„Jsem nevinný a mám strach. Vyhrožovali mi. Měsíce a měsíce mě drželi, aniž bych měl jakéhokoli skutečného právního zástupce. Přiznal jsem se ke zločinům, které jsem nespáchal,“ prohlašoval těsně před svou popravou, poté, co pojedl poslední večeři naservírovanou podle svého přání, šestačtyřicetiletý americký občan z Ormond Beach. Muž, jenž byl odsouzen za 22 vražd, stíhán za 33 vražd a spojován se zabitím až 88 žen.

Mé srdce patří rodinám obětí, psal vrah

Osudnou se mu stala smrt sedmnáctileté dívky z Port Orange. Za vraždy ostatních žen dostal v předchozích procesech osm doživotních trestů, tento zločin však vedl k rozsudku smrti. 

Těsně před popravou napsal odsouzený muž ještě dopis, který se prostřednictvím jeho právního zástupce dostal do médií. Stano v něm opakoval, že mu jeho vyšetřovatel Paul Crow lhal a že z něj přiznání vynutil.

„Moje srdce patří rodinám obětí, které věří, že jsem zodpovědný za smrt jejich milovaných,“ napsal Gerald Stano a svůj dopis zakončil prohlášením: „Paul Crow vytvořil příběh, ale všichni ostatní policisté vědí, že jsem nevinný. Crow by měl nést odpovědnost.“

Sériový vrah Michail Viktorovič Popkov.
Říkali mu Smíšek Míša. Policista umučil na 80 žen, pak jejich vraždy vyšetřoval

Příběh odsouzeného vraha se spojil s příběhem jeho vyšetřovatele. Ten pro změnu nikdy nepřestal tvrdit, že skutečný počet vražd, jichž se Gerald Stano dopustil, byl téměř trojnásobný proti tomu, z nichž se nakonec zodpovídal.

V roce 1990 dovedl Stano detektiva Crowa, jenž ho už tehdy stíhal, na místo, kde se našla poslední oběť (při rekonstrukci vraždy musí pachatel sám ukázat, kde a jak se zločin stal, aby bylo zřejmé, že si ve svém přiznání nevymýšlí, pozn. red.). Když stál na místě, kde zasypal a zakryl mrtvé tělo, najednou si uvědomil, že už se na svobodu nikdy nedostane. Rozplakal se. 

„Už nikdy asi neuvidím, aby vrah projevil takové emoce. Stano si uvědomil, že život jak ho znal, pro něj skončil. Řekl mi: ‚Tohle je den, kdy jsi mě dostal‘,“ vysvětlil to o řadu let později titulu News Journal online detektiv Crow. Podle něj však nebylo na místě Stana litovat – protože jeho život znamenal především brutální vraždy zranitelných žen.

Poslední oběť přežila, utekla v krvi

Crow se střetl se Stanem poprvé v roce 1980 poté, co jedna z obětí vrahovi utekla. V té chvíli nikdo netušil, že právě tato událost ukončí brutální řádění sériového zabijáka, jenž za sebou nechával mrtvá těla ve třech státech USA.

Onou ženou byla prostitutka Donna Marie Hensleyová, kterou Stano nalákal v březnu 1980 v pobřežním městě Daytona Beach na Floridě do motelového pokoje a tam ji napadl. Žena se ale bránila a plánovaná vražda se změnila ve rvačku, v níž pachatel útočil na prostitutku postupně nožem, otvírákem na lahve, nůžkami a kyselinou muriatovou, používanou k úklidovým pracem.

Hensleyová, přestože byla pořezaná a krvácela, dokázala nakonec z pokoje vyběhnout. Stano ji nepronásledoval, protože se bál, že její křik přivolá svědky a někdo ho uvidí. Utekl proto do svého vozu a odjel.

Americký sériový vrah James DeBardeleben na policejním identifikačním snímku
Léta ho honili kvůli padělkům. Skrýval mnohem víc, byl obávaný sexuální sadista

Hensleyová zatím našla pomoc v recepci motelu, odkud jí zavolali sanitku. Objevila se také místní policie z Daytona Beach a s ní i detektiv Paul Crow, jehož osud se v tu chvíli na dlouhých 18 let propojil se Stanovým.

Prostitutka popsala útočníka velmi podrobně, protože ho viděla už mnohokrát předtím a znala také některé své kolegyně v okolí, jež s ním již dříve měly tu čest a v některých případech přežily podobně hororový zážitek.

