Vystudovaný technik objíždí okruhy světového šampionátu s ekipou kamionů. V nich vozí stany, matrace a hygienické vybavení, které pak se svým týmem při Velkých cenách rozbaluje nedaleko okruhů. „Říkám tomu stanový hotel. Začátek byl punkový, ale postupně dávám spaní pod stanem trošku luxusnější tvář,“ říká Petr Bouchal v rozhovoru pro Deník. Kromě závodů F1 objíždí se svým stanovým hotelem i zastávky MotoGP.

Jak se čerstvě vystudovaný technik z Fakulty strojního inženýrství brněnského VUT dostane do kolotoče kolem F1 a MotoGP?
Byla to vlastně náhoda. Když jsem v roce 2016 dokončil školu, chtěl jsem si dát chvilku pauzu, než si začnu hledat nějaké uplatnění na trhu. Odcestoval jsem na Nový Zéland. Tam jsem zavítal na jeden hudební festival, kam přiletěli i lidé z Austrálie a dalších zemí, ale neměli se kde ubytovat. Zeptal jsem se jich, proč nespí ve stanu, že u nás v Čechách je to normální. Všichni mi ale řekli, že stan zkrátka s sebou nechtějí tahat. To mi začalo vrtat hlavou a dospěl jsem k tomu, že bych mohl právě pro takové lidi stany vozit a stavět.

Takže tak vznikla firma GPtents. Proč se jejím hlavním působištěm staly závody formulí a motorek?
Začátky byly punkové. Projížděl jsem weby akcí, kde je spousta lidí. A narazil jsem na Velkou cenu Rakouska. To byl rok 2017 a v kapse jsem měl 10 tisíc korun. Nejdřív jsem tedy jel do Rakouska k Red Bull Ringu obhlédnout situaci. Tam jsem se potkal s jedním farmářem, který měl jen kousek od plotu okruhu velký pozemek. Slovo dalo slovo a plácli jsme si.

V Česku jsem pak zajel do Decathlonu pro stan a další vybavení a na kolejích, kde jsem v tu dobu ještě bydlel, jsem si vypůjčil matraci. To vše jsem vyfotil, vytvořil ve WordPressu web a spustil pronájem.

Jaký byl prvotní zájem?
Předčil veškerá má očekávání. Najednou jsem měl objednávku na dalších čtyřicet stanů. Dva dny před otevřením svého stanového městečka jsem tedy nakoupil další stany. A taky jsem ještě trošku vybílil pokoje na kolejích. S vypůjčenou dodávkou jsem pak se svojí současnou ženou Bárou vyrazil do Rakouska.

Dodávka byla narvaná až po strop. Na hranicích nás zastavili celníci a zjistili, že jsme přetížení. Tak jsem polovinu věcí vyházel do příkopu a zaplatil pokutu 400 eur. Když jsme pak postavili stany u okruhu, sedl jsem opět do dodávky a vrátil se na hranice pro zbytek. Prostě punk jak má být.

Jaké byly dojmy prvních návštěvníků?
Lepší, než jsem čekal. Dostali jsme hodnocení 8,5 hvězdičky z deseti možných. Důležitá je i zpětná vazba. Chodím mezi zákazníky a ptám se na názor. Většinou dostávám kladné reakce. A to od lidí napříč celým světem. Jsem rád, když mi například Japonec, Mexičan či Američan řekne, že poté, co se kodrcal na závody přes půl světa, se ještě tak dobře nejenže nevyspal, ale také necítil.

Teď už asi nemáte jen 40 stanů…
To opravdu ne. Máme jich kolem 500. A taky už nemám matrace z kolejí. Ke každému stanu jsou dvě matrace a máme také vlastní ložní prádlo. Vše s takovým designem, aby to k sobě ladilo. Stany to však nekončí. Zatímco na začátku se lidé museli spokojit s tím, že na záchod musí do toitoiek, teď vozíme nejen vlastní toalety, ale i sprchy, kdy hygienické zázemí několikrát denně čistíme a doplňujeme. Čistota je totiž základ.

I proto neříkáme, že jsme stanové městečko, ale stanový hotel. Kromě toho s sebou vozíme asi tisícovku powerbank, aby si návštěvníci mohli nabít telefony a počítače. Zkrátka máme prakticky dokonalý hotelový servis, i když na louce.

Za jak dlouho jste schopni postavit stanový hotel a kolik lidí se na celé akci podílí?
Na každé akci postavíme zhruba 400 stanů, máme je připravené tak za tři dny. Náš rekord v postavení jednoho je tři a půl minuty. Celkově se na tom podílí asi stovka lidí. Ale nejsou to jen stany, ale i vše okolo, například catering, bar, zabezpečení a další práce, které jsou s provozem městečka spojené. Celou infrastrukturu pak ladíme týden až čtrnáct dní.

Když člověk do vašeho stanového hotelu přijede, překvapí jej, že je na velkých zahraničních akcích přivítán češtinou. Proč s sebou vozíte brigádníky z Čech?
Důvod je jednoduchý. Všechny Velké ceny, kam jezdíme, jsou již místně personálně vyčerpány. Ale má to i své výhody. Češi, kteří jezdí na formuli 1 čím dál více, se tu setkají s rodnou řečí, což je pro ně také pohodlné, a studenti si ještě více prohloubí znalost jazyků. Hlavně tedy angličtiny a němčiny.

Začínal jste s deseti tisíci v kapse a nejasnou budoucností. Jak to máte teď?
Když se ohlédnu zpět, tak nějaký strach o budoucnost tam byl, ale už ve druhém roce jsme meli obrat deset milionů a letos plánujeme třicet. Po letech bychom tedy mohli být v plusu i celkově, většina peněz se totiž točí a investuje do dalšího vybavení a služeb.

Kromě závodu F1 v Rakousku, kde rozhovor vedeme, kde všude se s vašimi službami mohou lidé setkat?
Na letošní rok jsme si v kalendáři zaškrtli čtyři velké akce. V květnu to byla Velká cena formule na legendární Imole v Itálii, teď je za námi Rakousko a v polovině léta se s naším ansáblem vydáváme na Velkou cenu Belgie ve Spa-Francorchamps. Nakonec se opět vrátíme do Rakouska na Red Bull Ring na seriál MotoGP.

Nejde se nezeptat. Co je pro vás větší zážitek: formule 1, nebo motorky?
Obě akce mají to své, ale více mě to táhne k motorkám, které jsou dle mého akčnější a plné osobních soubojů loket na loket.