Oblast Chicaga původně obývalo několik indiánských kmenů včetně Sauků, Foxů, Potawatomiů nebo kmene Miami, spadajících do algonkinské rodiny. Samo slovo Chicago vzniklo podle etymologů zřejmě francouzským přepisem slova shikaakwa, což v jazyce Algonkinů znamená skunk nebo cibule.
Prvním zaznamenaným nepůvodním osadníkem této oblasti byl Jean Baptiste Point du Sable, který tam přišel v roce 1780. Byl to potomek francouzsko-haitských rodičů a první průkopník prozkoumávající oblast Velkých jezer, kde se usadil se svou manželkou Potawatomi. Společně postavili farmu poblíž ústí řeky Chicago a žili tam až do roku 1800, kdy se přestěhovali do Missouri.
„Point du Sable je známý jako ‚otec Chicaga‘ a v roce 1968 byl oficiálně uznán jako jeho zakladatel. Za přesné místo, kde se poprvé usadil, se dnes považuje náměstí Pioneer Court, nacházející se hned vedle Michigan Avenue u řeky Chicago. V roce 1976 se toto místo stalo národní historickou památkou,“ napsal o zakladateli města web Skydesk.
Atentát na prezidenta Franklina Delana Roosevelta, při kterém zemřel Anton Čermák, „český“ starosta Chicaga:
Point du Sable objevil tuto oblast pro Evropany, ale skutečnou obcí se Chicago stalo až ve 30. letech 19. století. Původní počet 350 osadníků se rychle rozrůstal, brzy tam žilo až 4000 lidí. A počet dál rostl. Kolem roku 1850 se pak ve městě začala objevovat jedna zvláštní komunita ze středu Evropy - Češi prchající z rakouského mocnářství po nepodařené revoluci v roce 1848.
Český Chicagoland
„Stejně jako většina etnických skupin, které se přistěhovaly do Ameriky, i Češi (někdy nazývaní Bohemians) sem přišli za lepším životem. Amerika byla známá jako země příležitostí a prosperity a velké množství českých emigrantů se nacházelo v Chicagu,“ píše Frank S. Magallon z Česko-amerického komunitního centra v článku nazvaném Historický pohled na český Chicagoland.
Prvním Čechem, který v Chicagu postavil již v roce 1854 v blízkosti jezera Michigan jednopokojový dřevěný dům, byl podle knihy Rudolfa Bubeníčka Dějiny Čechů v Chicagu Bartoloměj Kakuška. Doma v Čechách nemajetný podruh, který do Ameriky zamířil i se svou manželkou Terezií, jež byla dcerou obecního pastýře.
Skutečnost, že se jim podařilo na novém kontinentu takto uspět, přestože doma představovali v podstatě chudinu bez jakékoli perspektivy, byla v té době pro přicházející českou komunitu dost charakteristická. „Mnozí z prvních českých osadníků Chicaga v 50. letech 19. století posílali zpět do staré země dopisy, v nichž se chlubili dostupnou půdou, dostatkem pracovních míst, náboženskou svobodou a perspektivou podnikání. Tedy příležitostmi, které v jejich původní vlasti neexistovaly,“ píše Magallon.
Za první přistěhovaleckou vlnou z 50. let tak v 60. letech následovala další. V té době už mělo Chicago našlápnuto k tomu stát se přední metropolí amerického Středozápadu. Svou strategickou polohou na Velkých jezerech bylo předurčeno k tomu stát se důležitým železničním a lodním dopravním uzlem a časem se, i díky Čechům, stalo gigantem v průmyslu a obchodu.
Svou první osadu ve městě, soustředěnou kolem ulic Canal, Harrison a Twelfth Street, nazvali čeští emigranti Praha (přičemž název psali česky) a založili v ní také několik českých institucí.
V roce 1863 byl na rohu ulic De Koven a Des Plaines založen první český katolický kostel sv. Václava a v roce 1875 začal v Chicagu vycházet první českoamerický deník Svornost. Českoamerická komunita také přinesla do Chicaga Sokola, tedy tělovýchovnou organizaci spojenou s budováním sokoloven, tedy budov sloužících primárně sportu, ale současně tvořících významná centra společenského a kulturního života.
Počet Čechů ve městě se neustále rozrůstal. Začátkem 20. století už bylo Chicago městem s jejich třetí největší komunitou na světě po Praze a Vídni.
České chicagské katastrofy
Rozkvět českého „přistěhovaleckého živlu“ nicméně poznamenaly dvě velké katastrofy. Tou první byl velký chicagský požár, který vypukl v neděli 8. října roku 1871 právě v ulici De Koven, tedy v české čtvrti, i když hořet začalo shodou okolností nejdříve v domě irských přistěhovalců.
Oheň, který se v mimořádně suchém a větrném počasí velice rychle rozšířil, zničil podstatnou část původního města a zabil více než 300 lidí, mezi nimi i řadu Čechů. Na 17 tisíc domů lehlo popelem, takže zhruba pětina tehdejší chicagské populace se ocitla bez střechy nad hlavou.
Pro Čechy to byl impuls vybudovat si novou čtvrť jižně od spáleniště. Tu nazvali Plzeň a postupně se do ní začali přesouvat, což souviselo i s tím, že původní chicagskou Prahu začali čím dál více zabydlovat přicházející Italové a Řekové.
Druhá velká katastrofa zasáhla českou chicagskou komunitu v roce 1915. Šlo o převržení takzvaného českého Titaniku neboli výletního parníku Eastland v chicagském přístavu.
