Do klání, které vyhlásila Moravská vysoká škola Olomouc, se přihlásilo 160 studentů z jednadvaceti středních škol Olomouckého kraje. Věnovali se jednomu z pěti témat, odborná porota pak v každé kategorii vybrala tři (v jednom případě dva) nejlepší eseje a jejich autory ocenila.

Deník vám představuje vítězné práce. Zde jsou nejlepší eseje z na téma Budoucnost mladých v Olomouckém kraji.

Vítězné eseje k kategorie Budoucnost mladých v Olomouckém kraji  a Role našeho kraje v Evropě

PŘEHLED SOUTĚŽNÍCH TÉMAT:

1. Budoucnost mladých v Olomouckém kraji (garant Olomoucký kraj)

2. Role našeho kraje v Evropě (garant OK4EU, OK4Inovace)

3. Hospodářský rozvoj kraje (garant MVŠO, OK4Inovace)

4. Využití informačních a komunikačních technologií pro rozvoj kraje (garant TESCO SW)

5. Energetická soběstačnost – perspektiva Olomouckého kraje? (garant Schneider Electric, Czech Green Building Council)

Esejistické klání uspořádala Moravská vysoká škola Olomouc, garantem soutěže je sdružení OK4Inovace a jedním z mediálních partnerů je také Deník. Záštitu nad soutěží převzal hejtman Olomouckého kraje Martin Tesařík. Studenti soutěžili o exkurzi do sídla společnosti Schneider Electric v Paříži, čtečky knih, mobilní telefony, fotoaparáty, odbornou exkurzi do Prahy, stipendia ke studiu na MVŠO ve výši 30 tisíc korun a další ceny.

Hospodářský rozvoj kraje

1. místo: Michaela Kafková, Veronika Ondráková a Jan Škopík
Gymnázium Šternberk

Olomoucký kraj se skládá z pěti okresů. Olomouc, Přerov a Prostějov leží v úrodné hanácké krajině, okresy Šumperk a Jeseník jsou položeny v podhůří Jeseníků a jejich hospodářský potenciál nedosahuje vysokých hodnot.

Oblast Hané je už od středověku významným kulturním i hospodářským střediskem naší země. Mezi hlavní faktory patří umístění na křižovatkách obchodních cest, napomáhají vhodné podmínky pro zemědělství. Je tu zakořeněn oděvní průmysl, ten však více a více upadá. Svou pozici si zachovává výroba optických zařízení (Meopta), strojírenství (Mora), významný je potravinářský průmysl, proslavené jsou mlékárny (Olma), litovelský pivovar, čokoládovny (Zora) a minerální vody (Hanácká kyselka a Ondrášovka).

Na čem je také založen nemalý potenciál našeho kraje? A co vedlo k příčinám výrazného úpadku hospodářské úrovně v této sféře? Střední Morava je oblastí s význačnou minulostí a velkým množstvím architektonických památek. Na našem území jsou hned dvě z nich zapsány na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Bylo by zbytečné vyjmenovávat další pamětihodnosti, galerie či muzea. Na své si u nás přijde takřka kdokoliv. Většina z těchto institucí je závislá na spoustě dotací, finančních darech, podpoře samotného Olomouckého kraje. Vyplatí se mu to ale? Turistů i peněz do společné kasy ubývá, o kdovíjakém rozvoji v tomhle odvětví nemůže být řeč.

Jak bylo řečeno, s ohlédnutím do minulosti přijdeme na to, že některá větší města kraje patřila k důležitým centrům tehdejších státních útvarů. A ty byly, jak známo, vyspělé. Vždyť už v 9. století, za dob existence Velké Moravy, jsme byli proslaveni vyspělými řemesly či stavitelstvím. Síla neustále rostla, tak kam se poděla dnes? Kde jsou ty davy turistů a poutníků? Olomoucký kraj nevykazuje v posledních letech velkou návštěvnost, což může být způsobeno nejen ustupujícím hotelnictvím, pohostinstvím a obchodem, ale i zhoršující se ekonomickou situací.

