Kliknutím zvětšíteNa skutečnou systémovou změnu je tedy již pozdě?
Je jasné, že podstata systému se nemění a v podstatě se ani z objektivních důvodů měnit nemůže. Hlavním důvodem je věková struktura populace. V situaci, kdy už máme v systému něco mezi 2,5 a 3 miliony odběratelů penzí, včetně invalidních důchodů, těžko lze zásadně změnit způsob jeho financování. Třeba že bychom najednou velkou část převedli do nějakého spoření. Nejde to, protože celá jedna generace už naspořeno nemá, takže by si zároveň musela naspořit, a ještě k tomu platit stávající výdaje.
Navržené změny jsou tedy podle vás správně nasměrované?
Pokud jde o parametrické změny v prvním pilíři, osobně tam nic zásadního nepostrádám. Určitě by se ještě dalo debatovat o míře, jakou jsou zatíženy osoby samostatně výdělečně činné. Tam je sice nějaký trend zvyšování plateb, ale myslím, že by neměl být uzavřen s tím, že skončí po třech letech. Myslím si, že to ještě do budoucna přijde znovu na přetřes. A do budoucna jistě nastane i debata o valorizačním schématu.
Zásadní novinkou je i zrušení dosavadního přehledného kalendáře doby odchodu do důchodu. Teď lidé budou muset čekat do padesáti, než vůbec zjistí, kdy budou moci jít do penze.
Myslím si, že není šťastné zakamuflovat do takzvaného poměřování délky dožití to, že se bojíme slov zvyšování důchodového věku. Dosavadní model, v němž se každý rok zvyšuje důchodový věk o pár měsíců, byl transparentní, jasný a férový. A jestli má někdo problém s tím, že by se časem mohla příliš zkracovat doba pobytu v důchodu? Přece není nic jednoduššího, než to každých pět let vyhodnotit a říct si, jestli se tempo má ponechat, zvýšit, nebo snížit.
Změna čeká i ženy, které vychovávaly mnoho dětí, a proto měly nízký příjem, a tedy i důchod. Nyní se jim bude penze vyměřovat z takzvaného fiktivního vyměřovacího základu, tedy z průměrné mzdy.
Je to ušlechtilá myšlenka, ale je otázka, jestli na to systém má. To neumím říct, protože k tomu neznám čísla, nemám kalkulace. Vše se musí sladit s tím, co už máme, už přece pomáhá výchovné. Ale zmínil bych i myšlenku společného vyměřovacího základu partnerů, ta je na tom podle mě nejlepší, ale musela by se zavádět důsledně. Navíc je to pouze dobrovolné, což je podle mě špatně. Myslím si, že by to mělo být automatické.
Také vás už zanedlouho čeká důchod. Jak jste se na něj připravil?
Měl bych jít do důchodu na konci příštího roku. Dokonce jsem uvažoval o předčasném důchodu, protože systém je tak špatně nastavený, že my, kteří půjdeme do důchodu v normálním věku nebo dokonce v pozdějším, na tom podle mě tratíme. Ale ještě uvidím, zatím jsem se nerozhodl. A jak jsem se připravoval? Jsem konzervativní člověk, takže jsem žádné převratné investice nedělal. Samozřejmě jsem celou dobu vydělával velmi slušně, takže budu mít na české poměry velmi nadstandardní důchod z prvního pilíře. Jsem člověk skromný, mně to stačí, se snížením příjmu počítám a samozřejmě jsem si něco našetřil, protože jsem si to mohl dovolit.
Které nástroje spoření na důchod jste tedy využil?
Využíval jsem penzijní připojištění nebo později doplňkové penzijní spoření, protože podle mě je to úplně nejlepší produkt pro masovou klientelu, ale nejenom pro ni. Protože když kombinujete státní příspěvek, daňovou úlevu a my, co jsme měli to štěstí, i příspěvek od zaměstnavatele, myslím, že to je velmi efektivní produkt. Je tam regulace poplatků, takže máte v podstatě to samé, co vám dodá podílový fond, ale ještě k tomu další výhody.
Co byste doporučil lidem, kteří takovým fondům nevěří?
Je to velmi individuální věc. Řada lidí investuje do bydlení, což je podle mě pro spoření na stáří víceméně adekvátní. Není jeden univerzální recept, každý to dělá podle svých podmínek, možností a preferencí. Myslím, že naprostá většina Čechů se v rámci svých možností a podmínek, které tady jsou a pravidel, která platí, chová velmi racionálně.
48
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
