I když doba po druhé světové válce lehká nebyla, na klukoviny, které zde Bronislav Ludmila zažil, se jen tak nezapomíná. To v zimě byla ještě zima, na zamrzlém rybníku se hrál hokej a bruslilo od rána do večera, a na nedaleký Slimáček se chodilo sáňkovat i lyžovat v každé volné chvíli.

„U rybníka jsem strávil dětství Měli jsme tam partu, říkali jsem si Rybníkáři a bylo nás tak deset. Dělali jsme různé chlapecké kusy,“ vzpomíná s úsměvem dnes již pětasedmdesátiletý Bronislav Ludmila.

A jeden opravdu ‘podařený‘ kousek se klukům povedl právě před Vánoci. Na podzim se každoročně konal výlov rybníka, u kterého nechyběla ani parta Rybníkářů. Tu ale nezajímaly sítě plné ryb, spíš to, jaké tajemství bahno vydá.

Velký průšvih

Po druhé světové válce se z rybníku totiž stalo naleziště nejrůznějších munice.

„Hlídal to tam porybný, pan Pilčík. Po výlovu jsme ale s klukama vždycky číhali a čekali na tu správnou chvilku. Obuli jsme si gumáky a šli jsme na průzkum,“ pokračuje s napětím v hlase. Na půdě tak měl poschovávané patrony, pistole a dokonce i samopal.

Podle jeho slov bylo ale vše kvůli rzi nepoužitelné.

„Jednou jsme tam ale našli pancéřovou pěst. Doma jsem ji schoval pod vanu a s klukama jsem plánovali, že ji o svátcích odpálíme. Jenže se to zrovna na ty Vánoce provalilo. Byl to strašný průšvih. Vůbec nám nedošlo, jak moc je to nebezpečné. Byli u nás esenbáci, otec myslel, že ho raní mrtvice… No, všichni jsme tenkrát pěkně dostali,“ líčí své zážitky Bronislav Ludmila.

Do vládla vánoční pohoda

Podobných průšvihů zažil v padesátých letech, a to nejen na Vánoce s partou Rybníkářů, ještě spoustu. Doma u nich ale vždy vládla vánoční pohoda, bramborový salát a kapr byli tradicí.

„Se sestrou jsme se na Ježíška vždycky těšili, i když jsme už dávno věděli, že není. Přeci jen tam pro nás taková naděje byla…,“ říká.

Vánoční svátky mají pro hranického muzikanta stále velké kouzlo. Rodinná pohoda se svými nejbližšími je pro něj na prvním místě. Svátky tráví po boku své manželky, s jejich dvěma dětmi, pěti vnoučaty a dokonce už i s jedním pravnoučetem.

Po Bronislavu Ludmilovi zdědily děti i vnoučata talent k hudbě, takže není divu, že se přes svátky u nich doma hodně zpívá, hraje i tančí.

„Líbí se mi adventní čas, který jsme, když jsem byl dítě, nijak nedodržovali. Lidé se nyní dokážou spojit dříve jak před Štědrým dnem. Na Vánoce se naladí už začátkem adventu, podávají si ruce, přejí si štěstí, zdraví, usmívají se na sebe. Kéž by to tak bylo ještě dál, škoda, že toto období skončí po Novém roce. Slušní a pozorní bychom k sobě měli být po celý rok,“ zamyslel se na závěr Bronislav Ludmila.