Co se týče severních regionů, musíme si připustit nepříliš dobré podmínky pro zemědělství, proto zde I. a II. sektor upadá.  Nenapomáhá tomu ani dopravní síť, do některých částí se dostanete pouze přes sousední Polsko. Hospodářství zde drželi na určité úrovni Němci, po 2. světové válce odsunutí. Krajina byla vyrabovaná a osídlena pouze pár přistěhovalci. Původního stavu se nepodařilo dosáhnout. To nic nemění na krásné horské krajině, jež přitahuje mnohé turisty. V zimě věnují pozornost turistickým střediskům v blízkosti lyžařských sjezdovek, v létě jsou pak frekventované cyklo/turistické trasy po hřebenech Jeseníků. Nemenší zájem jeví o lázeňské komplexy, proslavené jsou zejména Priessnitzovy lázně v Jeseníku.

Nezaměstnanost je s 11,6% třetí nejvyšší v České republice. S tím úzce souvisí i nízká úroveň mezd.  Tento jev je způsoben zejména malým počtem průmyslových závodů. Zmiňovaný oděvní průmysl nemá naději na udržení kvůli asijské i evropské konkurenci. Výroba stavebních materiálů je závislá na přírodním bohatství a především celkové ekonomice, na které závisí intenzita výstaveb. Výroba sporáků je odvětvím potřebným, ale zastaralým a nepříliš progresivním. Zemědělství je vzhledem k nízkým cenám potravin a vysokému importu rovněž v situaci, ze které ekonomice nemůže pomoci. Je třeba hledat nové cesty a vytvářet inovace, které upoutají mladší generace.

Otevírají se nová odvětví, na která je možné se orientovat. Je to elektronika, informační technologie a nanotechnologie. Který z oborů je Olomoucku nejbližší? Na Univerzitě Palackého je velmi kvalitní přírodovědecká fakulta, ve městě je technické lyceum, v Přerově funguje výroba optických zařízení. Toho všeho lze využít jako základu k vytvoření vědeckého centra vývoje nanotechnologií v Olomouci. Na PřF UP se nanotechnologiím věnují již od 90. let minulého století a tamější výzkum již slaví úspěch. Ve městě působí společnost NanoTrade, která chce v oblasti nanotechnologií podnikat. Jak ale z nanotechnologií udělat zlatý důl, který se stane významným nosníkem ekonomiky regionu?

K zavádění nových vědeckých technologií do výroby je třeba mít vlastní středisko pro výzkum technologií a vzdělávání odborníků. Tím může být PřF UP. Kde ale sehnat peníze na nákladný chod vědeckých pracovišť? Stát provádí neustálé rozpočtové škrty a možnost čerpání z evropských fondů končí. Jak obdobnou situaci řeší v zahraničí? Univerzity tam úzce spolupracují přímo s firmami, pro které vzdělávají pracovníky a vyvíjí nové objevy a postupy, a ty je na oplátku financují. Prestižní univerzity v USA i částečně v západoevropských zemích stojí na sponzorských darech firem. Školství je tak ovlivňováno zpětnou vazbou poptávky na trhu práce. V současné době je nedostatek studentů technických oborů a naopak velké množství absolventů filozofických fakult, kteří práci najdou jen stěží. Tato situace by byla jiná, kdyby zaměstnavatelé financovali právě ty obory, které potřebují. Méně potřebné obory by měli málo peněz a mohly by tak vzdělat jen málo studentů, kteří by pak ale neměli problém s uplatněním. Ostatní by naopak byli přiměni studovat pro ně nepříliš atraktivní obory technické, zato poptávka na trhu práce by byla pokryta. To by mělo fungovat jak u VŠ, tak u SOŠ a učilišť. Nemůže to ale fungovat zcela a u všech oborů, zejména malé firmy by se pro financování musely složitě sdružovat.

