Kliknutím zvětšíteMiloš Ulrych byl ještě před rokem aktivním otcem dvou malých dětí, milujícím manželem a dobrosrdečným mužem, který měl srdce na pravém místě. Patřil k dobrovolným hasičům a veškerý svůj volný čas věnoval své rodině.
V ČLÁNKU O MILOŠOVI SI PŘEČTETE:
* Osudná cesta domů
* Záchrana života a mizivá naděje
* Byl jako hadrová panenka
* Obrovský strach a bezmoc
* První zázrak
* Podpora od lidí
* První myšlenky na domácí péči
* Věří, že se uzdraví
V polovině září roku 2022 se však novopečený dvojnásobný táta čtyřčlenné rodiny ocitl na hranici života a smrti, když v plné rychlosti vyletěl při autonehodě z auta, čímž utrpěl vážné poranění hlavy, očí a následujících deset měsíců o sobě nevěděl. Už od prvního dne však Milošově manželce Aničce říkali, že naděje, že by se probral, prakticky neexistuje a ať se připraví na to, že její muž velice pravděpodobně zemře. Co si Anna za poslední rok prožila, by nepřála ani největšímu nepříteli.
Osudná cesta domů
Milda, jak mu jeho rodina i přátelé říkají, si svého syna Kubíčka moc užíval a s manželkou byli oba šťastní, že mají dvě zdravé děti. Každý den se těšil domů, až je bude moci opět obejmout a poslechnout si, co za celý den prožili. Když se ale po třech měsících od narození druhého potomka vracel domů, stal se účastníkem vážné dopravní nehody, která z něj udělala ze dne na den ležícího pacienta.
Spolu s manželkou a dvěma dětmi tvořili Ulrychovi krásnou a šťastnou rodinu.
„Milda se vyhýbal protijedoucímu autu, dostal smyk a zůstal stát napříč vozovkou. V tu chvíli do něj narazilo druhé protijedoucí auto. Po nárazu vyletěl ven z auta a nejspíš dopadl v plné rychlosti na silnici přímo obličejem, z čehož pramení primární poškození očí,“ popisuje průběh nehody Milošova manželka.
Záchrana života a mizivá naděje
Z místa nehody Miloše transportovali letecky na neurochirurgickou JIP, kde mu podle jeho manželky v podstatě s Boží pomocí zachránili život. „Šanci na přežití mu ze začátku nedávali vůbec. První, co mi vlastně tamní lékaři řekli, bylo, že nám v podstatě nezbývá než čekat, že zemře. Přesto se však začal lepšit a po třech týdnech byl v kómatu přeložen na ARO,“ vypráví Milošova manželka Anna.
„Doktor z neurochirurgické JIP mi řekl, že kóma může trvat týdny i měsíce, nebo že se dokonce nemusí vzbudit vůbec, že je to už na přírodě. Já se však držela toho, že to bude trvat týdny či měsíce. Věděla jsem, že se vzbudí, že takhle nezůstane už do smrti, že se chce k nám vrátit. Že kdyby ne, už by umřel a netrápil by nás svým stavem. Prostě jsem to celou svojí duší věděla. Věřila jsem v zázrak,“ popisuje svůj postoj, který zastává od prvního dne nehody svého muže, Anna.
Během období, kdy byl Miloš v kómatu, si Anna vyslechla mnoho bolestných slov od lékařů, kteří nechtěli, aby se trápila zbytečnou nadějí.
„Říkali mi, že jsem ještě mladá, že když někdo přežije takto vážnou nehodu, je to někdy horší, než když zemře přímo na místě. Jistě to mysleli dobře a cítili, jak se nekonečně trápíme, ale mě ta slova zraňovala, protože já nikdy nepřestala věřit, že se manžel uzdraví,“ pokračuje Milošova manželka. U Miloše došlo následkem dlouhodobého kómatu k atrofii celého těla.
Byl jako hadrová panenka
Následovalo přeložení na NIP – následnou intenzivní péči, kde ležel Miloš několik měsíců. „Snažila jsem se zjišťovat všechny možnosti, které by mohly vést k tomu, aby se manžel probudil. Zjistila jsem, že by mu mohla pomoci léčba v hyperbarické komoře. Vedoucí lékař si však myslel, že to nemá smysl, jelikož Mildův stav byl prý podle něj konečný,“ popisuje snahu manželovi pomoci Anna.
Jeho rodina však určitý pokrok viděla. Když k Milošovi přišli, začal se mu zvedat tep, začínal na ně reagovat. „Bohužel jen do doby, kdy začal dostávat morfin s midozolamem. To pak byl úplně utlumený. Jako hadrová panenka. V tu dobu jsme byli už v kontaktu se skvělým panem primářem z hyperbarické komory a radili se s ním. Doporučil nám, abychom tyto léky vysadili,“ pokračuje Milošova manželka.
Obrovský strach a bezmoc
Celá rodina chtěla, aby už Miloš tlumící léky nebral i kvůli plánované baroléčbě. Primář z NIP nakonec dle Anny souhlasil a léky vysadil. Za pár dnů však paní Anně zazvonil telefon a bylo jí doporučeno, aby se okamžitě i s rodinou přišla s manželem rozloučit, že se manželův stav velice zhoršil.
„V telefonu jsem slyšela, že se máme přijít s manželem rozloučit, ale že už to nejspíš nestihneme. Když jsme ale přijeli do nemocnice, připadalo mi to spíš, jako kdyby měl abstinenční příznaky po vysazení léků. Po rozhovoru s lékaři jsem proto souhlasila s částečným navrácením léků v poloviční dávce,“ popisuje obrovský strach o manžela Anna.
