Život je dar, což si většina lidí, kteří se těší plnému zdraví, bohužel neuvědomuje a své zdraví bere jako naprostou samozřejmost. Ba co víc, dokonce se z ní neumí ani těšit, vždyť být zdravý je přeci normální. Jenže tak to bohužel není, nebo alespoň to tak v některých případech nemusí být navždy.
Ví o tom své i 55letý Roman, který byl ještě před pár lety aktivním mužem, který se svou ženou cestoval po světě a radoval se ze společně strávených chvil, z dcer, vnuček a na vše byl zvyklý nahlížet optimisticky. Až do srpna roku 2020, kdy zkolaboval a ten samý den se dozvěděl, že má nález na plicích.

Odpověď na otázku, proč se objevil atypický nádor na plicích u muže, který je celoživotním nekuřákem, optimistou a milujícím otcem i dědečkem, je podle jeho ženy Pavly jasná.
„Manžel je celoživotní workoholik, který nikdy neuměl odpočívat. Až nemoc mu ukázala, že je potřeba zastavit, přibrzdit a že nemusí být vše hned,“ je přesvědčená Romanova manželka.
Po zjištění diagnózy následovalo operativní odstranění třetiny plic, ale v dubnu roku 2021 se zjistilo, že nádor metastazoval do hlavy. Roman prodělal ozařování hlavy, chemoterapie v práškové formě, a i přesto byl přesvědčený, že nemoc porazí. Návrat do běžného života byl však náročný.
55letý Roman byl ještě před pár lety aktivním mužem, který se svou ženou cestoval po světě
„Manžel se učil znovu chodit, nenacházel slova, neuměl se vyjadřovat. Současně prodělal trombózu, oboustrannou embolii plic a nevyhnul se mu ani covid. A to dokonce dvakrát ten samý rok,“ vzpomíná na těžké chvíle paní Pavla.
Další kruté zjištění
V průběhu vánočních svátků se navíc díky Romanovým bolestem zjistilo, že nádor stihl metastazovat do páteře a centrálního nervového systému.
„Během pár dní přestal cítit nohu, zadek, a i druhá noha začala zlobit. Proto v lednu podstoupil ozařování páteře. Z nemocnice se vrátil na invalidním vozíčku, který mu už zůstal. V tuto chvíli je opět na chemoterapii v nitrožilní podobě a není to popravdě vůbec jednoduché,“ popisuje stav svého muže.

Roman svoji nemoc přijal, bere ji jako součást sebe a své životní cesty. Je velký optimista a je rozhodnutý se vrátit do života v plném nasazení. Z důvodu probíhající léčby, chemoterapií a potíží s ní spojenými, je však světlejších dnů minimálně.
„Vše, co pro Romana děláme, děláme s jistotou a velkým přesvědčením, že se nám nemoc povede porazit. Motivují nás hezké chvilky, které zažíváme s dcerami, vnučkami, rodinou a nejbližšími kamarády,“ říká s láskou Romanova manželka Pavla.
Roman je optimista, se svou nemocí statečně bojuje
Celodenní intenzivní péči potřebuje Roman od té doby, co se zjistilo, že má metastáze v páteři, které zasáhly centrální nervový systém.
„Snažíme se a pevně věříme, že se nám náš Románek postaví zpátky na nohy. Děláme pro to maximum. Třikrát denně rehabilitujeme, ale z důvodu financí zatím pouze v domácích podmínkách. A rozhodně nejsme žádní odborníci. Cvičení pod odborným dohledem v rehabilitačním centru však pro nás nyní není reálné,“ smutně konstatuje milující manželka, která se snaží dělat vše, co je v jejích silách.
Ven se jen tak nedostane
Celá situace je o to horší, že Roman i se svou rodinou bydlí v druhém patře rodinného domu bez výtahu.
„Do této doby nás ani ve snu nenapadlo, co vše bude nová situace obnášet. Bydlíme v druhém patře rodinného domu. Schody, schody, schody. Naše ženská posádka není schopná Romana dostat z domu ani zpět. Jsme již několik měsíců uvězněni doma. Jezdíme jen do nemocnice a k zubařům,“ zoufá si paní Pavla, které v nejnutnějších případech pomáhají vynést muže sousedé, hasiči i místní starosta.

Prioritou je pro ně v tuto chvíli nákup schodišťové sedačky, aby byli opět soběstační a mohli sami podstupovat návštěvy u lékařů, nebo si třeba jen sednout na zahrádku a načerpat pozitivní energii.
„Zažádali jsme si o příspěvek na schodišťovou sedačku, ale byl nám zamítnut. Roman je dle našich tabulek málo nemocný,“ konstatuje s jistou mírou ironie a rozhořčení Romanova manželka.
Co je víc, peníze nebo zdraví?
Říká se, že peníze lidi šťastnější neudělají. V případě Romana a jeho rodiny však toto tvrzení úplně neplatí.
„Přáli bychom si být opět soběstační a zajistit manželovi po absolvování chemoterapií následnou léčbu, která je však finančně velice náročná. Kdyby se našlo více lidí se srdíčkem na správném místě, tak bychom si mohli dovolit schodišťovou sedačku a vzít Romana alespoň na chvíli ven,“ prosí ve sbírce na Doniu všechny dobré lidi o pomoc manželka Romana.
Moc dobře si však uvědomuje, že tu největší pomoc má ve svých dcerách a nejbližších přátelích.

„Za manžela bych moc chtěla poděkovat rodině, hlavně dcerám Romance a Evičce, které jsou pro nás velkou oporou a jejich dcerky nám dodávají energii v těchto těžkých dnech, pak kamarádům, starostovi J. Troupovi, který je náš nejoddanější nosič, jeho ženě, která je naší psychickou a zdravotní podporou, zdravotníkům, hasičům, ti nám také pomáhají se snášením a vynášením Romana a všem lidem, co na nás myslí a drží nám pěstičky,“ děkuje v závěru paní Pavla.
V tu chvíli jí skočí do řeči její manžel a dodá, že on děkuje především jí za to, s jakou láskou o něj nepřetržitě pečuje.
Své díky by ráda poslala i spolku Chlumáci u Křemže, kteří ve prospěch jejího manžela organizují Dezorientační běh a organizaci Großberg Teufel's, která se podíl na šíření sbírky a pořádání akcí na počest Romana.