U nás panuje socialistický přežitek, že za nás vše udělá a zaplatí stát. Dnes fungující tržní obchod žádá, aby občané vyvíjeli iniciativu a podíleli se na chodu věcí vlastním přispěním. Ne všechno se dá řídit ústředně, volná ruka trhu si sama vybírá a buduje to, co je pro společnost potřeba. I školství. To by nemělo být stavěno prostřednictvím uchazečů, ale pomocí samotných firem. Vezměme si příklad z již ze spolupráce mezi VŠB – Technickou univerzitou Ostrava a železárnami ve Vítkovicích.

V čem přesně spočívá použití ´nano´ na Olomoucku? Ideální uplatnění spatřujeme v medicíně. V onkologii se otevírají možnosti pro ničení nádorů kombinací použití nanočástic a elektromagnetického záření.  V diagnostice se rovněž dají využít jako kontrastní látky nejen pro magnetickou rezonanci. Velké možnosti jsou v léčivech, jež by se daly díky nanočásticím cíleně dopravit na potřebná místa v organismu, různých protézách a umělých implantátech.  Dezinfekční prostředky nové generace jsou velkou výzvou pro náš kraj. Do různých materiálů lze přidávat nanočástice s kationty stříbra, které hubí mikroby. Tak mohou vzniknout textilie s antibakteriálními účinky, které není třeba prát tak často, neboť mikroby hubí samo od sebe. Tím by bylo možno navázat na místní tradiční textilní průmysl. Kromě výše uvedeného by se v kraji daly nanomateriály využít pro zlepšování vlastností materiálů při balení potravin, ve strojírenství i ve výrobě stavebních materiálů.

Nanotechnologie vak nejsou zdaleka jediným, co může kraj pozvednout z jeho špatné hospodářské situace. Navíc je třeba vysokých počátečních investic a ty se ekonomice začnou vracet až za několik let. Bude také trvat, než si odvětví v kraji vybuduje zázemí a než vystuduje dostatek kvalifikovaných pracovníků. Mezitím čeká sever regionu další vylidňování. Ale my i přesto věříme, že se tento kraj opět vzchopí a stane se chloubou našeho státu.

2. místo: Lukáš Burget
Gymnázium Kojetín

„Chléb a hry“byly v antické době heslem, které mělo vládcům oné doby v případě naplňování těchto dvou hodnot zajišťovat přízeň obyvatelstva země. Ačkoliv to může vypadat absurdně, nachází se v tomto starém moudru nemalý kus nejen pravdy, ale i nadčasovosti, jelikož v přeneseném modernizovaném významu dokonale vystihuje základní ekonomickou potřebu samosprávního územního celku. Římská interpretace byla sice mírně odlišná, nicméně se opět prokázalo, že pravidlohistoria – magistra vitaev kombinaci s trochou lidského důvtipu a předvídavosti stále platí.

V systému postaveném na principech tržní ekonomiky by rozdělování orné půdy a solidární poskytování bezplatné zábavy asi nemělo příliš velký význam, ovšem samotná podstata lidských potřeb a tužeb se v posledních dvou tisíciletích příliš radikálně nezměnila. Chléb byl nahrazen mzdou, hry jinými formami zábavy. Samotné hry by neměly být právě v Olomouckém kraji problémem, jelikož se jedná o kraj, ve kterém je jakékoliv kulturní dění aktivně podporováno. A to nemluvím pouze o uměleckých aktivitách, mezi něž patří hudební festivaly s výtvarnými exhibicemi, nebo o možnostech návštěvy historických zajímavostí a expozic, ale i o místech určených ke společnému sdružování, které v Olomouci, dalších významných městech ani v žádné vesnici nechybí.

Vyvstává ovšem otázka, jak lid „nakrmit,“ aby se zmíněné „hry“ mohly stát předmětem jeho zájmu – komu schází základní prostředky, nemá příliš možností, ale ani chuti investovat do zábavy. Údaj o podílu nezaměstnaných v Olomouckém kraji není možno považovat za uspokojivý. Ve srovnání se sousedními kraji je situace Olomoucka srovnatelná pouze s krajem Moravskoslezským, který také spadá do kategorie krajů, v nichž nezaměstnanost přesahuje hranici deseti procent. Nelze prohlásit, že nezaměstnanost v ostatních sousedních krajích je výrazně nižší, více než deset procent je ovšem alarmující číslo!

