Ojetým tuktukem dorazil z dalekého Bangkoku až do svých rodných Hranic, kde na něho čekala spousta příznivců.

Jak říká cestovatel, zážitky, které během svých cest prožíval, jsou stále živé a zajímají také ostatní. Proto se o ně dělí už několik měsíců s posluchači na svých besedách. Tentokrát zamířil do Skaličky.

„Přednášek jsem uspořádal už asi na pět desítek. Těší mě, že mé cestovatelské zážitky někoho zajímají a že lidi mé vyprávění baví. Na co se nejčastěji ptají? Často se dotazují, co jsem jedl, kde jsem nocoval, kolik cesta stála a hlavně, jací jsou tam lidé,“ řekl Tomáš Vejmola zvaný Tomík, který si na roční cestu přibalil pouze čtvery trenýrky, dvě trička, jedny kalhoty, mobil, fotoaparát a doklady.

Jeho vyprávění si v pátek v podvečer ve Skaličce nenechaly ujít desítky posluchačů. „Sám cestuji a o cestování se zajímám, proto jsem tady,“ svěřil se jeden z přítomných Václav Váňa.

Dobrodružná cesta, která trvala rok, mu prý dala mnoho dobrého i zlého. Zažil i několik kritických okamžiků, z nichž za nejhorší považuje moment, kdy mu v lodním kontejneru rozbili a rozkradli tuktuk.

„Vozidlo jsem dával dohromady dva týdny a nikdy v životě jsem nebyl tak na dně,“ vzpomněl cestovatel. Nejvíce zážitků si převezl z Indie, která je prý velmi rozmanitá, ale velmi těžce se tam domlouvá s místními lidmi.

Zato na pohostinnost a vřelost obyvatel Iránu hned tak nezapomene.

„Díky své cestě jsem se utvrdil v tom, že se nám v naší zemi žije velmi dobře. Ta koncentrace obrovského množství zážitků je tak silná, že jsem to dodnes všechno ještě nevstřebal,“ svěřil se Tomík, který ani po návratu z dalekých cest nezahálí.

Nepopsatelně krásné zážitky se snažil zachytit ve své první knize.

„Aktuální je to, že jsem knihu dopsal a bude mít křest v květnu v Hranicích. Kniha má asi dvě stě stran a nechybí v ní ilustrace i fotografie z cest,“ prozradil Tomík. A kterým směrem se hodlá příště vydat? „Něco se rýsuje, ale nechci to ještě prozrazovat. Líbil by se mi třeba střed Asie projetý na oslím hřbetu. Kdo ví? Hlavně chci dělat to, co mě baví,“ svěřil se závěrem Tomík. 



autor: Dagmar Rozkošná