V Pardubicích proběhla v sobotu násilná noční potyčka mezi dvěma desítkami Romů a Ukrajinců. V neděli se pak konal silně protiukrajinsky laděný pochod Romů tímto krajským městem. Co se u nás děje mezi Romy a Ukrajinci? Je to výsledek působení zveličujících dezinformací, nebo tu skutečně je nějaké dlouhodobé napětí a neřešené problémy, které mohou přerůst v něco horšího, než čeho jsme dosud byli svědky?
Tento případ byl ojedinělý a nemůžeme to brát jako model něčeho, co se děje v této společnosti. Policie sama říká, že jde o osamocený případ, který je třeba řádně vyšetřit.

Ale není přece samo sebou, že po takovém, jak říkáte ojedinělém případu ihned následuje tak velká demonstrace Romů z celého Česka?
Napětí v romské komunitě je, je v ní velká frustrace, která pramení z toho, že Romové jsou v této společnosti denně nálepkováni a považováni za občany druhé kategorie. To se odráží v náladách mezi Romy. A kvůli sociálním sítím, informacím na internetu, se daří dezinformátorům vyvolávat protiukrajinské nálady v romské komunitě. A někteří Romové těmto dezinformacím podléhají.

Míří dezinformace směrem, který v rozporu s fakty tvrdí, že Ukrajinci berou v sociálním systému peníze, které by měli dostat Romové?
Zaznívají různé druhy dezinformací, mezi nimi i věci, proč tu Ukrajinci vlastně jsou, tvrzení, že mají oproti Romům výhody. Dezinformace tohoto druhu.

Už v době covidu se dala zaznamenat zvýšená náchylnost romské menšiny uvěřit různým dezinformacím kolem očkování a dalších opatření státu proti pandemii. Lze podle vás říci, že dezinformátoři, kteří romskou komunitu ovlivňovali v době covidu, se po začátku ruské agrese proti Ukrajině jen přeorientovali na jiné téma, ale dělají to ty samé skupiny a romská menšina je opět jedním z cílů?
Přesně tak. Dezinformační scéna zaměřená na Romy se objevila v době covidu, dezinformátoři mířili proti očkování a dalším věcem s covidem spojeným. A máte pravdu, že se tyto dezinformace jen přelily na jiné téma.

Co se s tím dá dělat? Je to něco, co potřebuje dlouhodobé řešení, které začíná už někde ve výchově ve školách, ve zlepšení sociálního postavení romské minority, u větší pomoci terénních sociálních pracovníků?
Důležité je, aby se tady vedl dialog. Nemůžeme odsuzovat všechny stejně, nemůže tu být uplatňován princip kolektivní viny vůči Ukrajincům. My Romové si dobře uvědomujeme, jaké to je, když se lidé hází do jednoho pytle. To je důležité neustále opakovat. A také opakovat, že věříme policii, žijeme v právním státě, kde na spravedlnost a pořádek dohlíží státní instituce. Prioritou jak vlády, premiéra, prezidenta, celého státu je bezpečnost v celé České republice. Kdyby tady nefungovala policie, justice, tak žijeme v chaosu. To je třeba zdůrazňovat.

Je tu i složité sociální postavení většiny Romů. Co s tím?
Ano, obavy o sociální postavení Romů je třeba připomínat. Jsou připravovány různé projekty, já osobně dávám důraz především právě na vzdělávání. Vzdělanost Romů mám jako svoji prioritu. Je pro mě důležité, aby bylo mezi Romy více vzdělaných vysokoškoláků, středoškoláků, kteří by se mohli dobře uplatnit na pracovním trhu. Mohli bychom tu potom mít více romských policistů, více učitelů, romských politiků, ale třeba i kvalifikovaných řemeslníků. Prostě více lidí, kteří by se podíleli na vytvoření obrazu o tom, že i romská menšina může být sociálně rozvrstvená, že Romové mohou být na různých pracovních pozicích. To je ta cesta, o kterou bychom se měli snažit všichni společně. V České republice žijeme už mnoho let a zapojení Romů do života celé společnosti je třeba podporovat.

Mají ale Romové pocit, že se sami mohou na něčem takovém podílet?
O to se snažím při svých výjezdech do krajů, měst a obcí. Snažím se vysvětlit, že je třeba, aby Romové seděli u jednoho stolu se zástupci státní správy a seděli tam jako rovnocenní partneři. I Romové potřebují pocit, že někdo přijímá jejich názory, že jim někdo naslouchá. To je vidět i na sociálních sítích, kde dezinformátoři na Romy útočí slovy: „Kdo vás tady slyší? Kdo vás bere jako partnera? Kdo se s vámi baví?“ Proto se snažím nastavit tento model otevřenosti. A vidím, že je tu pro něj vůle.

Daří se zprostředkovat podobný dialog mezi romskou a ukrajinskou komunitou? Je na obou stranách o tento dialog zájem?
V pondělí jsme měli setkání, kterého se za ukrajinskou komunitu účastnil i ukrajinský farář Marian Kurylo z Pardubic, který hovoří s ukrajinskou menšinou a vyzývá ji ke klidu. I on samozřejmě přiznává, že i mezi Ukrajinci jsou dobří a špatní lidé. Ale dodává, že Ukrajinci jsou otevření k tomu vést s Romy dialog. Jsou i další zástupci ukrajinské menšiny, třeba na jižní Moravě, kteří vystupují podobně. Zdůrazňují, že tu chceme žít společně, že si Ukrajinci váží přijetí v České republice. Za to jim moc děkuji.