Anděl smrti. Kristen Gilbertová připomínala heparinového vraha Zelenku

Když při jejích službách v northamptonské nemocnici pro veterány v americkém státě Massachusetts začalo umírat více pacientů než obvykle, přezdívaly ji její kolegyně nejdříve v žertu "Anděl smrti". Nepodezřívaly ji; vypadala mile, starostlivě a smrt k veteránské nemocnici tak nějak patřila. Jenže Kristen Gilbertová se jí přece jenom rozhodla poněkud napomoci.

Se sklonem manipulovat

Narodila se 3. listopadu 1967 jako starší ze dvou sester vzdělaným rodičům - její otec byl odborník na elektroniku, její matka učitelka na půl úvazku. Jako malá projevovala Kristen, rozená Stricklandová, nemalé nadání pro akademickou dráhu, během dospívání se však u ní začaly rozvíjet bohužel i podstatně problematičtější části osobnosti - začala projevovat stále silnější sklony ke lhaní a k neurotickému chování.

Než dospěla, měla za sebou i hraný pokus o sebevraždu, jímž se podle psychologického posudku pokoušela manipulovat své okolí. A několik jejích vrstevníků si stěžovalo na to, že je opakovaně fyzicky napadla.

Sympatický saniťák, říkali o něm. Šlo ale o maniaka s nejodpornějšími touhami

Studovala střední zdravotní školu, ale když jí vedení této školy nařídilo po jejím hraném pokusu o sebevraždu léčbu na psychiatrii, přestoupila na jinou. Tu dokončila v jedenadvaceti a stala se graduovanou zdravotní sestrou. Ještě téhož roku se také vdala za Glenna Gilberta. Mladému páru se narodily dvě děti, později se však oba manželé rozvedli. 

V roce 1989 nastoupila do nemocnice pro veterány v massachusettském Northamptonu a už v dubnu 1990 se objevila v časopise VA Practitioner (VA je zkratka slov Veterans Affairs). V nemocnici byla zprvu oblíbená - byla hezká a působila jako vstřícná a pracovitá. 

Smrt v injekční stříkačce 

Po pár letech se ale začalo dít něco trochu zvláštního, protože v době, kdy měla službu Gilbertová, umíralo pacientů více než obvykle. Ostatní sestry si toho všimly, ale žádné podezření se jich nezmocnilo - nemocnice přece jenom pečovala o veterány a její pacienti v ní často zůstávali na dožití. Gilbertová si sice získala přezdívku "Anděl smrti", ale ta byla pronášená jen v žertu. Alespoň zpočátku.

Jenže v roce 1996 to už začalo vypadat opravdu podivně. Počet mrtvých na oddělení C, kde Gilbertová pracovala, dosáhl v době jejích služeb 37 z 63 pacientů, o které pečovala. Příčinou smrti byl většinou infarkt. A nebylo nijak zvlášť zřejmé, proč právě u nich nastal stav, který vedl až k srdečnímu selhání a roztržení srdeční stěny.

Dne 2. února 1996 požádala Gilbertová svého šéfa, jestli by mohla odejít dřív, kdyby pacient, kterého měla právě na starost (slepý jedenačtyřicetiletý Kennerh Cutting trpící roztroušenou sklerózou), náhodou zemřel. Není jisté, jakou odpověď dostala, jisté ale je, že Cutting skutečně zemřel čtyřicet minut po jejím dotazu. A poblíž jeho postele se válely prázdné ampule od epinefrinu, jinak též adrenalinu, tedy léku, který mu nikdo nenaordinoval.

Zabil nejvíc lidí v poválečné historii ČR. Vraha Mrázka ovládala děsivá úchylka

Adrenalin se používá při resuscitaci po srdeční zástavě pro svůj mohutný účinek, jaký má na lidské srdce (stačí si vzpomenout na film Pulp Fiction a na scénu, v níž postava zabijáka Vince v podání Johna Travolty křísí injekcí adrenalinu přímo do srce předávkovanou Miu ztvárněnou Umou Thurmanovou). V situaci, kdy srdce takovou dávku nepotřebuje, může účinek adrenalinu snadno působit kontraproduktivně, tedy že "rozbuší" srdce natolik, až to vede k jeho fatálnímu poškození.

Cuttingův případ přiměl tři sestry, aby prověřily, o kolik se zvýšila spotřeba adrenalinu během Gilbertové služeb. Zjistily, že šla opravdu výrazně nahoru, a daly si to dohromady s tím, jak často právě při jejích službách umírají pacienti na infarkt. Pak ohlásily své podezření: ta nečekaná úmrtí má asi na svědomí Gilbertová sama.

