu. Navečer čerti začali nosit kamení, kterým chtěli řeku přehradit. Chyběl poslední kámen, když se z babiččiné chaloupky ozvalo zakokrhání.

Čert zařval, pustil kámen a s ostatními pekelníky zmizel. Zbyla po nich jen nedokončená přehrada.