Za šest let činnosti pomohlo sdružení Elim stovkám lidí, kteří by na malém městě hledali pomoc jen těžko.

„Původně jsme začínali v květnu 2006 s nocležnou pro muže bezdomovce. Ta má kapacitu pro dvanáct lidí a funguje dodnes,“ zavzpomínal vedoucí Elimu Bohuslav Rybníček.

K dalšímu kroku vedla členy Elimu snaha stabilizovat život některých klientů v pevnějších kolejích.

„Od města jsme dostali druhou polovinu přízemí ubytovny ve Vrchlického ulici. V první půlce zůstala nadále fungovat nocležna, v druhé jsme zřídili azylový dům pro muže,“ řekl Rybníček. Zatímco do nocležny chodí lidé jen přespat, v azylovém domě již mohou trávit i denní čas.

„Azylový dům provozujeme od února roku 2009 a má také kapacitu dvanácti lidí,“ dodal Rybníček.

V azylovém domě žijí například muži, kteří si našli stálou práci a kteří by jinak po skončení zaměstnání museli čekat do večera, než se otevřou dveře nocležny, nebo muži, kteří už jsou v důchodu.

Byty naděje

Vzhledem k tomu, že kapacita azylového domu přestávala postupně stačit, získal Elim díky pomoci města do vlastnictví čtyři byty, které nyní fungují prakticky jako vyšší stupeň azylového domu.

„V jednom bytě bydlí dva důchodci, muž, který jako bezdomovec využíval naši nocležnu, a jeho žena, která tehdy musela přespávat, kde se dalo,“ sdělil Rybníček. Druhý byt obývají tři mužští klienti Elimu.

„Jsou to šikovní, pracovití chlapi, kteří mají šanci postavit se zpět na vlastní nohy,“ podotkl Rybníček. V třetím bytě žije jedna rodina v nouzi a čtvrtý se zatím opravuje pro nové obyvatele.

„Máme tady na nocležně nějaké klienty, co už si našli práci, tak tam půjdou asi oni,“ dodal.

Azylový dům pro matky s dětmi

Poslední fungující projekt rozjel Elim v loňském roce. Hranická radnice opravila objekt bývalé školy v místní části Slavíč a nabídla jej sdružení k provozování.

„Zřídili jsme tam azylový dům pro matky s dětmi. Jeho kapacita je prakticky stále plná, máme tam teď 25 obyvatel, jedno místo šetříme pro případ krizové situace, kdyby někdo akutně potřeboval bydlení, například nějaká oběť domácího týrání,“ informoval Rybníček.

Nyní Elim koupil opět za pomoci města dům v Drahotuších a do něj hodlá umístit další projekt, azylový dům pro seniory bez domova. „Nejprve jej ale musíme opravit, protože je ve špatném stavu. Sháníme proto sponzory, kteří by nám s tím pomohli,“ řekl Rybníček.

Množství lidí, kterým sdružení za dobu své existence pomohlo, je veliké. „V nocležně se nám za rok vystřídá okolo stovky lidí, v azylovém domě pro muže asi tak třicet,“ počítal Rybníček. Snahou Elimu ale není poskytovat jen přístřeší, ale také nasměřovat klienty k tomu, aby se postavili na vlastní nohy.

„Mnohým z nich se to podařilo, další s tím mají problémy. Je hodně takových, kteří, když fungují v nocležně nebo v azylovém domě pod dohledem a určitým režimem, tak se vrátí do normálních kolejí. Jakmile ale začnou žít svobodný život, vrátí se i jejich zlozvyky. Začnou pít, přijdou o práci a za čas jdou zpátky k nám,“ vysvětlil Rybníček.

Podobné stabilizační plány mají pracovníci Elimu i s azylovým domem pro matky s dětmi. „Podle zákona by tam měly najít ubytování maximálně na rok. Pokud ale uvidíme, že spolupracují a snaží se, chceme je tam nechat déle. Aby se místo věčného stěhování mohly někam posunout,“ sdělil.

Další plány

Již dnes má Bohuslav Rybníček v hlavu plány na další projekt, který by mohl v Hranicích zalepit díru v sociální síti. „Je to zařízení pro ženy bez domova, které tady stále chybí. I když některé z nich by mohly najít místo v připravovaném azylovém domu v Drahotuších,“ u­vedl.

Jedním z praktických dopadů práce sdružení Elim je i fakt, že klasičtí bezdomovci z Hranic téměř zmizeli.

„Máme zmapovanou situaci. Těch, kteří naše služby nevyhledávají je kolem desítky. Většinou jsou to muži, kteří mají své partnerky a nechtějí je nechat o samotě,“ podotkl Rybníček.