Milan Hořínek byl ve funkci olomouckého primátora v letech 1990 až 1994, v letech 1990 až 1992 byl poslancem České národní rady.

Poté svět politiky opustil a působil na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Na Milana Hořínka zavzpomínal na stránkách Žurnálu UP profesor Josef Jařab.

„Jako signatář Charty 77 byl objektem nekonečných perzekucí ze strany normalizačních úřadů a státní bezpečnosti. A nesl svůj úděl statečně. Z oblíbeného gymnaziálního profesora ruštiny a češtiny ve Šternberku si musel na obživu vydělávat jako dělník, noční hlídač, zaměstnanec na železnicích. A dokazoval sám sobě i ostatním, co znamená pevnost charakteru, ale také, jak velkou roli může sehrát pro přežití, pro zisk nové naděje, četba světové literatury," uvedl Josef Jařab, který se zmínil také o porevolučních letech.

„Občanské fórum jednoznačně vyhrálo olomoucké volby a Milan se stal primátorem z vůle voličů. V době transformace společnosti jsme tedy společně jako primátor a rektor směle vykročili k naplňování různých představ, o kterých jsme po léta snili. Jedna z nich byla Olomouc jako univerzitní město. S velkým pochopením radnice jsme získávali pro univerzitu bývalé vojenské objekty sovětské i naší armády, budovu po OV KSČ a další," dodal.

Po odchodu Milana Hořínka z politiky na akademickou půdu se jeho zkušenosti a znalosti dostaly ke studentům na katedře společenských věd pedagogické fakulty.

„Po celé republice poznali olomouckého polistopadového primátora jako člověka s obrovským smyslem pro humor a fair-play, šarmantního úředníka, který se nikdy nechoval, ani chovat neuměl jako ´ouřada´," uzavřel Josef Jařab. 

Vzpomíná i Antonín Staněk

Na zesnulého Milana Hořínka bude vždy vzpomínat jako na skvělého člověka budoucí olomoucký primátor Antonín Staněk, který pod Hořínkovým vedením působil na jmenované katedře tři roky jako odborný asistent.

„Po jeho odchodu z fakulty jsem ho vnímal jako otevřeného, kritického glosátora událostí všedních dnů. Každá jeho přátelská návštěva na katedře byla pro všechny nás povzbuzením i poučením. Dnes, s odstupem času, jsem moc rád, že se mi podařilo ho přemluvit, aby přišel v srpnu mezi nás na společenský večer pro účastníky tradiční letní školy. Hned jak se objevil ve dveřích, byl obsypán svými ´ctitelkami´, účastnicemi letní školy, které chytaly každé jeho slovo. Myslím, že i on byl mezi nimi šťastný," sdělil Antonín Staněk v pondělí odpoledne. Naposledy se s prvním polistopadovým olomouckým primátorem setkal 1. září.

„K největším lidským přednostem pana doktora Hořínka patřilo jeho přirozené člověčenství, schopnost s nadhledem a humorem jemu vlastním přistupovat k řešení všech problémů. Jeho přirozená nechuť být účastníkem zbytečných a neplodných diskusí tolik kontrastovala s upovídaností dnešního světa," dodal budoucí primátor a vysokoškolský pedagog Staněk.


Mgr. Milan Hořínek, Ph.D.• narodil se 6. 7. 1937 v Olomouci
• absolvoval obor čeština – ruština na Filozofické fakultě UP v Olomouci
• 1959–69 středoškolský profesor na gymnáziu ve Šternberku
• kvůli kritice společenských poměrů po sovětské invazi v srpnu 1968 vyhozen ze zaměstnání, pracoval jako dělník na pile, noční hlídač či dělník Československých drah
• 1989 mluvčí Občanského fóra v Olomouci
• 1990–1994 primátor města Olomouce
• od 1995 působil na katedře společenských věd Pedagogické fakulty UP
• od 2001 prezident charitativní organizace Lions Club Olomouc
• 2004 s Františkem Mezihorákem vydal publikaci Padesát německých Olomoučanů
• 2008 Cena města Olomouce za boj proti totalitě
• 25. října 2014 zemřel
Zdroj: www.olomouc.eu