"V této budově se konal ve dnech 14. až 16. května 1921 ustavující sjezd Komunistické strany Československa. Zde byla založena revoluční strana dělnické třídy, která dovedla pracující lid Československa k vítězství," píše se na pamětní desce, která se až do listopadu 1989 nacházela na fasádě karlínské budovy v sousedství Invalidovny a teprve po pádu komunistického režimu se přestěhovala do suterénu. A jak to v dobách reálného socialismu bývalo častokrát, ani tato deska neříká úplnou pravdu.

Ustavující sjezd komunistické strany se sice v bývalém Národním domě v Karlíně opravdu konal, ta strana se ale původně měla jmenovat jinak: Československá komunistická strana. Ke změně jejího názvu na Komunistickou stranu Československa došlo až později - a nebyla úplně nevinná.

Národnostní zájmy

Jak upozorňuje politolog Jacques Rupnik ve své knize Dějiny Komunistické strany Československa, tato strana vznikala coby představitelka radikální levice v Československu od "periférie k centru", takže nejdříve vzniklo hnutí marxistické levice národnostních menšin na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině, a teprve později začaly myšlenky radikálního komunismu pronikat do Prahy coby centra politického života a k českému dělnickému hnutí.

To mělo svůj důvod - Slovensko i Podkarpatská Rus (komunisty nazývaná Zakarpatskou Ukrajinou) patřily ve 20. letech minulého století k nejzaostalejším oblastem nově založeného Československa a potýkaly se po první světové válce s výrazně horšími ekonomickými i sociálními podmínkami. Snadněji se proto přimkly k bolševismu podle východního vzoru z Ruska.

Průmyslově vyvinuté české země s demokratickou politickou tradicí ale měly tendenci jinou a levicové hnutí se zde přiklánělo spíše k západnímu modelu, v podstatě si tedy hledalo vlastní cestu.

Kromě těchto dvou proudů existovaly v Česku ještě zárodky komunistických stran jednotlivých národnostních menšin, mezi nimiž zejména němečtí komunisté byli radikálně zaměřeni proti novému státu. Část českého dělnického hnutí tak cítila potřebu se proti německému komunismu vymezit a emancipovat, což se na květnovém ustavujícím sjezdu projevilo ze začátku i předřazením slova "Československá" do názvu komunistické strany.

Součástí této nově vzniklé strany také zatím byly jen české, slovenské a rusínské levicové sociálně demokratické frakce, nikoli německé, maďarské, polské a židovské komunistické strany. A to nezůstalo bez hlasité odezvy.

Dvacet jedna podmínek

"Neučiníte zadost 21 podmínkám, jestliže se usnesete, že ustavujete Československou stranu komunistickou. Zadost učiněno podmínkám bude teprve tehdy, až všichni se spojíme v jednu mezinárodní komunistickou stranu v Československé republice," burcoval na ustavujícím sjezdu KSČ R. Kohn, představitel organizace židovské levicové sociální demokracie Poale Sion, jež den před tímto sjezdem založila židovskou komunistickou stranu.

O co šlo? Nově založená strana přijala na svém ustavujícím sjezdu dokument "Dvacet jedna podmínek Kominterny", celým názvem "Podmínky pro přijetí do Komunistické internacionály".

Víte, že? Deník posílil pozici nejčtenějších novin na trhu Zjistěte více o Deníku

Komunistická internacionála neboli Kominterna představovala mezinárodní komunistickou organizaci založenou v Moskvě v březnu 1919, v níž měli od začátku hlavní slovo bolševici, tedy komunistická strana Ruska. Dokument "Dvacet jedna podmínek", sepsaný ještě v roce 1919 Vladimírem Iljičem Leninem a přijatý v roce 1920 Druhým sjezden Kominterny, zavazoval všechny členské levicové strany propagovat komunistické myšlenky a vytvářet paralelní státní strukturu pro přípravu třídního boje a zavedení diktatury proletariátu podle ruského vzoru.

Zájmem Kominterny přirozeně bylo, aby veškeré komunistické hnutí v Československu bylo centralizované a sjednocené, protože to jejímu ústředí umožňovalo důslednější a přísnější kontrolu a zjednodušovalo jeho kontakt s československým prostředím, než kdyby mělo jednat se zástupci různých komunistických stran na československém území.

Kominterna vyvíjí tlak

Zakladatel československé komunistické strany Bohumír Šmeral, který byl na ustavujícím sjezdu hlavním řečníkem a poté se stal jejím prvním vůdčím představitelem, proto čelil na Třetím sjezdu Komunistické internacionály v červnu a červenci 1921 v Moskvě ostré kritice jak od vedoucích představitelů Kominterny, tak od komunistů z národnostních menšin.

"Ve vedení strany nalézají se četné živly, které vědomě či nevědomě sabotují věc komunismu. Jestliže tyto živly, odvolávajíce se na nacionální nálady dělníků, dosud neodvážily připojiti se ke Komunistické internacionále, jestliže dosud se neodvážily spojiti se s komunisty německých oblastí Československa, je jasno, že nejsou schopny se rozejíti s českou buržoasií," kritizovali Šmerala představitelé Kominterny, byť nově vzniklou stranu přijali.

Neustávajícímu nátlaku se však musela nakonec podvolit - v listopadu 1921 (přesněji ve dnech 30. října až 4. listopadu) se proto v Praze uskutečnil slučovací sjezd, jenž dokončil sloučení všech komunistických organizací na československém území. Vznikla Komunistická strana Československa, v níž hodlala Kominterna nekompromisně prosazovat svou linii.

K definitivní bolševizaci strany pak došlo v roce 1929 s nástupem Klementa Gottwalda do funkce nového generálního tajemníka strany. Tento Kominternou dosazený radikální politik nechal vyloučit všechny opoziční skupiny, zlikvidoval vnitřní stranickou demokracii a stranu plně podřídil politice z Moskvy. Otevřel tím KSČ cestu k úplnému uchopení moci, kterou završila v únoru 1948.