Zaměstnanost je přitom základním předpokladem pro ekonomický růst. Dostatečná nabídka práce poskytuje lidem možnost získání financí – našeho „chleba“ -, který lze utratit za komodity a služby potřebné k uspokojení svých potřeb – tedy „hry.“ Explicitní zdůrazňování faktu, že zaměstnanost se odvíjí od existence prosperujících podnikatelských subjektů, snad ani není potřebné, jak ale tyto původce hospodářského blahobytu dostat za hranice daného kraje? Významným lákadlem pro každého podnikatele byly, jsou a zřejmě i dlouho budou dotace umožňujícírozvoj podnikání, zisk dostatečně kvalifikovaných lidských zdrojůapod. Ano, zní to přinejmenším povědomě, takové dotace totiž v nemalé míře poskytují Strukturální fondy Evropské unie, tudíž jsme se dostali do „slepé uličky.“ To ovšem neznamená, že veškeré způsoby podpory podnikatelů již pokrývají tematické operační programy Evropské unie. Jejich existence pouze přináší potřebu hledat nové a neotřelé způsoby podpory, jež by mohly podnikatelské subjekty zaujmout.

Podíváme-li se problematiku jednotlivých základních výrobních faktorů, zjistíme, že existuje značné množství zdánlivě nepodstatných podpůrných prostředků, jejichž prostřednictvím je možné předčít konkurenční kraje. Dokonalost spočívá v detailech, a proto je nepřípustné je zavrhovat.

Prvním z výrobních faktorů je půda, jenž zahrnuje veškeré nemovité statky potřebné k provozu určité podnikatelské činnosti. Samotnou kapitolou je půda v pravém slova smyslu – tedy půda pro zemědělské a lesnické hospodaření, která je v současné době na území Olomouckého kraje intenzivně využívaná a z tohoto důvodu ji z problematických výrobních faktorů můžeme vyčlenit. Za protiklad lze považovat nebytové prostory náležící do intravilánů obcí, potřebné pro provoz činností spadajících do sekundárního, terciérního a případně i kvartérního sektoru hospodářství. Zejména začínající podnikatelé se mnohdy potýkají s četnými problémy vyplývajícími z vysoké poptávky po lukrativních provozních prostorách nacházejících se v centrech větších měst. Jejich kapitál nebývá dostatečně vysoký na to, aby mohli v tomto „realitním boji“ konkurovat zavedeným společnostem, které se díky získávaným výnosům mohou prezentovat právě ve zmíněných lokalitách. Jestliže považujeme za svůj cíl vytvořit prostředí optimální pro ekonomický rozvoj, můžeme handicap potenciálních nových firem záměrně kompenzovat, čímž dosáhneme určitého zvýšení atraktivity kraje. V praxi by se nemuselo jednat pouze o kanceláře, ale také o výrobní haly či celé budovy. Za předpokladu, že je kraj vlastníkem popsaných nebytových prostor, mohl by upoutat zvýšený zájem ekonomických subjektů jejich přechodným pronájmem za zvýhodněných podmínek, přičemž po uplynutí určité lhůty či dosažení určitých kvót by bylo nutné nájemní smlouvu vypovědět a poskytnout výhodný pronájem jiným potenciálním zájemcům.

