Trávník je korunou krásy celé zahrady, ale je to s ním poměrně složité. Těžko si bez něj zahradu vůbec představit, spojuje totiž různé typy výsadeb, dá se po něm dobře chodit, děti si na něm rády hrají a jeho založení až na výjimky patří mezi dostupné záležitosti. Jenže není trávník jako trávník. Kdo se nespokojí s odolným trávníkem, ve kterém sem tam vyroste sedmikráska nebo jitrocel, a touží po sytě zeleném pažitu bez poskvrny, musí počítat s finanční a především časovou náročností. Text přinesl časopis Dům a zahrada.

Mnoho podob

Při pohledu na rodinné zahrady je zřejmé, že trávník vypadá na každé adrese trochu jinak. S odlišnostmi souvisí také jiné nároky na péči. Na rodinných zahradách se nejčastěji volí kompromis pravidelně udržovaného trávníku, který se každý týden seče, někdy zalévá, hnojí a na jaře nebo na podzim i vertikutuje. Plevel má většinou vstup zakázaný, a pokud se nějaký objeví, bývá potlačený postřikem. Ani tak ale porost nemusí být nutně hustý a vyrovnaně zelený . Jakmile se více zatěžuje, hned se to na něm pozná. Takový trávník lze označit za rekreační či parkový a předpokládá se u něj jistá zátěž, ale zároveň i častá péče. Jen někde je  k vidění dokonalý zelený koberec. Krása je ovšem vykoupená extrémně náročnou péčí.

Dokonalost, nebo louka

Ten nejlepší trávník se totiž za účelem ryze okrasné funkce už zakládá, takže ani vstupní náklady nejsou zanedbatelné. Patří mezi ně třeba práce na vyrovnaném podloží, kvalitní trávníkový substrát či instalace automatického závlahového systému. V tomto případě se nepočítá se zátěží běžnou u rodin s dětmi, pažit je určený pro okrasu nebo citlivé sportovní vyžití například v podobě golfu nebo jiných aktivit. Často se takový porost v soukromé zahradě zakládá jen na malé ploše, zatímco zbylá část bývá využitelná v běžném rodinném režimu. Pravidelně udržovaný trávník je tak drahým koníčkem oblíbeným hlavně na menších zahradách, kde si majitelé mohou dovolit řešit každý centimetr čtvereční.

Květnatá louka může mít mnoho podob, v tomto případě se vsadilo na druhy kvetoucí v květnu.

Úplným protipólem je trávník bylinný a květnatá louka. První typ se najde téměř na každé venkovské zahradě nebo u chalup či chat, kde není možnost a vlastně ani chuť dosáhnout perfektního výsledku. Ačkoliv v dokonalém porostu jsou byliny nezvaným hostem, tady je to pochopitelně naopak. Květnaté druhy totiž výrazně zvyšují odolnost, takže se po trávníku dá častěji chodit a lépe zvládne i sucho. Dokonce ani nevadí, když se občas vynechá seč, což je u nejnáročnějších typů nemyslitelné.

Podobně to funguje i u květnaté louky, jen ta se seče dvakrát ročně, zatímco bylinný trávník mnohdy i každé dva týdny.
Kdo se rozhodne pro tyto kvetoucí trávníky, musí určitě zapomenout na zálivku, postřiky herbicidem, hnojení nebo vertikutaci – způsobilo by to změnu zastoupení bylinných druhů nebo jejich úbytek. Na velké zahradě čítající tisícovky metrů čtverečních se běžně kombinuje okrasný i bylinný typ, zatímco v odlehlých částech pozemku se nechává květnatá louka.

