Achtung! Stillgestanden! Links um! Kehrt! Richt euch! Präsentiert das Gewehr! Gewehr über! Povely v němčině se rozléhají zámeckým parkem v Čechách pod Kosířem a mísí se s těmi francouzskými. Přidám do kroku, dostávám se do parku… a najednou mám pocit, že jsem se vrátila v čase o dvě století zpět. Po celém prostranství se šikují jednotlivé regimenty, vojenské jednotky stojí nastoupené před svými veliteli a snaží se pečlivě plnit jeho rozkazy. V tom jeden z vojáků zareaguje o pár vteřin později… takže znovu. „Pozor! Vlevo v bok! Čelem vzad! Vyrovnat! K poctě zbraň! Na rámě zbraň!" opakuje velitel jednotlivé povely.

Někteří vojáci zatím posedávají na lavičkách, baví se se svými kolegy a popíjejí k tomu dobrý mok. Zatím všude panuje klid a pohoda. Opodál se připravuje skupina rakouských dělostřelců na boj.

„Je to jednoduché. Musíš složit munici, vyčistit hlaveň, založit patronu, naládovat, zasypat zátravku, propíchnout a nasypat jemný prach, zvednout knot a vystřelit," popisuje mi jednotlivé úkony jejich velitel.

„Přidej se k nám do armády. To je jenom samá prohlídka, paráda a fůra peněz," láká mě s úsměvem. No nevím, asi to přenechám větším odborníkům, odmítnu s díky jeho nabídku.

Trénink povelů a rozkazů náhle přetne příjezd velitelů na koních. Svolávají svoje jednotky a dávají jim poslední pokyny k boji.

„Vy půjdete z kopce a budete postupovat směrem doprava. A střílejte, co se do nich vejde," udílí velitel pokyny své pěchotě. Naopak dělostřelectvo má jinou taktiku.

„Počkáme a půjdeme na ně, až vystřílí část munice. Hlavně musíme za každou cenu uchránit prapor, bez něho by to bylo, jako kdybychom prohráli bitvu," rozhoduje jejich velitel.. Do bitvy se s nasazením pouští granátníci, pěchota s puškami i dělostřelectvo, které stůj co stůj brání svoje pozice. Výstřely z pušek se mísí se střelbou z kanonů, velitelé na koních bojují o život se šavlemi v rukou.

„Láduj!" Bacha, míří na nás!"

„Tak už to odpalte!", rozléhají se povely po celém bojišti. Dým ze střelného prachu chvílemi úplně zahalí bojiště, přesto vojáci zarputile hájí své pozice. Nepřátelská armáda však postupuje krok za krokem za svým cílem a pálí jednotlivé vesnice. Za sebou nechává jen mrtvé vojáky. Slatinice, Lutín, Třebčín i Olšany se nakonec neubrání a jsou vypleněny. Je po bitvě.

Teď už jen zbývá uklidit bojiště a připravit síly na příští neděli, kdy uplyne přesně 207 let od Bitvy tří císařů u Slavkova.

Místo konání

zámecký park v Čechách pod Kosířem

Termín konání

neděle 25. listopadu

Název akce

Legendy bitvy tří císařů

Počet padlých vesnic

4

Počet regimentů

10