Tradiční projekt se tak po letech opět přesunul pod záštitu Václava Vlasáka, který festival před dvaceti lety zakládal.
„Takový comeback ale není nic jednoduchého," řekl organizátor a frontman kapely Citron, která v sobotu publiku také zahrála.
V čem to bylo tak složité?
Lidi byli doposud zvyklí chodit na tuhle akci do Letního kina. My jsme ale chtěli začít znovu, v novém prostředí. Při takovém restartu je vždycky riziko, že lidi nepřijdou. Byl to sice už jedenáctý ročník Rockových Hranic pod naší záštitou, ale člověk nikdy předem neví, jak to celé dopadne. Pořádání rockového festivalu je složitější než koncert v popu nebo jazzu i z hlediska potřebné spolupráce s policií a ochrankou.
Sobotní vystoupení pořádně pokropil déšť. Byla to velká komplikace?
Pršelo jako hrom. Byť to počasí ze začátku nebylo vůbec ideální, tak lidí nakonec přišlo opravdu hodně a do večera se nádvoří kompletně zaplnilo. Myslím, že to je docela velký úspěch.
Komplikuje déšť vystoupení i samotným hudebníkům?
Pokud prší až na pódium a směrem do beden, tak se ani nedá hrát. Může nastat velký problém i s elektřinou, takže rozhodně to není nic příjemného. V sobotu byly přeháňky vydatné. Naštěstí do sedmé hodiny večerní pršet přestalo a při vystoupení hlavních legend se už počasí umoudřilo.
close
zoom_in
Václav Vlasák (vlevo) pořadatel Rockových Hranic a baskytarista legendárního Citronu. Foto: DENÍK/Vít Vrbka
Dorazilo i hodně mladých
Jak se podle vás prezentovaly mladé kapely, které si na festivalu zahrály po postupu z předchozího předkola?
Musím říct, že se uvedly velice hezky a mezi kapelami Tublatanka a Citron se vůbec neztratily. Z toho jsem měl velkou radost. Potěšilo mě také to, že se všichni fanoušci chovali slušně. Skončili jsme ve dvanáct hodin, abychom nerušili noční klid. Tak to bylo i předem domluveno. Mám z toho velkou radost, protože člověk nikdy neví, jak to celé dopadne.
Rockové Hranice není projekt o jednom dnu, předkola vlastně odstartovala už na začátku letošního roku…
Ale celé se to chystá vlastně skoro rok dopředu. Problém je i v tom termínu, kdy skoro všechny kapely mají možnost výběru ze tří nebo i čtyř míst. Třeba Tublatanka mohla hrát v Olomouci nebo v Brně. Myslím ale, že volba na osmdesátá léta se ukázala jako správná.
Proč myslíte?
Potvrdilo se totiž, že přijde střední i starší generace, ale nakonec dorazilo i hodně mladých lidí. Z toho mám velkou radost. Rockové Hranice jsou teď dobře nastartované a už se těším na další ročníky.
Počítal jste s tím, že bude tak velký zájem i mezi místními a ne tolik známými kapelami?
To jsem vůbec netušil, ale právě v předkolech se zjistilo, že takových menších kapel tady existuje hodně. I v tomhle směru můžu letošní ročník Rockových Hranic hodnotit jedině pozitivně.