Dalším z výrobních faktorů, jež lze považovat za řešitelný problém, jsou lidské zdroje. V kraji, kde nevyužitá výrobní síla výrazně převyšuje nabídku pracovních pozic, může myšlenka o podpoře pracovního faktoru vypadat možná až úsměvně, jelikož rekvalifikace nezaměstnaných je již masivně podporována a o jejich zařazení do pracovního systému intenzivně usilují Úřady práce. „Kouzlo věci“ se opět skrývá v odpoutání se od zaběhlých stereotypů a neotřelém pohledu na vzniklou situaci. Současně fungující systém je založen na prezentaci pracovních nabídek, která má podobu nápadně připomínající  řádkovou inzerci v novinách, a to ať už se jedná o internetový portál Úřadu práce nebo o  podobné internetové projekty, jejichž expanze po uvolnění financí z Evropských sociálních fondů je přirovnatelná k pověstnému růstu hub po dešti. Zájemci se potom o nabízenou práci rvou jako hladoví tygři o kořist a vše ve výsledku tvoří dojem zpustlé krajiny, v níž se zoufalí občané chytají každé vzniklé příležitosti. I z této situace lze ovšem vytěžit alespoň nějaká pozitiva.

Kromě zprostředkování informací o volných pracovních pozicích vyhledávaných nezaměstnanými by bylo vhodné zaměřit se i na nabídku určenou právě pro skupinu tvořenou budoucími zaměstnavateli. Podstata kýžené změny se skrývá ve využití nezaměstnanosti jakožto pozitivně prezentované nabídky, kterou ekonomické subjekty na pozici zaměstnavatelů vyhledávají. Za účelem zveřejnění stěžejních statistických údajů tvořených informacemi o množství „nevyužité“ pracovní síly, její kvalifikaci, dosaženém vzdělání a případně i získané praxi, by bylo vhodné vydávat periodikum v podobě informačního plátku určeného právě pro podnikatelské subjekty, jenž by obsahoval mimo jiné i další informace o ekonomických ukazatelích.

Má-li ekonomický rozvoj vyházet z malých a středních podniků, stojí otázka jejich podpory za mnohem hlubší zamyšlení, jelikož iniciace přílivu takových ekonomických subjektů skýtá mnohem více možností, než je v tomto textu možné popsat.

3. místo: Radek Kratochvíl, Pavel Kluga,  Jan Vondál
SPŠE Mohelnice

Úvodem chci říci, že tato práce je jen čistý pohled na tento kraj nejen ze strany mé osoby, ale i dalších. Jelikož je zatím republika v krizi, stejně jako celá Evropa, tak se to týká i našeho kraje. Myslím, že zde je hodně věcí, které je potřeba napravit, protože některé věci, jako je například nezaměstnanost, jsou úplně alarmující. Vím, že není lehké se dostat do tak vysoké pozice, jako je hejtman, ale pokud už tu pozici získáme, tak dělejme něco pro občany tohoto kraje a snažme se jim co nejvíce pomáhat.

První oblast, kde bych začal, jsou finance. Dle mého uvážení tento kraj nemá vysoké dotace od státu, například na opravu silnic, otevření nových poboček úřadů práce nebo na nová pracovní místa. Každopádně bylo by dobré na vyšších úřednických místech ubrat platy minimálně o 10-30%. Tyto peníze by se mohly ušetřit na rozvoj kraje. Dále by šlo diplomaticky čerpat dotace na různé projekty z fondu Evropské unie na zvýšení pomoci rodinám s nižším příjmem alespoň o 15%. A razantně je třeba snížit věk pro odchod do důchodu zpětně na 65. Nikdo z nás nevydrží s plným nasazením pracovat do 70 let.

Dále je potřeba se zaměřit na zaměstnanost. Jak vím, v Olomouckém kraji je 20% nezaměstnaných. Zvýšila by se produkce a tím pádem i export do zahraničí a hlavně by vznikla nová pracovní místa. Pokud se zamyslíme, tak lze víc využívat turistických center za účelem zisků. Starat se o památky a různá další lákadla pro turisty. Určitě by se to dalo využít na severu Moravy v oblasti Jeseníky. Zde je mnoho turistických stezek, vrcholů a atrakcí, co mohou turisty lákat, tak proč neinvestovat do modernizace a nezískat další a další, třeba i zahraniční turisty? Můžeme otvírat nové továrny, zábavní podniky, rozvíjet hutnictví a železárny i papírny. Nic není na škodu. Dále určitě nerušit policejní a hasičské stanice, protože obojí je velmi potřeba.

