Hlavní město děsil na počátku devadesátých let minulého století. I přesto, že již od mordů, které spáchal, uplynuly tři desetiletí, zločin vraždy by měl být nepromlčitelný, stejně jako třeba ve Velké Británii. Přesvědčen je o tom někdejší vyšetřovatel a detektiv Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Tibor Lévai. Svého času hlídal i novinářku Sabinu Slonkovou, když jí vyhrožovali smrtí. Nyní hovoří právě v souvislosti s tajemným sériovým vrahem.

„Rodiny obětí by si zasloužily, aby policie případ ještě prošetřovala, ačkoli je dávno promlčený,“ myslí si Lévai. „Současně veřejnost by mohla v klidu spát, pokud by byl pachatel nakonec dopaden a usvědčen,“ podotýká pro Deník.

Tři brutálně zavražděné mladé ženy

První obětí se stala studentka Markéta Čápová (†19). Vrah ji přepadl 27. prosince 1990 nedaleko vysokoškolských kolejí Otava na Praze 4. Surově ji znásilnil a uškrtil. Na místo přijela nešťastnice nočním autobusem.

Seriál o promlčených vraždách vzniká díky spolupráci se spolkem Nepromlčíme, který sdružuje oběti promlčených trestných činů

„O její smrti jsem se dozvěděla z televize. Dodnes na Markétu myslím a řekla bych, že čím dál častěji. Nebyla jsem schopná doposud navštívit její hrob,“ řekla po letech Deníku Markétina nejlepší kamarádka Hana Vondráková z Jihlavy. Markéta pocházela z nedaleké Brtnice, kde spolku s Hanou vyrůstala. „Byla to nesmírně talentovaná, krásná a ctižádostivá dívka,“ dodává Vondráková. Markétini rodiče se dodnes nechtějí o tragické smrti své dcery vyjadřovat.

Další dívka, která si vybrala fatální porci smůly, byla středoškolačka Šárka Hynčicová (†16). I ona cestovala nočním autobusem a vystoupila na Praze 4. Její kamarád ji doprovodil na zastávku, domníval se, že bude v bezpečí. V tom se ale zmýlil, 13. srpna 1991 našli Šárku znásilněnou a uškrcenou.

Děsivá série úmrtí mladých žen tím však neskončila. 5. listopadu téhož roku se vracela na ubytovnu Zelený pruh Pavlína Horčičková (†26). Vrah ji překvapil v místním parku a zabil jako své předchozí oběti.

Stejný způsob provedení

Vrchní komisař pražské kriminálky Josef Lottes šéfoval dlouhá léta pražské mordpartě, chytal už spartakiádního vraha, šel po orlických vrazích, pátral po ztracené Aničce. Před čtyřmi lety zamířil do důchodu.

Na vraždy na pražském Jižním městě vzpomíná slovy: „Vraždy spojoval stejný Modus operandi. Vrah dívky udeřil do tváře, znásilnil a uškrtil. Každé oběti pak ukradl nějakou drobnost jako fetiš. Tehdy jsme jako jedni z prvních využili nejmodernější metody práce. Zajistili jsme i detailní vzorky a poprvé jsme u tak závažných případů zkoumali genetiku a genetický profil pachatele. Ve všech případech se shodl. Potvrdilo to naši prvotní domněnku, že skutečně jde o jednoho pachatele. Ale nechytili jsme ho.“

V prostorách, kde k zločinům došlo, jsou dodnes ubytovny, kde v době vražd bydlely stovky cizinců. Ubytoval se každý, jak přišel. Neexistovaly žádné seznamy. Byla tu i spousta amnestovaných. Je proto možné, že pachatelem je někdo z cizinců nebo lidí, kteří se později vystěhovali.

„Podle znalců způsob provedení vražd svědčil o duševní nemoci pachatele. Znamená to tedy předpoklad, že pachatel může ve vraždách pokračovat,“ uzavřel Lotes.

Spolek Nepromlčíme

● Vznikl v roce 2020 na popud pozůstalých a obětí z kauz promlčených trestných činů, konkrétně vražd.
● Tvoří ho lidé napříč společností s profesním či osobním vztahem k tématu – právníci, oběti trestných činů, novináři či kriminalisté.
● Otevírá společenskou diskusi nad tématem fungování a smysluplností promlčení závažných trestných činů a bojuje za prodloužení promlčecích lhůt - ČR se pohybuje pod evropským průměrem a například v sousedním Rakousku se vražda nepromlčuje vůbec.

SPOLEK NEPROMLČÍME