„Věděla, kdo jí to udělal. Když jsme s ní mluvili, popsala nám i jeho auto, řekla nám, kde pracoval a další podrobnosti,“ zmínil se novinářům Crow. Na základě těchto informací nebylo těžké pachatele identifikovat. Stano byl zatčen a obviněn z pokusu o vraždu.

Vrah a vyšetřovatel

Před pachatelovým prvním výslechem si Crow uvědomil, že podobně brutální útok se v jeho revíru neodehrál poprvé.

Pouhé dva měsíce před napadením Hensleyové byla poblíž pobřežní promenády unesena dvacetiletá studentka sportovní školy, talentovaná plavkyně Mary Carol Maherová, jejíž tělo se našlo nedlouho poté a svědčilo o tom, že dívka byla brutálně ubodána. Charakter zranění odpovídal útoku na Hensleyovou. Crow i ostatní vyšetřovatelé nabyli podezření, že oba zločiny má na svědomí tentýž pachatel.

Policie Los Angeles. Ilustrační foto.
Vraždil i těhotné ženy. Než maniaka Turnera chytili, omylem odsoudili nevinného

Policisté si věřili, že mají v ruce dost argumentů, takže následoval výslech obviněného. Crow se posadil proti Stanovi a položil na stůl fotky Mary Carol Maherové, její sestry a ještě několika dalších žen. Pak se zeptal muže proti sobě, zda některou z nich už někdy viděl.

Stano se podíval před sebe na stůl a potvrdil, že Maherovou zná. „Položil na její fotku prst a řekl: ‚Znal jsem tuhle, Mary Carol‘,“ řekl Crow. „Použil její jméno v minulém čase.“

Aby si byl jist, požádal policista vyslýchaného, aby ženu popsal. Stano vstal, aby naznačil její výšku, a popsal ji jako vysokou a atletickou. To dokonale odpovídalo. Správně určil také její oblečení. A stejně tak byl přesný při popisu ran, které jí zasadil: uvedl, že ji bodl do hrudníku, do stehna a do zad a věděl i kolikrát.

Mrtvých bylo mnohem víc

Vyšetřovatelé se pak zaměřili na další nevyřešené zločiny v jejich oblasti. Podobné znaky vykazovala zejména vražda šestadvacetileté Toni Vann Haddocksové. I ta se ztratila na jaře 1980 a její mrtvé tělo bylo nalezeno 6. dubna téhož roku v okrese Volusia. To byla první indicie; v té oblasti Stano dřív žil a poblíž se nacházelo bydliště jeho bratra.

Další stopou bylo zakrytí těla, jež se podobalo způsobu, jakým byla zakryta Maherová – v obou případech pachatel použil větve malých stromů v okolí. 

Ani v tomto případě Stano nezapíral a opět znal některé podrobnosti, které mohl vědět jen někdo, kdo se s dívkou opravdu setkal. Například to, že měla ruku v sádře. Crow ho chtěl vyzkoušet a zeptal, zda myslí závěs na zlomenou ruku, Stano však namítl, že šlo opravdu o sádru.

Joel Rifkin vraždil prostitutky, jejich těla pak rozřezal
Z šikanovaného kluka monstrem. Hlavu první oběti nacpal do plechovky od barvy

Dalšími útoky, jenž se s ním daly spojit, byly vraždy čtyřiatřicetileté Nancy Heardové a osmnáctileté Cheryl Ramony Nealové, jejichž těla se našla ve státním parku Tomoka asi pět kilometrů severně od pobřežní promenády (Nealová měla na sobě pouze modrobílé bikiny, protože vrah ji zřejmě odvlekl přímo z pláže). Z pláže se ztratila také šestnáctiletá Linda Hamiltonová a tělo další oběti bylo zase na pláži naopak nalezeno. 

První soud nad pachatelem zasedl v září 1981, krátce před vrahovými třicátými narozeninami. Stano se v soudní síni nakonec doznal k šesti vraždám: Maherové, Van Haddocsové, Heardové, Nealové, Hamiltonové a ženy, jejíž identita nebyla nikdy zjištěna.

Soudce S. James Foxman mu za to uložil tři po sobě jdoucí doživotí, přičemž ještě nesáhl k trestu smrti, protože Stano se domluvil, že státní zástupce výměnou za jeho přiznání nebude požadovat nejvyšší trest. V té době ještě netušil, že se o pár let později do Foxmanovy soudní síně vrátí a tentokrát už soudce tak vstřícný nebude.

