Devětatřicetiletý Alfred "Jake" Lingle, reportér listu The Chicago Tribune měl na 9. června 1930 naplánován docela příjemný program. Jeho žena se dvěma dětmi si už doma zabalili všechno pro odjezd do jejich letního domu u Michiganského jezera a on sám hodlal strávit odpoledne na dostizích ve Washington Park a večer v proslulém chicagském kasinu Sheridan Wave Tournament Club na Waveland Avenue, které znovu otevíralo a kde se i přes prohibici mělo hráčům nalévat šampaňské a whisky. Lingle chtěl být u toho.

Ještě před dostihy si ve stánku u hotelu Sherman koupil doutníky a prošel přes čtyři bloky na Michigan Avenue, odkud hodlal dojet metrem na dostihové závodiště Washington Park. Sešel do podzemky, jež byla v tu dobu plná lidí. Svědci později vypověděli, že ho sledovali dva muži. Jedním z nich byl blonďák v šedém obleku se slamákem na hlavě, druhý byl tmavovlasý a měl na sobě modrý oblek.

Lingle se u vstupu do metra zastavil a koupil si dostihové vydání místního večerníku. Z jižní strany ulice na něj zatroubil řidič roadsteru. V autě seděli dva muži a jeden z nich na reportéra zavolal. "Vsaď si na Hy Schneidera ve třetím dostihu!" Lingle se podle pozdějších svědectví zašklebil přátelsky v odpověď, zamával oběma mužům ve voze a zavolal: "Vím o něm."

Novinář pak sestoupil do metra a prošel kolem dalšího svého známého, ale nevšiml si ho, protože si četl si v novinách, které držel rozevřené v obou rukách. Mířil k východu na druhém konci nástupiště, kde byl další novinový stánek. Tmavovlasý chlapík za ním se v tu chvíli odpojil od svého kolegy, zdálo se, že si jde koupit noviny. Blonďák ve stejnou chvíli přikročil zezadu těsně k Linglemu, vytáhl osmatřicítku kolt a zblízka střelil reportéra do zátylku. Lingle se zhroutil dopředu a byl na místě mrtvý. Ze zaťatých rtů mu nadále trčel doutník a jeho ruce pořád ještě křečovitě svíraly noviny. Právě došlo k vraždě, jež se brzy stala jednou z nejdiskutovanějších v celých Spojených státech.

Záhadní muži v modrém sedanu

Neznámý vrah začal bezprostředně po výstřelu trochu zmatkovat, vyběhl jedním směrem, ale hned se vrátil, zřejmě si nebyl jist, kudy se dát. Nakonec přece jen zmizel po východním schodišti ze stanice, a přestože byl pronásledován, podařilo se mu zmizet v davu. Našla se ale pistole, kterou na útěku odhodil.

Ztratil se také druhý muž, který Lingleho sledoval. Toho se sice pokusil zadržet svědek Patrick Campbell, ale do cesty se mu připletl kněz, který ho zdržel. Policie tak okamžitě rozšířila podezření na spolupachatelství i na zmíněného kněze, neboť ten se nijak nestaral o zasaženého a po zdržení Campbella se rovněž vytratil.

Vyšetřovatelé navíc při výsleších Lingleho známých rychle zjistili, že novinář žil během svých posledních dnů navzdory své zdánlivé bezstarostnosti v napětí a připadal si sledován. Advokát Louis B. Piquett se přihlásil policii se svědectvím, že se potkal s Linglem den před vraždou na Randolphově ulici, kde spolu mluvili o jiné nedávné vraždě muže jménem Red McLaughlin, jehož tělo se našlo v kanálu. Piquett chtěl seznámit reportéra se svou vlastní teorií ohledně tohoto zločinu, když najednou těsně vedle obou diskutujících zastavil modrý sedan se dvěma muži. Lingle prý okamžitě ukončil rozhovor, zazíral vyděšeně na oba muže, kteří na něj nehnutě hleděli, a pak se stručným "sbohem" zmizel v nedalekém obchodě.

