Vykonavatelé exekuce ale podle všeho věděli, jak ji k tomu přimět: Údajně jí zabavili hodiny a sekačku na trávu a varovali ji, že když do dvou hodin nesežene patnáct tisíc, věci jí nevrátí.

Podle Vrány bylo ale vše v pořádku, věc dle jeho slov prošetřily soudy a žádné pochybení nenašly.

Všechno začalo letos v květnu, kdy si pro Danu Čapkovou přišli do práce pracovníci přerovské exekuční kanceláře. Sdělili jí, že syn dluží pojišťovně přes devatenáct tisíc, a že mu přišli zabavit věci. „Kluk s námi nebydlí a ani u nás žádné věci nemá. To jsem jim taky hned řekla,“ vypráví Čapková.

Protože měl ale Oldřich hlášené trvalé bydliště u matky, exekutor se obrátil na jejich společnou adresu. „Přišli do domu a ocvakali a polepili jednadvacet věcí,“ sděluje žena.

Jejich cenu odhadli v soupisu ne na devatenáct, ale na více než čtyřicet tisíc korun.

„I když třetí osoba tvrdí, že dané věci patří jí, exekutor je přesto povinen zajistit jejich soupis,“ vysvětluje mluvčí Exekutorské komory České republiky Monika Zajícová. „Uplatnit svá práva může třetí osoba návrhem na vyškrtnutí věcí ze soupisu.“

Podle Čapkové ale pracovníci exekutora vymysleli způsob, jak ji k zaplacení synova dluhu přesvědčit. „Nakonec sundali ze zdi staré hodiny a z kotelny vzali sekačku. Tyhle dvě věci si odnesli do auta a řekli mi, ať do dvou hodin seženu patnáct tisíc, jinak už je nikdy neuvidím,“ pokračuje Čapková.

„Tolik peněz jsem doma neměla, musela jsem si půjčit v bance. Co jiného mi zbývalo, když na mě takhle tlačili.“ Po zaplacení patnácti tisíc vyhodili podle ní exekuční pracovníci obě zabavené věci u místního obchodu, kam si pak pro ně žena přišla.

Z jednadvaceti věcí určených k exekuci později exekutor skutečně šestnáct vyškrtl, o zbylých pět se žena soudila. Okresní soud ve Vsetíně jí dal za pravdu a jejich exekuci v září zastavil.

Zaplacených patnáct tisíc už ale asi nikdy neuvidí. Dluh Oldřicha Čapka, který měl za nezaplacené pojistné u Všeobecné zdravotní pojišťovny, je jimi smazaný. „A mně v pojišťovně řekli, že si můžu své peníze vymáhat leda od syna,“ podotýká žena.

Přímé vyjádření exekutora Tomáše Vrány se získat nepodařilo. Pracovník jeho kanceláře sdělil, že šéf je na jednání v Praze a v Plzni, kdy se vrátí, nevěděl. Později Vrána odpověděl na dotaz zprostředkovaně, jeho odpověď redakci zaslala mluvčí Zajícová.

„Daný případ je z května letošního roku, od té doby byl prověřován ministerstvem spravedlnosti, prověřuje ho i předseda okresního soudu, ale dosud nikde nebylo shledáno pochybení našeho úřadu. Ministerstvo spravedlnosti stížnost zamítlo. Tvrzení o nátlaku,vyho­zených věcech a podobně jsou naprosto účelová,“ vzkázal Vrána.

Kromě ministerstva kontaktovala rodina také ombudsmana. „Motejl mi doporučil obrátit se na předsedu vsetínského soudu,“ říká otec Dany Čapkové Mirek Kurfirst z Přerova a ukazuje kopii dalšího dopisu, který odeslal zhruba před měsícem.

„Napsal jsem tedy předsedovi. Ten mi sdělil, že můj podnět předal k trestnímu řízení. Zatím čekám, jak to dopadne.“

Nepříliš etický postup nezvolili pracovníci přerovské exekuční kanceláře pouze jednou. Téměř stejnou zkušenost má i další žena, která si nepřála zveřejnit své jméno, redakce ho ale zná.

„Můj čtyřiatřicetiletý syn dlužil za mobilní telefon. Přišli k nám takoví mladí kluci a označili k exekuci všechno – sedačku, televizi, dévédéčko, lednici, vysavač… prostě všechno,“ vypráví žena.

„Nakonec mi zabavili dévédéčko, žádný doklad mi o tom nevystavili, a ať prý zaplatím patnáct tisíc, jinak ho nedostanu zpátky.“ Teprve když muži z exekuční kanceláře dostali peníze, přístroj vrátili a odjeli.

„Dodnes máme všechno polepené. Je hrozné, že člověk se do něčeho takového dostane úplně nevinně. Syn je dospělý, žádné věci tu nemá, tak proč jdou po nás? Podali jsme sice žalobu, ale ty nervy už nám nikdo nevrátí,“ shrnuje žena své zážitky.