Úhel přístupu

Zatímco louku a bylinný trávník lze označit za přírodě blízké vegetační prvky, u intenzivně udržovaného trávníku to s ekologickým hlediskem není jednoduché. Bez speciálního trávníkového hnojiva, pravidelné seče a zálivky totiž lze jen těžko uspět. Pomalu rozpustná, tedy dlouhodobě působící hnojiva se většinou aplikují třikrát ročně. Pokud se to s jejich množstvím opravdu nepřehání, nehrozí takové riziko vyplavování do spodních vod jako u rychle rozpustného hnojiva, které se aplikuje každý měsíc od jara do podzimu. Při péči se také používá selektivní herbicid, což je postřik určený k hubení bylin, jež slouží jako zdroj potravy pro hmyz.

Dokonalý pažit dokáže odradit i četností seče. Na běžných rodinných zahradách se trávník seče přibližně od dubna, přičemž nejintenzivnější růst nastává v květnu a červnu, kdy bývá mnohdy nutné sekat i dvakrát týdně. U sportovních a nejnáročnějších okrasných trávníků sekačka vjíždí na porost i několikrát týdně.

Četnost a intenzita zalévání záleží na majiteli, ale jen bylinný trávník a louka se obejdou bez dodatečné závlahy. Vodu na zavlažování pomohou šetřit jen kvalitní závlahové systémy, u nichž lze nastavit četnost, dobu i vydatnost zálivky. Pokud to jen trochu jde, je samozřejmě výhodné využívat vodu dešťovou, která se zadržuje v podzemních velkoobjemových jímkách.

Trávník je totiž největším spotřebitelem vody na okrasné zahradě, takže přemýšlet nad zdrojem se určitě vyplatí. Běžný okrasný trávník během týdne spotřebuje na zálivku jednoho metru čtverečního 20 až 35 litrů vody, což znamená, že průměrně velká rodinná zahrada s plochou trávníku 300 m2 za týden využije okolo 8 m3 vody. U náročnějších typů trávníku lze dosáhnout i dvojnásobku, což už není zanedbatelné množství.

Změna nastavení

Časem se může stát, že na pravidelnou péči není tolik času, proto je třeba změnit typ trávníku. Když se u intenzivně opečovávaného trávníku vynechá hnojení, vertikutace a postřik, časem se promění v porost s vyšším zastoupením bylin. Omezit se postupně dá také zálivka a seč by neměla být tak častá a nízká.

I opačná změna je možná, jen bude o něco náročnější. Bylinný trávník lze časem dostat do podoby intenzivně udržovaného rekreačního trávníku, ale klasickou louku je nutné nejdříve kompletně odstranit, plochu odplevelit, nakypřit a zřejmě i doplnit kvalitní trávníkový substrát.

Celoroční péče

Údržba trávníku se liší v mnoha detailech a plán péče tedy bude na každé zahradě trochu jiný. Níže uvedený se hodí pro pečlivě udržovaný trávník na rodinné zahradě, který má být bez plevele a rodina ho bude využívat pro různé hry, pohybuje se po něm, ale stejně tak se očekává, že bude plnit estetickou funkci.

JARO
vertikutace – březen/duben (v závislosti na počasí) hnojení – souběžně s vertikutací začátek seče – duben/květen ošetření proti houbovým chorobám – duben/květen (podle počasí) zálivka – od dubna/května, po aplikaci hnojiva, sezonní spuštění závlahy úprava okrajů u záhonů – březen/duben úprava terénu s dosevem travního osiva – březen/duben

LÉTO
intenzivní seč – květen/červen i dvakrát týdně, srpen/září jednou týdně, nebo za dva týdny hnojení – většinou v červenci zálivka – každý, nebo každý druhý den nejlépe ve večerních hodinách postřik proti dvouděložným plevelům – dle potřeby stačí jedna aplikace úprava okrajů u záhonů – dle potřeby

PODZIM
ukončení seče – většinou v polovině listopadu vertikutace – září/říjen hnojení – spojeno s vertikutací nebo samostatně v září a říjnu ukončení zálivky – říjen/listopad, vypuštění automatického závlahového systému před nástupem mrazů omezení pohybu po trávníku – s příchodem prvních mrazů