Přímo v den své vraždy se pak Lingle potkal ještě se známým policistou, seržantem Thomasem Alcockem, jemuž se měl podle Alcockovy výpovědi svěřit s tím, že ho sledují. Zdálo se více než zřejmé, že Lingleho smrt nebyla žádná náhoda, ale že šlo zřejmě o déle plánovanou popravu. Když reportér sešel do metra, vkročil do pasti, kterou na něj nalíčil možná až tucet mužů.

Novinář se zálibou v luxusním životě

Lingleho vražda noviny a posléze i veřejnost šokovala, protože mafiáni až do té chvíle dávali od novinářů ruce pryč. Vydavatel The Chicago Tribune plukovník Robert R. McCormick nechal okamžitě vytisknout svému reportérovi oslavný nekrolog a noviny vypsaly 25 tisíc dolarů jako odměnu za informace vedoucí k dopadení pachatelů. K jejich kroku se záhy přidaly i deníky Chicago Evening Post a Chicago Herald & Examiner Hearst, čímž se celková částka zvýšila na 55 tisíc dolarů.

McCormick také oznámil, že Lingleho vraždu chápe jako vyhlášení války tisku a pokus zastrašit novináře v jejich snaze rozkrývat dění v podsvětí Chicaga. Následně prohlásil, že jeho noviny si neodpočinou, dokud nebudou Lingleho zabijáci dopadeni a postaveni před soud. 

Hlavní vyšetřovatel vraždy, policejní komisař Russell, se však oslavnou gloriolou zabitého reportéra nedal ošálit a postupně shromažďoval důkazy o tom, co byl vlastně tenhle devětatřicetiletý chlapík zač. V celé věci nehrála od začátku jedna věc: ačkoli Alfred Lingle nebyl za svého života žádná velká žurnalistická hvězda a přestože jej většina čtenářů The Herald Tribune až do jeho smrti neznala, žil si na vysoké noze. Vlastnil limuzínu, kterou řídil najatý šofér, a krátce před vraždou zakoupil za 16 tisíc dolarů už zmiňovaný dům na Long Beach u Michiganského jezera, kde jeho žena a obě děti plánovaly strávit letní měsíce.

Vlastnil také dům v západní čtvrti, což mu nebránilo platit si ještě apartmá v jednom z nejstylovějších chicagských hotelů, v hotelu Stevens. Vášnivě rád sázel na koňských a chrtích dostizích. Když ho zabili, měl v kapse 1400 dolarů.

Brzy se také ukázalo, že si Lingle pěstoval síť vysoce postavených kontaktů, mezi něž patřila přední chicagská smetánka. Jeho nejlepším přítelem byl místní policejní šéf William F. Russell, s nímž se znal už z žákovského baseballového družstva a jemuž jako reportér pomohl v roce 1928 k místu vedoucího. Tipy k investicím dostával Lingle od byznysmana a milionáře Arthura Cuttena. Přátelsky se k němu stavěl i guvernér Louis Emmerson.

Kromě těchto alespoň navenek ctihodných mužů se však novinář stýkal čile i s Al Caponem a dalšími chicagskými gangstery, jejichž bohatství pramenilo zejména z hazardu a z černého obchodu s lihovinami. Právě od Caponeho také zřejmě pocházelo několik drahých "dárků", jimiž žurnalista disponoval - například diamantová spona na opasku, jenž mu držel kalhoty i v den vraždy.

Podle některých svědectví fungoval Lingle jednoduše jako spojka či ještě lépe jako převodová páka mezi oficiálním politickým vedením města a podsvětím. Když pašeráci alkoholu a hazardní hráči potřebovali "přikrýt" své kšefty před zákonem, obrátili se na Lingleho, který jim to - za úplatu - u pánů z radnice a z policie zprostředkoval. Kromě jiného prý neoficiálně určoval, za kolik se bude v Chicagu načerno prodávat pivo a podílel se na provozu (a zisku) nelegálních sázkových kanceláří.