Zaměříme svůj pohled na školství. Díky reformám vlády Petra Nečase se nám tento obor pomaličku, ale jistě rozpadá před očima. V poslední době se doslýchám, že se v tomto kraji uzavírá mnoho škol. Jednou z nich je Odborné učiliště Loštice, které tam působí už desítky let a vždy to prý byla dobrá škola. Ale proč se tohle děje? Protože ministerstva ani subjekty kraje tyto školy nedotují a nechávají je napospas a nestarají se, co bude dál. Je to smutné, až žalostné, že dost peněz není investováno do rozvoje mládeže a do její budoucnosti.
Když se zaměřím na platy učitelů, také musím volat o pomoc. Za roky strávené učením, dáváním vědomostí, jim chcete strhávat další peníze z platu? Vůči tomuhle se musím postavit, protože toto je neúnosné, nemohou přece vyžít s tak malým příjmem. Je mi líto, že vláda chce propouštět další tisíce učitelů a nikdo, ani hejtmani či zastupitelé kraje se proti tomu nepostaví. Vzdělaných lidí ubývá. Musí se to rychle změnit, osobně bych učitelům přidal.

Zaměříme pohled ke zdravotnictví, které se nachází na tenkém ledě. Z výroků vlády se dozvídáme, že chtějí propouštět další tisícovky lékařů a zdravotníků. Jen se podívejte na starší lidi, kteří například bydlí v malém městě, kde mají lékaře, a najednou musejí dojíždět do větších měst, aby se jim dostalo pomoci? S tímto já zásadně nesouhlasím. Naopak bych změnil a uvítal to, že by se otevřelo více středisek, alespoň jedno v každé vesnici a na malém městě. Ne z důvodů zbytečnosti, ale i pracovních míst a hlavně kvůli lékařské péči. Dále nesouhlasím, že péče má být rozdělena pro bohaté a chudé. Tento výmysl vlády musí být okamžitě zrušen, protože každý občan má právo na kvalitní lékařskou péči a určitě souhlasím i se zrušením poplatků v nemocnicích a u lékaře.

Když se podívám na dopravu, tak u té zůstávám klidný. Zatím je dobře organizována, ale mohou se posílit víkendové spoje. Myslím kvůli rodinám, co nemají auto a chtějí odjet například na nějaký výlet nebo pracovníkům, co musí pracovat i o víkendu. Pokud se Olomoucký kraj pyšní tím, že má integrovanou dopravu, tak ať ji tedy má opravdově i u autobusů a ne jen u vlakových koridorů. Malé vesnice by měly mít svou zastávku.
Přihlédnu i k slevám, například pro důchodce a i zdravotně postižené. Je pěkné, že slevy jsou jim vydávány, ale mohlo by to platit po celém kaji a u všech dopravců a myslím si, že tito lidé mají nárok jezdit zadarmo. Osobně bych celý dopravní systém předělal na vyšší integrovanovost a modernizaci.

Dále bych řešil důchodový systém. Vím, že do tohoto zasahuje vláda České republiky, ale podílí se na tom i hejtmani krajů. Rozhodně bych změnil valorizaci důchodů, aby důchodcům důchod pomalu, ale jistě vzrůstal, protože si to zaslouží za svou celoživotní práci. Věci jsou dnes drahé a kdyby se rozhodlo o zmrazení důchodů, tudíž zastavení valorizace, tak by penzisté hodně chudli a postupem času by to byla katastrofa.

Nejvíce bych se zaměřil na zemědělství. V kraji toto odvětví hraje velkou roli. Poslední dobou se jim ale nedostává mnoho dotací a kvalita výrobků se o něco zhoršila. Myslím si, že by nebylo špatné do zemědělců investovat trochu více, aby se zase kvalita potravinových výrobků zlepšila, a hlavně abychom byli soběstační a nezávislí. Dával bych více financí do rozvoje mlékáren a farem, která vlastní pole, i do chovu dobytka. Čím víc budou výrobky kvalitní, tím více půjdou na odbyt a na export a vše se to určitě odrazí v příjmech. Musíme také investovat i do zemědělské techniky. Nákup nových strojů by bylo pro zemědělce potěšení a dalo by jim to chuť do práce, když vědí, že jsou podporováni.

