„To se může stát každému, zvlášť starým lidem, jako jsem já. Ti se dají lehce obalamutit,“ obhajuje se důchodkyně.

Ve čtvrtek dopoledne šla jako obvykle nakoupit. Zamířila do obchodního domu Tesco na Kojetínské ulici. „Vždycky, když nakupuji, mám kabelku odloženou ve vozíku, ale i tak ji neustále držím v rukou,“ popisuje okradená žena.

Právě ve chvíli, kdy projížděla s nákupním vozíkem oddělením s textilem, ji oslovil mladík. „Byl to mladý kluk, tak kolem dvacítky, se zrzavými vlasy,“ vzpomíná. Mladík mluvil slovensky a ženu poprosil, aby mu poradila, jakou peřinu si má vybrat.

„Chtěl po mě, abych mu ji pomohla podat z regálu,“ říká. Vzápětí muž poděkoval a odešel.

Toho, že ji okradli, si žena všimla, až když přijížděla k pokladně. „Prohledala jsem celou kabelku a zjistila jsem, že nemám peněženku. Určitě mi ji musel vzít někdo další, zatímco mě ten kluk zabavil,“ uvědomuje si zpětně okradená žena.

A přesně to je nejpravděpodobnější scénář krádeže. Dvaadvacetiletý mladík ji zabavil a druhý, teprve sedmnáctiletý, ji mezitím okradl. Když šla oznámit krádež na informace, ochranka i pracovníci obchodu už věděli, o koho jde. „Prý jsou to známé firmy,“ dodává žena.

Když na místo dorazili policisté, také jim bylo jasno, o koho jde. „Věděli přesně, kam jet. Toho staršího do hodiny zatkli v Husově ulici ve dvoře,“ tvrdí s tím, že sice přišla jen o 1300 korun, ale zážitek to byl hodně nepříjemný.

Dvaadvacetiletý zloděj se policii ke krádeži přiznal. A nejen k této.

Policistům řekl, že kradl i na začátku června, tentokrát v obchodním domě Albert. Tehdy mladý zloděj využil nepozornosti osmapadesátileté ženy a z kabelky jí vzal peněženku s patnácti sty korunami.

„Kromě peněz jí ukradl i osobní doklady a platební kartu i s PIN kódem. Z karty pak dvaadvacetiletý mladík vybral dalších devět a půl tisíce korun,“ popsala případ mluvčí přerovské policie Michaela Sedláčková. Okradená seniorka vyzdvihuje zejména práci policistů.

„Chtěla bych je pochválit. Toho zloděje našli bleskově,“ popisuje. „Své peníze už asi nikdy neuvidím, ale i tak dělali, co mohli,“ uzavírá své vyprávění.

Naděžda Švrčková