Adoptovaný syn

Kdo byl vlastně Gerald Stano? Narodil se 12. září 1951 jako Paul Zeinenger ve státě New York v Schenectady a první léta svého života vyrůstal mírně řečeno ve velmi neuspokojivých rodinných poměrech. Jeho matka, podle podezření místních úřadů příležitostná prostitutka, syna těžce zanedbávala, což jednak zbrzdilo jeho vývoj, jednak to v něm vyvolalo celoživotní nenávist k ženám (zejména prostitutkám), která později děsivým způsobem poznamenala jeho život i životy mnoha žen, s nimiž se potkal.  

Protože matka se o syna nestarala, stát jí ho nakonec odebral a dal do ústavu. Tam si získal srdce jedné ošetřovatelky, která s manželem požádala o jeho adopci a věřila, že dokáže zanedbanému chlapci pomoci. Stát rodině adopci povolil, a chlapcovo jméno se tak změnilo na Gerald Eugene Stano.

Navzdory úsilí svých adoptivních rodičů, zejména matky, se však Stano nikdy normálním dítětem nestal a ze škol byl pravidelně vylučován. Jeho noví rodiče zkoušeli všechno možné: kontaktovali chlapcovy rodné prarodiče, zda by jim s ním nepomohli, zkusili ho dát na vojenskou školu v naději, že se tam naučí disciplíně, a když všechny možnosti selhávaly, vzali ho vždy zpátky k sobě v naději, že s novým začátkem se chlapcovo chování zlepší.

Vražedkyně Aileen Wuornosová ve vězení. Popravena byla v roce 2002.
Zrůda, či oběť? Začalo to prostitucí na dvorku školy, skončilo vražděním klientů

To se ale nikdy nestalo. Ve škole si počínal jako tyran ostatních dětí, kromě toho nutkavě kradl. Vymýšlel a realizoval nebezpečné nápady, například jednou shodil z mimoúrovňového křížení ulic kámen na auto projíždějící pod ním, což mohlo řidiče zabít. Několikrát se ocitl ve vězení. Také znásilnil mentálně postiženou dívku, která se s ním dostala do jiného stavu, takže jeho adoptivní rodiče museli zaplatit její potrat.

Nedařilo se mu ani udržet si práci, střídal proto různá nekvalifikovaná místa. Aby měl peníze, podváděl s nekrytými šeky. 

Ve třiadvaceti se potkal s dívkou, která se do něj zamilovala a chtěla si ho vzít. V té době měl právě nastoupit trest za podvod s šeky, proto se rodiče jeho snoubenky za něj zaručili před soudcem a požádali o jeho podmínečné propuštění, aby se mohl oženit. Soudce souhlasil.

Manželství vydrželo oběma mladým lidem jen třináct měsíců, přičemž právě v tom období začal Stano přepadat a vraždit. 

Vrah a jeho zpovědníci

Crow nakonec vyšetřoval Stana dlouhých šest let, protože si byl vědom toho, že zabitých žen bude pravděpodobně mnohem víc, než kolik se prokázalo u prvního soudu. Stano si v kontaktu s detektivem počínal obezřetně, protože měl strach z cely smrti.

„Dával si pozor,“ připustil detektiv. Aby pronikl pachatelovou obranou, musel si získat jeho důvěru, proto upustil od výslechů a spíš si s ním jen volně povídal o všem možném. Potřeboval, aby se vrah cítil v jeho přítomnosti pohodlně. Netrvalo dlouho a Stano ho vnímal spíš jako přítele.

Crow ale mezi jednotlivými schůzkami intenzivně pracoval a shromažďoval důkazy. Neustále hledal další případy pohřešovaných dívek a o těchto zmizeních se snažil zjistit co nejvíce. Pokud se dívky našly mrtvé, zajímalo ho, jak zemřely. Ověřoval, zda má Stano nějaký vztah k místu, kde se ztratily. Na každé setkání s pachatelem chodil vybaven novými informacemi, aniž by to na sobě dával znát.