K zamyšlení je i kulturní stránka tohoto kraje. Z mého pohledu je zde kultura monotónní. Myslím si, že by nebylo problematikou s cestovními agenturami na nějaké zájezdy pořádané krajem. Samozřejmě, že tohohle by využívali senioři a lidé, kteří chtějí cestovat po republice i zahraničí. Bylo by dobré, kdyby se sešli zástupci cestovních kanceláří a domluvili se na hromadné propagaci zajímavých poznávacích zájezdů. Tohle je jedna z možností, kterou můžeme praktikovat po celý rok.

Jako další krok bych vytvořil svaz ski-areálů. Při vzájemných nápadech, jak co nejvíce zkvalitnit služby, můžeme udělat i propagace, které přilákají v zimním období lyžaře a sportovní nadšence. Většinou celou zimu penziony a hotely praskají ve švech, takže můžeme nechat vystavět další ubytovací zařízení, což by zaručilo vysokou kapacitu pro ubytování.

Když tu máme řeku Moravu, můžeme ji také využít. Existují vodácké srazy a kluby, takže se můžeme s jejich představiteli domluvit a nabídnout lidem a turistům další nezapomenutelné zážitky. Olomouc by mohla vystavět nové bazény a modernizované aquaparky. Tímhle bychom si přilákali mnoho dalších lidí.


Když jsem viděl i závody rallye na Šumavě, pomyslil jsem si, proč to neuspořádat také. Na severu Moravy tu máme mnoho silnic, polních cest a záludných zatáček. Řidiči tohoto závodu by si zde mohli testovat své zkušenosti a bylo by to další akce pro občany tohoto kraje.

Můžeme vytvořit i muzea, pořádat v nich výstavy dřívější techniky, pro literární nadšence zase různé knížky a historie regionálních autorů.
A pro hudební nadšence, bychom tu mohli pořádat koncerty pro každou věkovou kategorii. Určitě by nikdo nebyl zklamán a každý by si přišel na své. Zvát lze i známé osobnosti pro pobavení lidí a výdělky dávat třeba i na charitativní účely.

Můžeme oživit ve sportovních halách okresní i krajská sportovní klání, například ve fotbalu, florbalu, basketbalu i hokeji. Přitáhne to mnoho fanoušků.
V poslední řadě bych ještě nechal opravit památky. Pozoruji, že hrady a zámky lákají přes letní sezónu naše i zahraniční turisty. Co kdybychom jim dělali společně perfektní reklamu a ukázali, že máme co nabídnout. Důležité je hlavně zkvalitnit služby a zajistit dopravu k těmto památkám. Tohle by mohlo zvýšit návštěvnost a vyvolat i cestovní zájem.

Musíme dělat zajímavá turistická a informační centra, ptát se lidí, co vše máme zlepšovat. Umět prodat krásu a zajímavosti kraje.

Je tu potřeba velkých změn. Platy máme jedny z nejnižších v republice a velikou nezaměstnanost. Pokud bychom vše změnili k lepšímu, zaručeně poroste ekonomika, financí bude dostatek a ty by se mohly rozdělovat. Jsme kraj neomezených možností, tak proč jich nevyužít. Každý den může vzejít nový nápad na realizaci nových prostředků pro lidi a nových pracovních míst. Musíme si uvědomit, že nejsou jen lidé nahoře, ale je i potřeba se ptát občanů, co by zde chtěli změnit, nechat je hlasovat o velkých věcech a ptát se, zdali jsou spokojení, popřípadě co udělat pro to, abychom dosáhli jejich spokojenosti. Ale sám se sebou hejtman nemůže být nikdy spokojený.

Tato práce nemá za úkol kritizovat systém Olomouckého kraje, ale přidat nějaké nápady, které pomohou tento kraj rozvíjet.