Náročné roční přípravy tanečního představení Louskáček – Klářin vánoční sen žáků tanečního oboru Základní umělecké školy Hranice pod vedením Kamily Martínkové vyvrcholily ve čtvrtek 14. prosince v 18 hodin v hranické sokolovně. Představení vzniklo k 100. výročí ZUŠ Hranice, které škola oslaví v příštím roce.

Sólisté baletu Národního divadla v Praze Nikola Márová a Michal Štípa dorazili na generální zkoušku ve čtvrtek odpoledne. Už tady bylo vidět, že jsou sehranou dvojicí.

„Na večerní premiéru se těšíme moc, my si zase po dlouhé době spolu zatancujeme, tak jsme rádi,“ shodli se sympatičtí pražští umělci Nikola Márová a Michal Štípa v rozhovoru pro Hranický deník.

Co vás vlastně dneska zavedlo do Hranic?
Michal: My už se ZUŠ Hranice spolupracujeme dlouhá léta, míváme tady letní workshopy, takže se známe tak šest sedm let. Je to ale poprvé, co nás oslovili, abychom tady tančili a byli součástí jejich představení.

Jak dlouho se ‚znáte‘ s Louskáčkem?
Nikola: Já se znám s Louskáčkem strašně dlouho, protože tohle bylo představení, které se hrálo na konzervatoři, když jsem tam začínala tančit a studovat. To jsem byla ve třetím ročníku a bylo mi 13 let. Takže od 13 let až do mých dnešních třiačtyřiceti let tančím Louskáčka každou sezonu, známe se tedy opravdu dlouho (smích).
Michal: Já to mám úplně stejně, už na konzervatoři jako děti jsme vypomáhaly v divadle. Já jsem tehdy tančil malého Louskáčka a to byl také ten třetí čtvrtý ročník. A až do mých čtyřiačtyřiceti let ho tančím každý rok (smích). Bylo to samozřejmě několik různých verzí.

Bavily vás všechny ty verze?
Michal: Některé mě bavily víc, některé míň, ale to záleží na podání. Pro mě je strašně důležité, aby Louskáček byl pro ty děti opravdu vánoční představení, aby to pro ně byl zázrak. Což některá produkce k tomu inklinuje více, některá míň, někteří to mají pojaté více moderněji, je to různé.

Je v dnešní době zájem o balet? Myslím, jak z pohledu diváckého, tak i tanečníků.
Nikola: Z pohledu diváckého naštěstí ano. Jako Národní divadlo máme všechna představení z 98 procent vyprodané. Balet je u nás nejnavštěvovanější složka, dokonce více než opera i činohra. V tomhle směru je balet úžasný, diváci ho chtějí vidět a chodí na něj do divadla. Co se týče tanečníků, tak bych řekla, že je to trochu slabší. My už jsme s Michalem dlouho ze školy, ale když zavzpomínáme na svoje léta na konzervatoři, tak zájem byl obrovský. Pokud si dobře pamatuji, tak se vybíralo ze 150 holčiček a já jsem byla šťastná, že jsem byla jedna z těch vybraných. V dnešní době, když k nám přijde na konkurz do prvního ročníku dvacet třicet dětí, tak je to velký úspěch.
Michal: Není z čeho vybírat. Bohužel ta kvalita už kolikrát není to, co to bývalo. Ale popravdě, některé ročníky jsou silnější, jiné slabší.

Těšíte se na večerní premiéru Louskáčka v hranické sokolovně?
Michal: Těšíme se moc. My si zase po dlouhé době spolu zatancujeme, tak jsme rádi.

Velice děkuji za rozhovor a přeji vám, ať se vám s dětmi večerní premiéra podaří.
Nikola a Michal: Neděkujem (smích).
Nikola: My nesmíme předem děkovat, to je u nás taková pověra, takže my říkáme neděkujem, abyste se nelekla (smích).