„V řezbářství musí člověk dotáhnout všechno do detailů, musí umět uspořádat proporce tak, aby odpovídaly realitě,“ říká.

K dřevu ho podle jeho slov přivedl táta. „Ten se věnuje hlavně Betlémům, které vystavuje každý rok v galerii M+M. Poprvé jsem si něco vyřezal, když mi bylo sedm. Byla to malá soška, kterou si doteď schovávám. Mám všechny své prvotiny, jsou to věci, kterých si vážím,“ vysvětluje Vincker. Profesionálně se řezbářství začal věnovat až po vojně. „Od té doby se to ubírá strmě vzhůru nebo strmě dolů. Záleží, jak to vnímají lidi, ti to ocení lépe než já sám,“ přemýšlí.

Rád pracuje na konkrétních věcech. Lidé za ním přijdou, když třeba chtějí vyřezat do dřeva své příbuzné.

„Například někdo přijde, že by chtěl dřevěnou sochu svého dítěte. Já si to dítě naměřím, nafotím a pak už jsou to jen a jen hodiny práce,“ vysvětluje řezbář svůj postup u vyřezávání konkrétních postav. Tyto sochy velmi často přeměřuje, žádný řez už totiž nejde vrátit zpátky. „Raději si to desetkrát změřím, udělám malý řez a pak si ho znovu desetkrát přeměřím, jestli ho mám správně,“ dodává.

Jeho i otcovy sochy jsou roztroušené po celém světě.

„Mám svůj Betlém v Anglii v jedné ze tří kaplí Hampton Court Palace. Je v majetku britské královny, dokonce před ním letos měla svůj novoroční projev,“ chlubí se Vincker. Ještě víc hrdý je ale na postavičku Svaté Kryšpínky, kterou vyřezával pro Troškovu pohádku Čertova nevěsta.

„Soška se ve filmu i hýbe, ale to už je samozřejmě dílo animátorů,“ dodává s úsměvem.

SOUVISEJÍCÍ: Vincker vyřezává lázeňskou dámu. PODÍVEJTE SE

Pravidelně se Vincker se svým otcem účastní řezbářských akcí a plenérů. Těchto akcí se po České republice koná velké množství, podle jeho slov se často kryjí třeba i tři nebo čtyři. „Já jsem si vybral tři plenéry, které mám rád a na které pravidelně jezdím. Jeden z nich se koná ve Zlatých Horách od 13. srpna. Řezbář tam dostane špalek, téma a za týden musí být socha hotová,“ vysvětluje Vincker, který kromě Zlatých Hor navštěvuje ještě plenéry v Bruntále a ve Vlaském u Hanušovic.

Dřevořezbářství může být podle jeho slov pěkně náročná práce.

„Na uživení se to dá, nestěžujeme si,“ dodává se smíchem, že se ho na to ptá každý. Vyřezávat se podle něj dá do všech možných druhů dřeva, od lípy, přes borovici a dub až po vzácnější dřevo, jako je mahagon nebo cedr. „Druh dřeva se vybírá podle typu díla, nebo v horších případech podle přání zákazníka. Cena výrobku se pak odvíjí podle druhu a složitosti dřeva, protože s tím tvrdším je více práce,“ vysvětluje.

Jeho posledním dílem je dubová lázeňská dáma, kterou vyrábí pro Teplice nad Bečvou. „Jednou bych tady chtěl i zůstat, tak se musím snažit, aby vypadala pěkně. Přece jenom kolem ní budu třeba dalších dvacet let chodit,“ dodává s úsměvem a bere do ruky dláto, nástroj, který ho spolu s jeho fantazií živí.

Petra Andrýsková