V době, kdy Hitler pronášel svá slova, ležela už den v hornoslezském městě Gliwice mrtvá těla postřílených vězňů z koncentračního tábora Dachau, převlečená do polských uniforem. O den dřív, 31. srpna 1939, zde provedla speciální jednotka SS tzv. operaci Himmler, inscenovaný přepad německé vysílací stanice údajnými polskými vojáky. Celá akce měla vyvolat dojem, že útok na Polsko je jen odvetou za toto přepadení.

„Zajistím propagandistický casus belli. Na jeho důvěryhodnosti nezáleží. Vítěze se nikdo nebude ptát, zda mluvil pravdu,“ svěřil se Hitler už 22. srpna svým generálům.

Zvraty v dlouhotrvající krizi

Německo napadlo Polsko po dlouhotrvající politické krizi. Němci se nikdy nesmířili se svými územními ztrátami ve prospěch Polska po porážce Německa v 1. světové válce, posvěcenými Vesailleskou smlouvou. Požadovali nazpět zejména tzv. Polský koridor, tedy polské území, které oddělovalo Východní Prusko od zbytku německého území. V koridoru se také nacházelo Svobodné město Gdaňsk ovládané většinovým německým obyvatelstvem, které chtělo připojit toto území k Německu, ale Polsko a Společnost národů takový krok městu nepovolilo (Polsko mělo v Gdaňsku specifická práva a udržovalo tam vojenskou základnu, polské pošty a další instituce).

„Gdaňsk je německé město. Koridor byl a je německý. (…) Proto jsem se nyní rozhodl hovořit s Polskem stejnou řečí, jakou Polsko užívá po měsíce vůči nám,“ uvedl v již zmíněném projevu před Říšským sněmem Adolf Hitler.

Vztah mezi Polskem a Německem se v 30. letech poměrně bouřlivě vyvíjel. Když v roce 1932 vyhrála Hitlerova NSDAP federální volby do Říšského sněmu, dostalo to Německo do mezinárodní izolace. Hitler se jí rozhodl čelit mimo jiné tím, že zmírnil svou politiku vůči Polákům. Německo přestalo požadovat připojení západní části Polska a v roce 1934 podepsalo s Polskem pakt o neútočení.

V září roku 1938, kdy vrcholil Hitlerův tlak vůči Československu, se Polsko spolu s Maďarskem připojilo k Německu a začalo na Československu uplatňovat územní požadavky (zájem mělo především o Těšínsko). Ještě před mnichovskou dohodou, 20. září v podvečer, odevzdal polský vyslanec československé vládě nótu vypovídající část polsko-československé smlouvy z roku 1925. Proti Československu mohlo Polsko nasadit až 80 divizí.

Po mnichovské dohodě a následném obsazení zbytku Československa nacistickým vojskem v březnu 1939 se však Hitler vrátil zpět k protipolské rétorice. Program NSDAP počítal s využitím polského území jako „životního prostoru“ pro Němce a s postupným zotročením nebo přímo vyvražděním všech Slovanů.

Když Poláci Němcům odmítli i přes své protibolševické naladění podílet se na akcích proti Sovětskému svazu, Hitler obrátil a nabídl sovětskému vůdci Josifu V. Stalinovi spojenectví proti Polsku. Stalin na rozdíl od polské vlády okamžitě přijal.

Pakt, který rozparceloval Polsko i východní Evropu

V noci z 23. na 24. srpna podepsali krátce po půlnoci ministr zahraničních věcí Německa Joachim von Ribbentrop a lidový komisař zahraničí Sovětského svazu Vjačeslav Molotov vzájemný pakt o neútočení, v němž se jejich země zavázaly, že nepoužijí vojenskou sílu proti druhé straně a nespojí se s jejími nepřáteli.

„Pakt, který vyvolal druhou světovou válku a odsoudil polovinu Evropy k desítkám let bídy, obsahoval tajný protokol, který prakticky rozparceloval východní Evropu do sfér vlivu,“ upozornili letos v srpnu u příležitosti 80. výročí uzavření této smlouvy ve společném prohlášení ministři zahraničí Estonska, Litvy, Lotyšska, Polska a Rumunska.

O tomto dodatku ostatně začaly hned bezprostředně po podpisu spekulovat obě stěžejní západní velmoci, Velká Británie i Francie. Ne snad, že by znaly podrobnosti dohody, ale kvůli racionálnímu posouzení situace. Dobře to ilustruje text telegramu francouzského velvyslance v Polsku Paula-Émila Naggiara, poslaného do Paříže 24. srpna. Velvyslanec uvedl: „I když pro to nemám žádné pevné důkazy, nemohu uvěřit, že jde pouze o smlouvu o neútočení… Obávám se bohužel, zda to nemá další rovinu a zda není dohoda mezi Hitlerem a Stalinem založena na tajných základech.“ Poté vysvětlil, že „podle zdroje, který se mu zdá důvěryhodný, zahrnuje dohoda mezi Berlínem a Moskvou kapitulaci posledních pobaltských států, rumunské Besarábie a částí Polska".