Asi chtěla vzbudit zájem

Začalo policejní vyšetřování, jež ukázalo na další podezřelé případy: pětatřicetiletého Henryho Hudona a devětašedesátiletého Edwarda Skwiru. Oba zemřeli v době, kdy měla Gilbertová službu, oba zdánlivě na infarkt. Policie provedla exhumaci jejich těl a soudní lékař zjistil, že oba dva, stejně jako Cuttinga, zabil ve skutečnosti srdeční stimulant epinefrin. 

Policejní vyšetřování v nemocnici zkomplikoval výhrůžný telefonát, že se v objektu nachází bomba, po němž bylo nutné vyklidit objekt. Policisté ale brzy odhalili, že také tento telefonát má na svědomí Gilbertová, která doufala, že se jí tak nějak podaří zahladit stopy. 

Bostonský škrtič vraždil ženy v bytech. S každou obětí se měnil ve větší zrůdu

Zdravotní sestra byla nakonec obviněna ze čtyř vražd (čtvrtým zabitým byl senior na invalidním vozíku Stanley Jagodowski) a dvou pokusů o vraždu, u nichž se policistům podařilo prokázat nepochybnou souvislost mezi jejím působením a pacientovým následným stavem. Je ale možné a pravděpodobné, že podobných případů bylo více.

Motiv jejího jednání nebyl a dodnes není úplně zřejmý. Když se na něj vyšetřovatelé ptali jejích kolegů, dozvěděli se, že Gilbertová možná chtěla na ostatní zapůsobit dojmem mimořádně zdatné ošetřovatelky, a tak schválně vytvářela krajně napjaté situace. Řada jejích pacientů s nečekaným infarktem (který nejspíše způsobila Gilbertová) totiž přežila, a to mimo jiné díky její následné pohotové a profesionální reakci.

"Na tvrdou práci si Gilbertová nepotrpěla, ale byla velmi, velmi chytrá. V oblasti naléhavých situací a při lékařské pohotovosti vynikala. Měla nouzové situace ráda, protože jí získávaly pozornost jejích vrstevníků a zejména jejího přítele Jamese Perraulta, který pracoval jako nemocniční ochranka," uvedl později u soudu státní zástupce William Welch.

Trestu smrti ušla o vlásek

Perrault u soudu dosvědčil, že se mu Gilbertová k vraždění přiznala. Svěřila se údajně i svému manželovi, s nímž se později rozvedla (v době procesu už spolu nebyli). 

Gilbertové obhájce David P. Hoose ale tato tvrzení jako důkaz zpochybňoval, protože jeho svěřenkyně mluvila podle něj s oběma muži v době, kdy byla sama hospitalizována a podle obhajoby jednala zkratovitě pod tlakem stresu.

Obhájce obviněné sestry se dále snažil prokázat, že všichni pacienti zemřeli přirozenou smrtí a Gilbertová z něj byla svými spolupracovníky falešně nařčena proto, že jim vadil její nemanželský poměr s členem nemocniční ochranky. "Její spolupracovníci i její vrstevníci jí pohrdali a pomlouvali ji. A právě tyto fámy o tom, jaký život Kristen Gilbertová vede, ovlivnily v nemocni všeobecný úsudek a pohled na to, co se dělo na oddělení C," uvedl Hoose.

Vrah, který se mstil ženám. Před 30 lety spáchal v Texasu děsivý masakr

Státní zástupci naopak trvali na tom, že si Gilbertová za své oběti cíleně zvolila zranitelné lidi a použila "dokonalý jed" k tomu, aby je usmrtila, a přitom se na ni nepřišlo.

Dne 14. března 2001 byla Kristen Gilbertová odsouzena na doživotí bez možnosti podmínečného propuštění. Původně jí hrozil dokonce trest smrti, a to i přesto, že ve státě Massachusetts není zaveden. Nemocnice, v níž docházelo k vraždění, totiž spadá pod federální vládu, takže zločin byl spáchán na federálním majetku. Porota však nakonec vyslyšela prosby Gilbertové otce a její babičky, argumentujících mimo jiné tím, že trest smrti by byl zničující i pro oba Gilbertové syny, kteří by tak definitivně ztratili matku.

"Je to velmi hořkosladký den, když pomyslíte na to, že vaše dcera dostane místo smrti doživotní vězení," řekl novinářům otec Gilbertové Richard Strickland. 

Žena si v současnosti odpykává v Carswellské Federální vězeňské nemocnici ve Fort Worth v Texasu. Vyšla o ní kniha Perfect Poison (Perfektní jed), jejímž autorem je connecticutský spisovatel William M. Phelps.