Kdo je temný empatik? Jedinec s temnými povahovými a osobnostními rysy, který ale zároveň vykazuje nadprůměrné empatické schopnosti.
Kdo jsou temní empatici? Jde o velmi nebezpečný osobnostní typ člověka

Kromě něj si vrahovu důvěru získala také reportérka novin The News Journal Kathy Kellyová, která v jeho případu vycítila sólokapra a mnohokrát se sešla s vrahem i s jeho vyšetřovatelem. Ze schůzek pak vytěžila knihu, v níž se snažila popsat Stanovy motivy i způsob jednání. 

Přišla na to, že navzdory své psychopatické povaze uměl působit velice vstřícně a empaticky. „Dokázal ženy odzbrojit svou sebedůvěrou a šarmem. Nosil košili s rozhalenkou a zdál se jim milý,“ popisovala Kellyová. 

Dívky se tak nezdráhaly přisednout si k němu do vozu, pak se však jeho chování rychle změnilo. „Stačilo, aby si postěžovaly na hudbu, kterou měl v autorádiu, nebo aby s ním v čemkoli nesouhlasily… okamžitě viděl rudě a zaútočil,“ uvedla Kellyová.

Nešťastná roztleskávačka

Přesně tento vzorec jednání, nejdříve milé chování a empatická nabídka pomoci, poté brutální vražedný útok, předvedl Stano například v případě vraždy sedmnáctileté Barbary Bauerové, členky středoškolského týmu roztleskávaček, kterou potkal v září 1973, když uvízla kvůli vybité baterii auta na Nova Road. Stano projížděl kolem a půvabné dívky v džínových šortkách, sklánějící se bezradně nad motorem, si okamžitě všiml. Zastavil a nabídl jí pomoc.

Dívce se jevil důvěryhodný. Měl stejný model auta, nosil brýle, které ho dělaly křehčím, choval se přátelsky a zdál se být velkorysý. Navíc se mu skutečně podařilo její auto nastartovat. Pak ji vybídl, ať si k němu sedne, že spolu vůz kousek projedou, aby baterii dostatečně dobili. 

Od té chvíle ji už živou nikdy nikdo nespatřil. Její pozůstatky se našly až po sedmi měsících, v dubnu 1974, kdy jeden pár objevil v lese poblíž svého domova ve městě Starke lidskou lebku. Přivolaní policisté našli v lese další části lidské kostry a podařilo se prokázat, že jde o pohřešovanou dívku.

Sériový vrah Gary Ridgway v roce 2001, kdy byl po dvaceti letech konečně dopaden.
Zabiják od Zelené řeky: vraždil prostitutky, jejich nahá těla nechával u vody

A zákeřný vrah řádil pořád dál. Jeho oběti se nacházely napříč třemi státy, na Floridě, v Pensylvánii i v New Jersey. Některé byly zastřeleny, jiné ubodány, další uškrceny, některé utopeny. Vždy to byly ženy nebo dívky, často velmi mladé: jeho nejmladší obětí se stala teprve dvanáctiletá Susan Bacileová. Většinou to byly bělošky, jen dvakrát zabil dívku černé pleti.

Žádnou ze svých obětí přitom kupodivu neznásilnil. Podle psychiatrů proto, že ho dostatečně uspokojovalo násilí, sex už nepotřeboval.

Hledal proto zejména dívky, které byly snadno zranitelné. Často útočil na prostitutky a stopařky. Nakonec byl stíhán celkem za 33 vražd a sešlo se kvůli němu 12 velkých porot. K prvnímu doživotnímu trestu přibylo dalších sedm. A neušel ani tomu trestu smrti, jehož se tak obával.

Osudová vražda

Případem, který ho poslal na elektrické křeslo, se stal vražda čtyřiadvacetileté Susan Bickrestové, kterou zabil v prosinci 1975. Bickrestová se do města Daytona Beach přistěhovala začátkem toho roku z Ohia a pracovala v baru, který Stano navštěvoval. Bylo o něm známo, že jich v okolí města navštěvuje hodně.

Když jednou odešla z práce, Stano ji sledoval. Dojel za ní krokem až k jejímu bytu na Derbyshire Road, tam ji násilím vtáhl do vozu a v něm ji bil a škrtil. Její tělo později našla v potoce pod mostem v Port Orange dvojice rybářů. Příčinou smrti bylo utonutí.

Právě za její vraždu dostal nakonec trest smrti. Jeho popravu na elektrickém křesle sledovali rodinní příslušníci nejméně dvou obětí. Podle pozdějšího svědectví jednoho přihlížejícího s sebou Stano po puštění elektrického proudu sotva trhl. Asi za minutu bylo po všem.