Vedle hostince Na Rybníčku na návsi v Bohutíně stojí velký stan. Vlajka ve tvaru mušího křídla nese nápis Samočep. Už sedm let jej zde provozuje Tomáš Jílovec.

„Okoukal jsem to v roce 2015 na Otakarově farmě v Kozákově. V tom kraji je spousta cyklostras, turisté si tam ve velkém kamenném altánu natočí pivo, vedle je lednice plná sýrů a klobás. Peníze dávají vedle do kasičky. Říkal jsem si, mám tu hospodu, kolem vede Moravská cyklotrasa, nejdelší v republice, tak to zkusím,“ popisuje myšlenku na zřízení bohutínského samočepu jeho provozovatel.

Vedle hostince si nechal dovézt šestiboký stánek Elvíra, který roky stával na cestě od nádraží do centra Šumperku. Do něj umístil výčep. Na „poctivosti“ fungoval sezonu a půl. „Z toho, co se mělo zpeněžit, se zpeněžila třetina. Místní, kteří sedávali před Jednotou s lahváčem v ruce, se přesunuli sem. Zaplatili jednoho Bernarda a vypili čtyři. Musel jsem to utnout,“ vzpomíná Tomáš Jílovec.

Cyklisté, kteří kolem jezdili, však byli z nápadu nadšeni. Tomáš Jílovec narazil na kutila, který vytvořil průtokoměr schopný přepočítat objem nápoje na peníze. Do svého samočepu jej instaloval a ten od té doby funguje na bázi automatu na mince.

Kromě piva je ve stánku umístěn automat se slanými i sladkými pochutinami a limonádou. Kdo nemá v peněžence drobné, tomu poslouží měnička. O víkendech nabídku doplňuje sortiment ze samoudírny. „To je náš další zlepšovák. Naplníme ji uzeninou, lidé ji zaplatí do kasičky bokem, ve stánku mají pečivo a ingredience. To jediné nám na dobrovolnosti fungovalo vždycky,“ poznamenává Tomáš Jílovec.

V létě tvoří polovinu návštěvníků samočepu cyklisté, mimo ni převládají místní a lidé z okolí. Do Bohutína lze totiž pohodlně dojít pěšky z Klášterce, Olšan nebo Rudy nad Moravou. „O prázdninách se tu schází skupinky kamarádů. Jsou to lidé, kteří by do hospody nepřišli, ale toto je láká, mají pocit, že si něco udělají sami. Schází se tu hodně kluků vysokoškoláků z okolí, o prázdninách třeba dvacet,“ líčí.

Obdobné zařízení lze najít v okolních vesnicích. V sousední Chromči mají Samotoč, další je ve Velkých Losinách. V Hanušovicích město provozuje samoobslužnou hospodu. Samočepy se nachází i na Staroměstsku na chatě Návrší a kopci Štvanice v areálu Kraličák.

V posledně jmenovaném si lidé mohou natočit pivo Keprník a malinovku. Platí se zde kartou, součástí systému je ověření věku pro výčep piva.

„Měli jsme tu bezinku a Šerák, ale teď jsme zůstali u malinovky. Ta jde na odbyt víc než pivo,“ poznamenává manažerka gastroprovozu a ubytovacích zařízení areálu Kraličák Nikol Podhorová. Bonusem pro turisty je krásný výhled do kraje.

Samočep je pro horský areál schůdnou variantou, jak u horní stanice lanovky a rozhledny zajistit občerstvení. „Není třeba člověka, který by ho obsluhoval. A hlavně funguje 24 hodin denně sedm dní v týdnu,“ doplnila Nikol Podhorová.

I provozovatel bohutínského samočepu uvádí jako klíčovou výhodu teoreticky neomezenou provozní dobu. Klasické pohostinství má otevřeno čtyři dny v týdnu od 17 hodin. Více kupní síla na vesnici neumožní. Dát do pořádku samočep ale dá více práce než uklidit lokál.

„Každý den nám ráno trvá hodinu, než to tu dáme do pucu. Vysanitujeme, veškeré sklo se musí přemýt, stan uklidit. Někteří lidé se nechovají, jak si představujeme,“ říká Tomáš Jílovec.

Ačkoli je samočep v sezoně ekonomicky velmi přínosný, klasickou hospodu nenahradí. „To v žádném případě. Může nahradit ekonomickou ztrátu. Prodloužíme tím otevírací dobu, nabídneme pivo v době, kdy tu nemáme personál. Přínos je to pro hospodského a lidi, kteří by jinak neměli kam jít. Rozhodně to ale nenahradí hospodu jako kulturní stánek, kde si sousedi sednou, popovídají o všem možném, přijde k nim servírka s načepovaným pivem. Pohostinství je o službě, a ta je v samočepu taková provizorní,“ uzavírá Tomáš Jílovec.