Dne 8. listopadu 1923 se v měšťanském pivovaru Bürgerbräukeller v Mnichově konala schůze představitelů bavorských elit k pátému výročí německé revoluce. Hlavní projev měl přednést bavorský generální státní komisař a bývalý ministerský předseda Gustav von Kahr. Pivnice se zaplnila příslušníky bavorských lidových svazů, mezi účastníky shromáždění se objevili i vysoce postavení státní úředníci.

S půllitrem a pistolí

V sálu byla i řada členů nijak zvlášť významné nacistické strany, jejíhož vedení se nedlouho předtím ujal ambiciózní pouliční řečník Adolf Hitler. Ten si dobyl pozornost širší veřejnosti svými plamennými projevy, v nichž hlásal svržení německé republiky, boj proti mezinárodnímu kapitálu a vypovězení mírové smlouvy, nutící platit Německo reparace v důsledku porážky v první světové válce. Jeho vystupování mu rychle vyneslo sílící masy příznivců, s nimiž začal plánovat puč.

Adolf Burger
Z Osvětimi do ďáblovy dílny. Byli jsme tam jako mrtví na dovolené, říká přeživší

Hitler sám dorazil k pivovaru po osmé večer a do sálu vstoupil ve chvíli, kdy mluvil dosavadní hlavní host večera, státní komisař Gustav von Kahr. Nevstoupil ale sám. Spolu s ním vtrhla do pivnice ozbrojená šestisetčlenná jednotka pučistů ozbrojená těžkým kulometem, který postavila ke vchodu.

Hitler s půllitrem v ruce zamířil k pódiu. Aby na sebe upoutal pozornost, teatrálně se napil, a pak udeřil půllitrem o zem. V okamžiku, kdy se k němu obrátily oči všech přítomných, vytáhl pistoli, vyskočil na stůl a vystřelil do vzduchu. Vzápětí si proklestil cestu k řečnickému pultíku, kde mu šokovaný von Kahr vyklidil místo, a oznámil zahájení národní revoluce a sesazení bavorské vlády.

Tak začal mnichovský "pivní puč", první Hitlerův pokus o uchvácení moci, v tomto případě ozbrojenou cestou. Skončil však po necelých 24 hodinách, když zfanatizované masy, v jejichž čele chtěl ovládnout Mnichov, zastavily 9. listopadu v centru města početné a ozbrojené policejní oddíly. Napjatá situace vyústila v krátkou přestřelku, v níž neměli nezkušení a nevycvičení pučisté proti policistům šanci - padlo celkem 14 pučistů a tři policisté. Kratičké povstání bylo potlačeno, Hitlerova nacistická strana NSDAP byla nakrátko zakázána a on sám skončil před soudem.

Za mřížemi vzniká Mein Kampf

Soudní přelíčení, které se konalo v únoru a v březnu 1924, však dopadlo pro Hitlera nad očekávání dobře. Za pokus o státní převrat byl odsouzen k nejnižšímu možnému trestu, jen na pět let do vězení, z nichž si navíc následně odseděl pouhých devět měsíců. Rozsudek poukázal na zaujatost tehdejší německé justice, která vůči pravicovému extrémistovi Hitlerovi vystupovala podstatně shovívavěji než proti extrémistům levicovým, a vyvolal velkou veřejnou kritiku. Řada německých deníků psala o justiční katastrofě a právním bankrotu.

Trest si Hitler odpykával ve věznici Landsberg, kam nenastoupil sám. Spolu s ním totiž skončil za mřížemi také Emile Maurice, Hitlerův oddaný stoupenec a první nejvyšší velitel jeho ozbrojených paramilitárních jednotek SA, jejichž velení se později ujal Ernst Röhm (ten ostatně skončil v Landsbergu za svou spoluúčast na puči rovněž).

Snímek z natáčení televize KUHT-TV "Doktoři ve vesmíru". Uprostřed doktor John Rider, úplně vpravo Hubertus Strughold, lékař a válečný zločinec, který Dachau a v Osvětimi zkoumal účinky extrémně nízkých teplot na lidské tělo
Operace Paperclip: nacističtí vědci dostali druhou šanci. A nešlo o neviňátka

Byl to právě Maurice, kdo začal jako první zapisovat myšlenky, které mu Hitler diktoval (později jej v této roli vystřídal Rudolf Hess). Hitler ve vězení uvěřil, že si dobyl gloriolu mučedníka, a přesvědčil sám sebe, že je vyvolen k tomu, aby vedl německý národ.

Za mřížemi přijímal řadu návštěvníků a užíval si slávy, posléze jej však plně pohltila právě práce na knize, již s postupujícím časem začal plánovat jako dvoudílné dílo. V prvním díle se věnoval vzpomínkám na svůj dosavadní život, ve druhém líčil počátky nacistického hnutí a stranický boj o moc. Dále v něm vyjadřoval své přesvědčení, že je vyvoleným mužem, jehož boží prozřetelnost pověřila, aby vedl Německo na vrchol moci a cti. Celý zamýšlený název měl znít "Čtyři a půl roku boje proti lži, hlouposti a zbabělosti".

Výsledek se tak stal nesourodou směsí Hitlerovy autobiografie, taktické příručky a ideologického traktátu šířícího protižidovské nálady a přesvědčení o nadřazenosti některých ras. 