První zázrak a náznaky komunikace
Po rozhovoru s vedoucím lékařem byla Anna ráda, že jí napadlo přezkoumat abstinenční příznaky, jelikož jí následně lékař potvrdil, že si myslel, že manžel nepřežije a byl velice překvapený, když se během dvou dnů stabilizoval.
„Jenomže mu k morfiu dali opět i midozolam. Nakonec ho kvůli našim požadavkům vysadili a zůstal mu jen morfin. Čtrnáct dní po vysazení léku se stal první malý zázrak. Řekla jsem Mildovi, aby mi zkusil zmáčknout ruku a on to udělal! Pokaždé, když jsem chtěla já nebo kdokoliv jiný,“ popisuje okamžiky radosti a nové naděje Milošova žena Anička.
Půl roku po nehodě začal Miloš mačkat obě ruce a začaly se přidávat i další reakce. „Když jsme k němu přijeli na návštěvu, začal zvedat trochu levé koleno. V květnu začal otáčet hlavu za našimi hlasy. Pak mě napadlo zkusit mu říct, ať vyplázne jazyk. Zjistili jsme, že dokáže pít z dětské flašky a umí polykat. Na přelomu června pak začal kývat hlavou na otázky ano/ne. Dnes už by chtěl odpovídat normálně ústy, ale kvůli tracheostomii není slyšet jeho hlas,“ radostně mluví o pokrocích svého muže.
Podpora od lidí z celé republiky
„Po celou dobu manželova kómatu ke mně chodily příběhy lidí, kteří se také po měsících probudili z kómatu a dnes vedou plnohodnotný život. Když byly chvíle, kdy jsem začala ztrácet naději, vždycky ke mně někdo přišel a řekl mi, že se mu zdálo, že se Milda probral, a to mi dodalo novou víru. Nejvíc mě nad vodou ale drží naše děti, pro které tu musím být. Kubíčkovi byly pouze 3 měsíce, když se stala nehoda,“ hovoří Anna o tom, kde bere sílu jít dál a za manžela bojovat.
V důsledku vážné autonehody byl Milda 10 měsíců v kómatu a nyní začíná dělat první pokroky.
V péči o tatínka se angažují dokonce i děti, které ho poprvé navštívily na konci května. Po celou dobu však věděly, jak na tom tatínek je, viděly jeho fotografie a koukaly na něj prostřednictvím videohovorů s někým, kdo u něj zrovna byl. „Mildu po celou dobu navštěvovali jeho rodiče, celá rodina a blízcí přátelé. Do péče o něj se však zapojuje i dcera. Dává mu napít, mazlí se s ním a pusinkuje ho,“ popisuje dojemné okamžiky Milošova manželka.
První myšlenky na domácí péči
Následoval převoz do DIOPu, což je dlouhodobá intenzivní ošetřovatelská péče, kde bylo i podle Anny o Miloše dobře postaráno. Během tří týdnů mu byl vysazen i morfin, a to plynule a bez obtíží. Na konci června pak odjel Miloš na léčbu v hyperbarické komoře, kde byl pár týdnů a pak se vrátil zpět na DIOP.
„Na DIOPu jsme ale bohužel nebyli schopni zajistit intenzivní fyzioterapie, tak jsem se rozhodla, že si vezmu Mildu do domácí péče,“ hovoří o důležitém rozhodnutí Anna, která je dnes schopná s manželem vcelku dobře komunikovat.
„Nejčastěji komunikujeme jeho potřeby. Zda má žízeň, chce něco k jídlu, jestli mi pomůže umýt si břicho, zda mu je teplo či zima. Pak se ptám, jestli ho něco bolí a vyjmenovávám různé části těla, a on kývá ano nebo ne. Připomínám mu, co se stalo, ptám se, zda ví, kde je, proč mu nejde se hýbat, jaké je počasí, den, co dělají děti. Ptáme se i na věci před nehodou a na všechno odpovídá správně,“ hovoří o manželově pokrocích.
Věří, že se uzdraví
Lékaři Anně nedávali od první chvíle žádné naděje na manželovo uzdravení a připravovali ji na nejhorší. Ona ale doufá, že když se bude manželovi věnovat, jednou se postaví na nohy. K tomu má v tuto chvíli sice ještě daleko, ale ona věří, že když o něj bude pečovat, společně to zvládnou. I díky sbírce, kterou pro něj zorganizovala prostřednictvím portálu Donio, si ho mohla vzít domů a věnovat mu veškerou svou péči.
Pokud se chcete do sbírky zapojit a pomoci rodině v péči o Mildu a jeho návrat do života, můžete to udělat právě prostřednictvím portálu Donio.
Velká část sbírek na Donio je časově omezená, ovšem v tomto případě se jedná o dlouhodobou sbírku, na kterou lze nastavit trvalý příkaz a o nic více se nestarat. Zakladateli sbírky je pak předáno 100 % z daru. Pokud se tudíž chcete stát trvalým dárcem a pomáhat lidem, kteří se ocitli v trýznivé situaci, ze které se sami nedostanou, je to nyní o krok snazší.
„Díky tomu, že nás finančně podporujete, jsem si mohla svého milovaného muže vzít do domácí péče s vnitřním klidem, že mu budu moci zajistit potřebnou péči a při všech těch starostech okolo trochu ulevit i své mysli. Z celého srdce vám za to děkuji,“ říká Anna všem, kteří jí pomohli vrátit manžela domů. Ale i přesto, že se Miloš pomalu zotavuje, ho čeká ještě hodně dlouhá a náročná cesta plná rehabilitací, i operace očních víček, aby mohl plně zavřít oči, což momentálně nemůže.
4
1
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
