„Mladí lidé často zůstávají ve městech, kde je život pohodlnější. Jako obec se snažíme získat nové občany prodejem pozemků k zástavbě," říká v rozhovoru pro Přerovský a hranický Deník Antonín Dolák.

Kdybyste měl jmenovat nejdůležitější věc, již teď v obci máte vykonat, která by to byla?
Nejdůležitější věc nemám a důležité věci se řeší postupně. Napadlo mne, že bych mohl při této příležitosti poděkovat své zástupkyni paní Růženě Caletkové, celému zastupitelstvu a občanům obce, že to se mnou vydrželi od roku 1990 až dosud.

Co považujete za největší úspěch vaší obce, kterého se letos podařilo dosáhnout?
Letos se nám podařilo získat dotaci na opravu první etapy chodníků ve výši 300 tisíc korun v rámci Programu obnovy venkova Olomouckého kraje 2013. Celkové náklady na opravu chodníků jsou zhruba 700 tisíc. Jsme za to moc rádi, že se v naší obci opět něco opraví a udělá.

Co je podle vás největším problémem vašeho současného starostování?
Velký problém vidím v realizaci biologických rybníků, které stojí čtyři a půl milionu. Na uvedenou stavbu jsme měli dotaci ve výši 40 procent. Příspěvek jsme museli odříci, protože na obec, která má do 200 obyvatel, by byla tato stavba neúnosná z hlediska financí. Nevíme, zda se podaří získat lepší dotační podmínky a stavbu 
zrealizovat. Samozřejmě na obci přibývá čím dál více povinností a byrokracie se stává problém nejen obcí, ale nás všech.

Obyvatelé obcí dnes často trpí nedostatkem kulturního vyžití. Jak je to u vás? Pečujete o své obyvatele i po kulturní stránce? Daří se u vás spolkům a kulturnímu životu?
Domnívám se, že kulturního vyžití v naší i v sousedních obcích je dostatek. U nás pořádáme například vodění medvěda, tradiční klapotání předvelikonoční, dále kácení máje, nově se uchytla „koláda", dále každoročně jednodenní zájezd za kulturou, akce Poznej Radotín a jeho okolí a další akce. Potíž je v tom, že mnozí občané (mimo zájezdu) jednotlivé akce z nedostatku svého volného času a mnohdy i pohodlí vetují.

Straší vás odliv obyvatel z obcí do velkých měst a aglomerací? Nemáte strach, že se vesnice zcela vylidní? Máte možnost jako starostové s tím vůbec něco udělat?
Mám z toho obavy. Vesnice stárne, lidé umírají, nebo se rozvádějí a odchází. Mladí lidé často zůstávají ve městech, kde je život pohodlnější. Mnohé z rodin by mohly mít i další dítě, i když mají dvě nebo tři, ale tvrdí, že mají splněno. Domnívám se, že tímto ztrácíme vlastní identitu a celý národ vymře na pohodlí. Snažíme se do naší obce dostat nové občany prodejem pozemků určených k zástavbě.

Zkuste vyjmenovat tři důvody, proč se právě ve vaší obci dobře žije.
Jeden z důvodů je, že vesnička se nachází v malebném a krásném prostředí na Záhoří. Je zde krásný výhled na Hostýn a Hostýnské vrchy. Škola, školka se zdravotním střediskem a kostelem je vzdálená asi dva kilometry v Soběchlebích. Dále z vesnice je autobusové spojení na Přerov, Lipník nad Bečvou a Bystřici pod Hostýnem.
Vesnice se nachází na kopečku a nehrozí zde povodeň. Tu jsem zažil jako zaměstnanec energetiky v Přerově v roce 1997, když jsme opravovali energetická zařízení. Občas pozoruji při deštích nervozitu starších občanů Přerova, jak ztrácejí jistotu a chodí po nábřeží a pozorují řeku Bečvu. Vůbec se jim nedivím a vážím si svého domova.

Kdybyste si mohl vybrat nějaké místo na světě, kde byste chtěl žít, a nesměla by to být vaše obec, kde by to bylo?
Jak se říká, všude je dobře, doma nejlépe. Trošku mne vaše otázka nasměrovala k úsměvu a vzpomínce, že bych chtěl žít po smrti v Božím království, kde je věčná blaženost.

Martin Vojáček