Židovské děti, které byly 20. dubna 1945 povražděny v hamburské škole v důsledku zrůdných nacistických pokusů
Nevidím rozdíl mezi Židy a morčaty, řekl lékař. Na svědomí měl smrt 20 dětí

Podle některých historiků Hitler zamýšlel své dílo původně jen pro stoupence národního socialismu a jeho ideologie, zjevně však byl přesvědčen, že tato ideologie si musí získat celé Německo. Správce landsbergské věznice v té době poznamenal, že jeho "svěřenec" doufá zejména v to, že mu zisk z prodeje knihy Mein Kampf umožní splnit všechny finanční závazky a uhradit náklady vzniklé v souvislosti s jeho soudním procesem. Proto si prý přeje, aby dílo vyšlo v co největším nákladu. Na druhé straně Hitler opakovaně prohlašoval, že knihu napsal jenom pro Němce, a odmítal vydání v jiných jazycích.

Dílo vzývané i odmítané

První díl Mein Kampf vyšel právě před 95 lety, 18. července 1925, druhý následoval v roce 1926. Zájem o ně pak prudce vzrostl, když se Hitler dostal k moci - což notně přiživily i "povinně dobrovolné" objednávky knihy ze strany různých veřejných institucí - například ve svatebních síních se dávala jako státní svatební dar každé dvojici uzavírající sňatek, maturanti ji dostávali od škol a vojáci od armády při povýšení do důstojnického stavu.

V roce 1933 tak získal Hitler z prodeje knihy příjem asi 1,2 milionu říšských marek, přičemž například roční příjem učitele dělal v té době asi 4800 marek.

Klaus Fuchs na policejních snímcích po zatčení pro špionáž
Byl jako oživlý Jekyll a Hyde. Před 70 lety odsoudili Britové atomového špiona

Na druhé straně kniha mnohé příznivce nacistického hnutí svým obsahem i stylistickou úpravou zklamala. Zdála se jim nepřehledná a odrazovaly je i četné vulgarismy a nepochopitelné myšlenky. Hitler tento negativní ohlas vycítil a ve snaze oslabit jeho dopad se snažil od svého díla sám určitým způsobem distancovat. Emotivně prohlašoval, že je to jen "fantazie zpoza mříží" a že nešlo o nic víc, než o sérii článků pro Völkischer Beobachter. Vysoce postavenému členu nacistické strany Hansi Frankovi se dokonce svěřil, že "kdyby tehdy v roce 1924 věděl, že se stane říšským kancléřem, nikdy by tuto knihu nenapsal". 

Ve své rezervovanosti však současně nemohl zajít moc daleko, aby před svými stoupenci neztratil tvář. Proto jedním dechem všechny ubezpečoval, že nedostatky knihy jsou pouze stylistické a na jejím obsahu by nic neměnil.

Rudolf Rusiňák
V osmdesáti cvičí na hrazdě. Hudcovi musel Hitler podat ruku, říká

Debaty kolem knihy nakonec lakonicky shrnul německý politik Hermann Rauschning, v roce 1933 předseda senátu Svobodného města Gdaňsk a pozdější emigrant odsuzující nacismus: "Nikdo tuto knihu nebral a ani nemohl brát vážně, protože jejímu stylu nikdo nerozuměl."

Kontroverze budí dodnes

Po druhé světové válce převzal autorská práva na Mein Kampf bavorský stát a její vydávání zásadně nepovoloval, protože si nepřál, aby se nacistické myšlenky šířily po světě. Pokusy o opětovnou publikaci Hitlerova díla byly také v řadě zemí trestně stíhány jako propagace nacismu, řada vydavatelů toho ovšem nedbala.

V České republice vydal Mein Kampf v roce 2000 vydavatel Michal Zítko, který si za to vysloužil původně podmínečný trest. Nejvyšší soud však nakonec tento rozsudek zrušil s odůvodněním, že Zítkovou motivací byl zisk a ne propagace nacistických myšlenek. V roce 2010 se knihu pokusilo vydat další české nakladatelství KMas, jejich záměr však nakonec zmařil autorskou žalobou bavorský stát - nakladatelství muselo stáhnout knihu z prodeje a její náklad zničit.

Letadla Hawker Huricane 85. squadrony RAF v říjnu 1940.
Německo bylo před 80 lety poprvé poraženo. I díky československým letcům

Pravidla se znovu změnila v roce 2015, kdy uplynulo 70 let od Hitlerovy smrti, a tím i vypršela platnost autorských práv na jeho díla, jež se tím stala "volná". Mein Kampf tedy může z hlediska autorského vypořádání vydávat kdokoli. Zákaz šíření nacistické ideologie a propagace hnutí směřujícího k potlačování lidských práv a svobod však ve většině civilizovaných zemí platit nepřestal. Záleží tedy na vydavatelích a případně i na státních orgánech, jak se s touto situací vypořádají. 

Německo se o to pokusilo kritickým a komentovaným vydáním Mein Kampfu, které vyšlo v roce 2016 z iniciativy Ústavu pro soudobé dějiny v Mnichově. Této knihy, v níž Hitlerův text doplňovalo na pět tisíc odborných komentářů, se během jednoho roku prodalo v Německu 85 tisíc výtisků. Tak velký zájem vyvolal určité znepokojení, ústav proto začal sbírat od knihkupců údaje o lidech, kteří si knihu zakoupili. Nakonec zveřejnil zprávu, že obavy byly neopodstatněné. Knihu si totiž podle jeho průzkumu kupovali zejména "zákazníci se zájmem o politiku a historii a učitelé", tisíce exemplářů si pořídily také školy, univerzity a knihovny.