Celý život zasvětil vodě, teď napsal knihu pověstí
Dobrodružné historky o loupežníku Pečinkovi slýchal dnes dvaasedmdesátiletý Pavel Adler z Hranic jako malý kluk. Za třicet let je vyprávěl svým synům a za dalších pětadvacet let i vnukům.
Postava loupežníka se v dětských očích stala tak oblíbená, že je ani jiné příběhy nezajímaly a Pavel Adler si tak na jejich naléhání musel vymýšlet nové a nové příběhy. „Tož to, tati, napiš,“ řekl mu jednou jeho syn. A tak díky zájmu tří generací jedné rodiny vznikla kniha Chřibské pověsti O loupežníku Pečinkovi.
close info Zdroj: Deník / Liba Mátlová zoom_in
I přesto, že byl život Pavla Adlera spjatý s vodou, do psaní pověstí se pustil. Důchodu si užívá druhým rokem a jak sám říká, přibylo mu více volného času.
„Celý život jsem se zabýval absolutně jinou branží, jsem vodohospodář tělem i duší, nikdy jsem už od školy neodešel do jiného oboru,“ přiblížil své pohnutky Pavel Adler. Knihu psal zhruba čtyři měsíce, padla na to celá loňská zima.
close info Zdroj: Deník / Liba Mátlová zoom_in
A jak se vůbec k postavě nechvalně proslulého loupežníka Pečinky dostal? Jako dítě trávil prázdniny v Koryčanech, v městečku obklopeném krásnými chřibskými lesy.
„Když mi bylo pět až šest let, měli jsme v Koryčanech, souseda, jistého pana Svobodu, který jako důchodce sedával na lavičce před svojí chatou. My jsme k němu chodili přes plot a on nám vyprávěl strašidelné povídky, mezi nimiž byly i ty o Pečinkovi,“ vysvětlil Pavel Adler.
close info Zdroj: Deník / Liba Mátlová zoom_in
Podle jeho mínění se nejspíš o smyšlenou postavu nejedná. Shodné příjmení má na Koryčansku řada lidí a také je v Chřibech k vidění například Pečinkova jeskyně nebo Pečinkova skála. Také kvůli přesnějšímu datování příběhu Pavel Adler pátral po faktických historických údajích.
„Zmínky o něm jsme v archivech nedohledali, ale přes postavu jeho komplice Anděla je možné datovat i Pečinkův život. Josef Anděl je historicky doložená osoba, o které existují archivní záznamy. Žil v 18. století a byl, coby lapka, vězněn v hradě Buchlově,“ pokračuje ve vyprávění autor knihy a dodává, že věž, ve které byl lapka uvězněn se jmenuje dodnes Andělka.
close info Zdroj: Deník / Liba Mátlová zoom_in
Zajímavostí také je, že Josef Anděl byl nejen posledním vězněm hradu Buchlova, ale i posledním zde popraveným. Následně bylo právo hrdelní hradu Buchlovu odebráno. Kniha pověstí, zahrnující dvacet pět povídek, je doplněná ilustracemi Stanislavy Prymusové, pocházející z Lipníku nad Bečvou, které trefně dotvářejí charakter jednotlivých historek.
„V příbězích jsem se pokusil charakterizovat rozporuplnou postavu Pečinky jako člověka, ve kterém se mísí dobro se zlem. To se ale i v životě týká nás všech. Je na každém čtenáři, kam si jej zařadí, a které jeho vlastnosti upřednostní,“ doplnil na závěr Pavel Adler, který i v důchodu žije stále aktivním životem, studuje jazyky, zajímá se o sport, kulturu a cestuje.
close info Zdroj: Deník / Liba Mátlová zoom_in