Jako terénní pracovník v dvacetitisícovém městě má více práce, než by se dalo čekat. Pravidelně prochází různá místa v Hranicích a mluví s mladými lidmi.

„Nejdu za nimi přímo s tím, že vypadají jako feťáci. Zeptám se, jestli je můžu na chvilku vyrušit, jak se mají, co dělají. Pak jim řeknu, odkud jsem a co dělám. Chci vědět, jestli nemají třeba ve škole kamaráda, který by potřeboval mé služby,“ vysvětluje postup své práce.

Někdy mu lidé odpovědí, že takového člověka znají, proto jim dá letáček, své telefonní číslo a poprosí je o předání. „Stačí mě prozvonit, vždy zavolám zpátky,“ ujišťuje Šenovský. Pak se snaží zjistit, jaké mají zkušenosti s drogami přímo oslovení lidé.

„Člověk pozná, když natrefí na někoho, kdo ty zkušenosti má. Jde to vidět na výrazu. Dotyčný se nenápadně rozhlíží, jestli si toho ostatní nevšimli,“ říká Šenovský. Podle něj hodně mladých lidí v Hranicích kouří marihuanu, případně šňupe pervitin. „Jehly se naštěstí hodně lidí bojí,“ dodává.

Kromě toho, že se baví s novými lidmi, se také v terénu setkává s již nakontaktovanými uživateli. „Vždycky napíšu zprávu několika lidem, že budu ve městě a ať prozvoní, jestli něco potřebují,“ vypráví Šenovský.

Většinou jeden člověk jehly posbírá a na výměnu jich přinese třeba pět set naráz i za ostatní.

„To už jsou větší výměny, na které se musím připravit dopředu. Tolik věcí s sebou běžně nenosím,“ vysvětluje terénní pracovník a dodává, že pět set se může zdát jako velké číslo, ale hlavně v letní sezóně prý uživatelé opia, kteří se sjíždí v létě k Přerovu na maková pole, použijí denně i patnáct jehel.

Při povídání si s lidmi používá terénní pracovník i různé triky, které mu pomáhají získat si důvěru. „Já jsem nic nezkoušel, což je výhoda pro navázání kontaktu. Zeptám se, jaký je stav, když si někdo vezme drogu, jaké má člověk pocity. Já jsem v tu chvíli laik a on odborník, který něčemu rozumí,“ vysvětluje Šenovský.

SOUVISEJÍCÍ ROZHOVOR: Drogově závislí nechtějí být vidět, říká pracovník K-centra

Mezi pracovníkem K centra a klienty funguje určitá symbióza. Terénní pracovník uživateli drog poskytne čisté pomůcky, které minimalizují riziko rozšíření nemocí, a on mu na oplátku přinese znečištěné jehly.

„Některým lidem se tento systém nemusí líbit, ale jehly, které nám donesou, by se jinak mohly povalovat v parcích nebo u kontejnerů,“ říká Šenovský, který také rozdává informační letáky, poskytuje poradenské služby, informuje občany o rizicích užívání drog a možnostech léčení závislosti. Zároveň se snaží předcházet i pohlavním chorobám rozdáváním kondomů.

Ne vždy jsou ale lidé vůči terénnímu pracovníkovi vstřícní. „Mám i negativní zkušenost. Někdy mohou být oslovení lidi agresivní, hlavně proto, že drogy často kombinují s alkoholem. Je lepší si narážek nevšímat a nereagovat,“ říká ze své zkušenosti Šenovský.

Na nikoho nedonášíme!

Mohlo by se také stát, že se při své práci setká s něčím nezákonným. Jako každý občan i pracovník kontaktního centra má oznamovací povinnost.

„Když mě třeba někdo zve na byt, ptám se, jestli je tam něco, co bych neměl vidět. Pokud jo, nechci, aby mě tam zvali. Právě proto, že tu oznamovací povinnost mám,“ říká pevně. V poslední době také kolovaly po Hranicích informace, že terénní pracovníci donáší policii.

„To vůbec není pravda, jsou to jen fámy. My zaručujeme klientům naprostou anonymitu a na nikoho nedonášíme,“ brání se Šenovský pomluvám.

Informace o klientech si vede centrum Kappa pod kódy. „Jména nikdy neznám, většinou jen přezdívku. Někdo mi po delší době řekne křestní jméno. Já to od nikoho ale hlavně vědět nepotřebuji,“ ujišťuje Šenovský.

Jeho práce a vlastně všech, kteří K-centru věnují svůj čas, má smysl.

„Chodí k nám kluk, který po šesti letech přestal brát drogy. Teď chodí na terapie a už půl roku je čistý. Jeho motivací bylo zjištění, že s přítelkyní mu to přestává klapat, že se mu nedaří v práci a že by třeba místo staré herky mohl mít pěkné auto. Prostě se naštval,“ popisuje Šenovský, jak málo stačí k tomu, aby se člověk chtěl dostat ze závislosti a vybojovat si zpět svůj život. Je to boj, se kterým má v Hranicích kdo pomoct.

Petra Andrýsková