Existenci tohoto tajného dodatku sovětská vláda vehementně popírala až do roku 1989.

Operace Dragoon - vylodění v jižní Francii v srpnu 1944:

Češi opět po boku Poláků

Německo napadlo Poláky 1. září 1939, Rusko provedlo invazi do Polska o 17 dní později, den po dohodě o klidu zbraní s Japonskem.

Německá invaze začala brzy ráno ve 4:40 leteckým útokem na nebráněné město Wielun, při němž bylo zabito přes 1200 lidí. Pět minut po zahájení tohoto útoku začala německá cvičná bitevní loď Schleswig-Holstein, která připlula na tzv. přátelskou návštěvu, ostřelovat polské námořní depo a posádku na poloostrově Westerplatte. O hodinu později první německé jednotky překročily hranici.

Hrdinný odpor polských vojáků v pevnosti Westerplatte, kteří přes svou nedostatečnou výzbroj a slabý početní stav sedm dní úspěšně vzdorovali obrovské německé přesile (Němci předpokládali, že je přimějí ke kapitulaci hned první ráno), se stal pro Poláky symbolem chrabrosti a později byl důležitým morálním příkladem polskému odboji i exilovým vojákům, bojujícím v řadách protihitlerovské koalice.

Po boku Poláků čelili německé invazi do Polska (i přes předchozí špatné vztahy této země s Československem) od prvních dnů přepadení i českoslovenští vojáci. Dne 3. září vznikla dekretem prezidenta Ignacyho Moścického Legie Čechů a Slováků – československá vojenská jednotka, která se ustavila z dobrovolníků v Polsku po německé okupaci zbytku českých zemí v roce 1939 a jež navazovala na tradici Masarykových legionářů z první světové války.

Týž den daly britská i francouzská vláda prostřednictvím svých velvyslanců Německu ultimátum, že neukončí-li do 11 (Britové), respektive do 17 hodin (Francouzi) nepřátelství, vyhlásí mu válku. Německo neodpovědělo a obě země s ním vstoupily do válečného stavu.

Polská armáda bojovala zoufale i statečně, ale útoku ze dvou stran se nemohla ubránit. Nepřátelské akce navíc provázely naprosto bezohledné válečné zločiny jako bombardování civilních obyvatel (kromě Wielunu byla zcela zničena města Frampol, Sulejow, Janow Lubelski a Bilgoraj, se zemí bylo srovnáno i 10 procent Varšavy) a hromadné vraždění válečných zajatců. Varšava kapitulovala 28. září, poslední polské jednotky kladoucí organizovaný odpor se vzdaly 5. října. Vojáci Legie Čechů a Slováků přešli většinou na sovětské území, kde skončili v internaci. Později se stali zárodkem budoucího 1. československého armádního sboru, bojujícího po boku Rudé armády na východní frontě. Malé části vojáků se podařilo ustoupit do Rumunska.

Útok na Polsko, při němž Německo poprvé ozkoušelo svou taktiku tzv. „blietzkriegu“, tedy „bleskové války“ založené na rychlém a hlubokém průniku motorizovaných a mechanizovaných jednotek obranou nepřítele, znamenal v konečném důsledku začátek druhé světové války. Nejstrašnějšího vojenského konfliktu v lidských dějinách, který se po šesti letech uzavřel s hrozivou bilancí 60 milionů mrtvých.

Vzpomínkové akce

* V upomínku na den vzniku Legie Čechů a Slováků 3. září 1939 proběhne v Praze v úterý 3. září řada vzpomínkových akcí.

Náměstí Míru, Praha 2
15.30 – vernisáž výstavy „Spojenci: Poláci a Češi na bojištích druhé světové války“
– hudební soubor Armády ČR
– Kartka z Powstania (Pohlednice z povstání) – první polský hraný film v technologii virtuální reality
– historické ukázky dobových předmětů a uniforem

Kino Pilotů, Donská 168/19, Praha 10
18.45 – Kurýr (Kurier), režie Władysław Pasikowski, Špionský příběh, inspirovaný osudy skutečného „Kurýra z Varšavy“, Jana Nowaka Jezioranského.
21.00 – Hurricane, režie David Blaire Britský válečný film věnovaný polské 303. stíhací peruti RAF, v jejíchž řadách bojoval i český pilot Josef František (ztvárněný Kryštofem Hádkem).