Díky očitému svědkovi dopadli a zneškodnili lupiče bezprostředně poté, co přepadl banku.
Od svého šéfa se za to dočkali děkovných slov, pochvaly a stejně tak je nemine ani finanční ocenění. Seibert s Minaříkem jeli zrovna z nádraží. Hlášení o bombě, která tam měla být uložena, se ukázalo být planým poplachem a tak se oba muži vraceli zpátky na služebnu.
„Zrovna, když jsme projížděli Komenského ulicí, dostali jsme do auta hlášení, že máme jet na Teplický most. Prý tam na nás čeká svědek loupežného přepadení,“ popisuje páteční událost Roman Seibert.
Na mostě hlídka strážníků naložila svědka do auta a jela směrem k parku. Po cestě jim ještě stihl říct, že viděl lupiče skočit do Bečvy a plavat na druhý břeh.
„Když jsme přijeli k altánku, co stojí uprostřed parku, už jsme toho zloděje viděli. Byl celý promočený, šel směrem k tenisovým kurtům a snažil se cestou z toho mokrého oblečení svléci. Vyletěli jsme z auta, namířili na něj své pistole a vyzvali ho, aby si lehl na zem a roztáhl ruce,“ popisuje následný chod událostí Seibert.
Ruce už prý měl muž v té době prázdné. Zbraň, která se později ukázala být atrapou, zahodil hned na břehu a u sebe měl jen pár bankovek, které byly červeně zabarvené vybouchnutím bezpečnostní kapsle. Tu mu do pytle nepozorovaně vložila bankovní úřednice, která mu při přepadení vydávala hotovost. U nohou mu ležela čepice, kterou měl nasazenu kšiltem dozadu a v její zadní části byly vyřezány dva otvory pro oči.
Přes ústa měl výtečník během přepadení bílý šátek. „Zalehl jsem ho a hlavou se mi honily nejrůznější myšlenky. Říkal jsem si, že má ten chlápek velké štěstí, že ještě před naším příjezdem odhodil zbraň. Kdo ví, co by následovalo, kdyby ji na nás namířil,“ svěřuje se Seibert s pocity, které ho doprovázely při zásahu.
„Strach jsem neměl, na to nebyl čas. To až zpětně jsem si uvědomil, co všechno se při jeho zatýkání mohlo udát,“ říká strážník, který se i se svým kolegou Vítězslavem Minaříkem může těšit na tučnou prémii.
„Samozřejmě, že budou oba odměněni. Hned v pátek jsem jim osobně poděkoval a pochválil je, protože jejich čin byl opravdu nevšední,“ chválí své podřízené jejich velitel Miroslav Mann.
Hraničtí strážníci jezdí dvakrát ročně na speciální třídenní kurzy, kde je školitelé učí, jak zacházet z pachateli i podezřelými. „Hlavní zásadou je naučit se akrobacii, přesněji řečeno pádovým technikám. To je úplný základ. Pak se také učí, jak správně poutat, jak se bránit před ozbrojeným i neozbrojeným pachatelem a podobně,“ přibližuje náplň kurzů pro strážníky Mann.
Je přesvědčen, že i díky tomuto druhu vzdělávání proběhl páteční zásah bez problémů a měl šťastný konec.