Parník si pronajala jedna z největších místních firem, společnost Western Electric, která chtěla dopřát svým zaměstnancům rekreační výletní plavbu po Velkých jezerech. Bohužel však nevěděla, že loď není na velký počet cestujících stavěná. Při katastrofě zahynulo 844 lidí, z toho 220 Čechů.
Pozoruhodnou, i když tragickou kapitolou z dějin života české komunity byly také únos a vražda pětileté Elsie Paroubkové, k nimž došlo v roce 1911. Zmizení malé holčičky tehdy všechny Čechy v Chicagu zmobilizovalo k tomu, aby maximálně pomáhali při pátrání a později alespoň co nejvíce podpořili její rodinu, což jim vyneslo velké sympatie široké americké veřejnosti.
Vlivní Češi
V prvních letech 20. století Češi představovali už nejen početnou, ale také mimořádně vlivnou komunitu. „Měli tendenci být gramotnější než mnoho jiných etnických skupin: 97 procent těch, kteří přišli po roce 1890, umělo číst a psát ve svém rodném jazyce a vysoce si cenili formálního vzdělání. Děti raných přistěhovalců získaly kvalitní vzdělání a některé dokonce hledaly vyšší vzdělání na vysokých školách, univerzitách, právnických a lékařských fakultách města. Vzkvétaly i české noviny a redaktoři patřili k nejvlivnějším hlasům komunity,“ píše Magallon.
Největší vlna české imigrace do Spojených států přišla mezi lety 1900 a 1910, kdy tam dorazilo více než 95 tisíc Čechů. Byli to převážně městští lidé, kvalifikovaní dělníci, kteří uměli číst a psát. A třebaže svou adoptivní zemi horlivě přijali a snažili se co nejrychleji se asimilovat, nezapomněli ani na svou původní vlast. Po vypuknutí první světové války se tak mnoho z první generace mladých potomků Čechů narozených již na americké půdě dobrovolně přihlásilo do boje za nezávislost své země, ať už v řadách československých legií nebo americké armády.
Výrazné občanské smýšlení se projevilo i na významném zastoupení Čechů v chicagské samosprávě a v americkém politickém životě. Už od roku 1907 tak až do roku 1952 zastupoval Chicago v americké Sněmovně reprezentantů Adolph Sabath, narozený v jihočeském Záboří v židovské rodině. Pokladníkem města byl v roce 1923 zvolen John Červenka a šerifem okresu Cook se v roce 1934 stal John Toman.
„Vzestup Čechů na vrchol chicagského politického světa završily volby v roce 1931, kdy byl starostou Chicaga zvolen český obyvatel Kalifornie Antonín Josef Čermák. Anton Čermák byl skvělý politik, který se stal architektem chicagského demokratického politického stylu,“ uvedl Magallon (jde o protiklad k předchozímu „chicagskému stylu“ z 20. let, což bylo označení používané pro bující politickou korupci, pozn. red.).
Legendární starosta
Anton Čermák, česky Antonín Josef Čermák, se narodil 9. května 1873 v hornické rodině v Kladně, ale ještě téhož roku se s ním rodiče odstěhovali do Ameriky, protože staré mocnářství zachvátila krize v důsledku krachu Vídeňské burzy.
Do politiky poprvé nahlédl jako sedmadvacetiletý v roce 1900, kdy přijal funkci soudního vykonavatele. O dva roky později byl zvolen poslancem zákonodárného sboru státu Illinois a v roce 1909 úspěšně kandidoval za Demokratickou stranu do chicagské městské rady, kdy byl považován hlavně za reprezentanta české menšiny.
Na politickém nebi pak dále stoupal a v roce 1928 se stal ve čtyřmilionovém okrese Cook County lídrem Demokratické strany.
Zvolení starostou Chicaga v roce 1931 znamenalo vrchol jeho politické kariéry. Byl prvním starostou Chicaga, který se nenarodil v Americe a nebyl anglosaského či irského původu. Jeho inaugurační řeč při převzetí úřadu přenášela do celých Spojených států amerických rozhlasová stanice NBC, což byla publicita, jíž se do té doby těšili při svém nástupu do funkce pouze prezidenti.
Čermák se během svého úřadu musel potýkat mimo jiné s nemalým vlivem Ala Caponeho a dalších gangsterů, kvůli nimž mělo Chicago pověst zločineckého města. Proti mafii ostře vystupoval a svého předchůdce starostu Billa Thompsona obvinil, že se nechal Caponem a dalšími gangstery podplácet.
Starostovo úspěšné působení mělo tragický konec. V polovině února roku 1933 ho během jeho setkání s nově zvoleným prezidentem Franklinem Delanem Rooseveltem smrtelně postřelil atentátník, italský přistěhovalec Giuseppe Zangara, který se zřejmě pokoušel zabít prezidenta. Toho nezranil, ale zasáhl několik jiných osob a mezi nimi nejvážněji právě Čermáka, jehož střelil do pravé strany hrudníku. O necelé tři týdny později, 6. března 1933, starosta zranění podlehl. Byl pochován v rodinné hrobce na Českém národním hřbitově v „jeho“ Chicagu, na jeho poslední cestě jej vyprovodilo více než 25 tisíc lidí.
„Anton Čermák změnil tvář chicagské politiky a jeho vliv se přenesl i do 21. století. Česká komunita, stejně jako zbytek Chicaga, byla ohromena a zdrcena jeho zavražděním v roce 1933. Brzy po této vraždě mu město vzdalo hold přejmenováním 22. ulice na Cermak Road. Tato konkrétní ulice byla vybrána, protože vede přes české čtvrti Chicagoland,“ dodal Magallon.