Půjčky bez splácení

Policie také zjistila, že novinář se u svých "přátel" těšil takové důvěře, že mu velice rádi "půjčovali" peníze, které kupodivu nemusel vracet. Od provozovatele hazardních her Jimmyho Mondiho si půjčil dva tisíce dolarů a nikdy je nesplatil, od synovce předního chicagského politika Samuela Adamse Ettelsona dokonce pět tisíc dolarů - prý šlo o projev "čistého přátelství". Ani tuto a další podobné půjčky nemusel Lingle nikdy splácet.

Se svým starým kamarádem policejním šéfem Russellem navíc spekuloval společně na burze, kde oba úspěšně investovali až do krachu v roce 1929. Ten odnesli ztrátou, ta však pro ně nebyla fatální.

S tím, jak se všechny tyto informace dostávaly na světlo, se měnil i Lingleho obraz v očích veřejnosti. Už to nebyl investigativní reportér, jehož se zlí mafiáni rozhodli umlčet, mnohem více se nyní jevil jako podivný zkorumpovaný chlapík zprostředkovávající kontakty mezi politiky a podsvětím, který doplatil na svou vlastní pochybnou existenci.

Zbývala otázka, kdo Lindleho zabil. Al Capone podíl na jeho vraždě rozhořčeně odmítal. V jednom z rozhovorů v roce 1930 sice připustil, že Lingle byl jedním z "jeho chlapců", ale označoval ho za přítele a prohlašoval, že s jeho vraždou nemá nic společného. "Chicagská policie dobře ví, kdo ho zabil," prohlašoval Al Capone.

Chicagská galerka byla přesvědčená, že reportéra zlikvidoval konkurenční gang Joea Aillea a Bugse Morana. Podle některých hlasů z podsvětí jim Lindle slíbil za 50 tisíc dolarů zprostředkovat, že policie přihmouří oko nad jejich nelegálními psími dostihy v západní čtvrti, ale nakonec pro ně nic neudělal, a peníze si přesto nechal. Podobných teorií se objevilo víc, žádnou však nepodpořilo dost důkazů

Jeden pachatel se nakonec objevil

Konkrétní stopu ale představovala vražedná zbraň. Ačkoli její sériové výrobní číslo někdo ještě před činem pracně odstranil, podařilo se balistikovi Calvinu Goddardovi vystopovat její původ do obchodu se sportovním zbožím, kde se v záznamech našlo, že byla před časem prodána Frankiemu Fosterovi, členovi Moranova gangu.

Foster sice krátce po vraždě uprchl z Chicaga do Los Angeles, ale byl dopaden a předán chicagské policii. Ta ho držela čtyři měsíce ve vazbě, obvinění z vraždy se jí však nepodařilo prokázat a Foster byl nakonec osvobozen.

Brzy na to dostala policie tip na dalšího podezřelého, nájemného rváče Leo Vincenta Brotherse, který pracoval pro Al Capona. Ten byl také nakonec z Lingleho vraždy obviněn a v roce 1931 odsouzen na čtrnáct let. "To si zvládnu neodsedět, ale odstát na hlavě," zavtipkoval, když uslyšel rozsudek. Podle řady ohlasů udal Brotherse policistům sám Capone, jenž jim chtěl podstrčit obětního beránka. Skutečným pachatelem prý mohl být vymahač výpalného a majitel sítě nevěstinců Jack Zuta, který byl v době procesu s Brothersem už po smrti.

Někteří historici se dodnes přiklánějí k názoru, že Brothers skutečným pachatelem nebyl a dostal zaplaceno za své mlčení, ale nikdy se to nepodařilo prokázat. Bývalý nájemný rváč byl v roce 1940 propuštěn z vězení a o deset let později zemřel. Tajemství Lingleho smrti si vzal do hrobu.