„Soudě dle tří děkovaček a občasného potlesku na otevřené scéně, zřejmě návštěvy divadla nelitovali,“ řekl v rozhovoru šéf Divadla Štěk & spol. Michael Heger.

V pátek jste v Divadle Stará Střelnice uvedli vaši premiéru hry Davida Drábka Koule. Jedná se o příběh slavné atletky, který byl zpracovaný původně jako rozhlasová hra. Po jejím uvedení vyvolala mnoho emocí a několik soudních žalob. Proč jste sáhli právě po této hře?
Že se kolem uvedení původní rozhlasové verze seběhly nějaké žaloby a další peripetie, nemělo pro nás váhu. Hra se nám v původní rozhlasové komorní podobě líbila a také postavy odpovídaly možnostem našeho obsazení. Myslím, že pro amatérské soubory jsou tato dvě hlediska vždy rozhodující a ostatní jsou jen pomocná hlediska. Pro nás tím pomocným bylo, že nechceme dělat jak na běžícím páse jen prvoplánové komedie s neustálým probíháním dveřmi. Koule není prvoplánová legrace.

Jak vaši páteční premiéru přijali diváci?
Myslím, že je to dotaz spíše pro páteční diváky, ale soudě dle tří děkovaček a občasného potlesku na otevřené scéně, zřejmě návštěvy divadla nelitovali.

Divadlo Štěk & spol. se na chvíli divákům odmlčelo. Hledali jste nové inspirace? Mohou se diváci těšit na nové herce?
Ta chvíle trvala sedm let. Provozovat dnes amatérské divadlo není legrace a když se jednou personálně rozpadne, může to znamenat konec i definitivně. I etablované a dobře fungující soubory hledají nové herce hóódně těžko. Takže hledání inspirace je proti tomu nic. Po těch sedmi letech jsme zůstali z původní party jen dva, takže noví herci nyní tvoří většinu. Že jsou noví neznamená, že neumí. Být divákem já, tak bych se na ně těšil.

Kolik má spolek nyní členů?
Nyní je nás i s techniky osm, na jevišti hraje šest. Na obsazení jiné než komorní inscenace to nestačí, ale zájem o nevděčnou práci v divadle je mizivý. Práce trvá měsíce, děkovačka minuty a den po představení jako by nic nebylo, sláva - polní tráva. Tohle člověk může dělat, jen když je divadlem doslova chronicky nakažen. Nic pro ješity a rychlokvašky, ani na to nikoho nesbalíte. V obou hlavních rolích hrají manželé, takže mohou své dialogy zkoušet i doma.

Kdo se v této hře představí? Jak dlouho jste hru nacvičovali? 
Pro Kouli jsme rozhodli někdy v lednu, ale nezkoušeli jsme pravidelně, asi polovina členů pracuje na směny. Věnovat se pouze divadlu, taková celovečerní inscenace se dá vyprodukovat za tři měsíce. Koule obsahuje celkem dost tzv. hlášek. Některé už používáme běžně i mimo hru. Zajímavostí je, že telefonáty do rádia, které ve hře divák slyší, namluvili ti, kdo Divadlo Štěk & spol. roku 1994 založili. Rozhlasové mikrofony použité ve hře jsou skutečně funkční a skutečně zapojeny. Stejně jako interkom z režie a během hry spolupracují dva zvukové mixpulty. Nechce se nám do takříkajíc dveřových komedií, přitom Koule je naše vůbec první hra, ve které máme v kulise dveře. 

Už máte v hlavě plány na další představení?
V hlavě je plánů… ale platí jen realita. V té je teď potřeba odehrát co nejvíce představení Koule, aby se soubor sehrál na jevišti i při logistice a abychom vydělali zpět to co stála výroba inscenace. A to už není nic levného ani v amatérské branži, mnozí by se asi divili. Když jsme před lety uvedli Růže pro Algernon výroba stála asi 110 tisíc.

Divadelní sezona je prakticky před vámi. Kde se na vás a vaši novu hru mohou těšit?
Všude kde nás budou chtít. Nejbližší představení hrajeme na divadelní přehlídce v Dělnickém domě v Odrách, v pátek 9. listopadu. Do Vánoc bude jedna repríza v Hranicích.