Odpoledne se nás v golfovém areálu v Radíkově, který se připojil k celosvětové akci, aby tento sport ukázal ženám v celé jeho kráse, schází necelá dvacítka.

Obavy, že budu vypadat jak Bridget Jonesová, když poprvé sjížděla po hasičské tyči, ze mě brzy spadnou. Všechny totiž golfovou hůl držíme v ruce úplně poprvé, tedy - pokud nikdo z nás nepočítá hůlku z minigolfu.

V radíkovském areálu mě okamžitě zaujalo krásné okolí, příroda a ticho. Vzápětí se nás ujímá mladý trenér Albert Jeřábek, který nám nejprve vysvětluje, s jakými holemi se golf hraje, a zasvěcuje nás do tajů hry.

„Holí je několik typů, jsou to dřeva, železa a pak puttery - ty slouží k nejkratším ranám, k doklepnutí míčku do jamky. Dřeva se používají k nejdelším ranám a jmenují se tak proto, že dříve byly ty hlavy dřevěné, ale dnes je to směs titanu nebo podobného materiálu,“ popisuje jednotlivé druhy holí.

O jeho profesionalitě nepochybuji. Trenérství, kterému se Albert věnuje dva roky, totiž předcházelo téměř čtrnáct let aktivního golfu.

Ukazuje nám, jak se správně drží hůl, a vysvětluje postoj, který je při hře nezbytný, což jsem na tréninkovém odpališti zjistila už za chvíli.

„Nohy si dejte na šířku ramen, ruce povolte, ať je nemáte tak napnuté. Jak jdete do nápřahu, levá noha by měla zůstat na zemi. Švih se musí dostat do tempa,“ říká. A má pravdu, švih i odpal je daleko lepší, než při předchozích pokusech.

Míčky zběsile lítají doprava a doleva

I když se nám zdají být správný postoj a držení hole malinko nepohodlné, za chvíli si zvykáme a míčky zběsile lítají doprava a doleva.

„Za chvíli nás naženou ty míčky sbírat,“ směje se jedna z žen při pohledu na travnaté hřiště, na kterém jsou stovky bílých míčků. Naše obavy jsou naštěstí zbytečné.

„Na sběr míčku tady máme pomocníka,“ vysvětluje s úsměvem trenér a ukazuje na golfové autíčko.

Košík je za chvilku prázdný, a tak se začínám shánět po dalších míčcích. U baru jsem si vyzvedla žeton a z automatu, ve kterých by možná někdo čekal kafe, napadaly do košíku golfové míčky až povrch.

Musím říci, že jsem si užila opravdu báječné odpoledne v milé společnosti. A jestli si myslíte, že je golf hra pro snoby, tak to v Radíkově určitě neplatí. Všichni trenéři i hráči byli velmi milí, ochotně se nám věnovali, trpělivě vysvětlovali správný postoj, držení holí i švih. Je jasné, že to mají v popisu práce, ale poznáte, když člověk něco dělá rád, a ne jen z povinnosti.

Zajímá mě, za jak dlouho by se člověk mohl naučit hrát obstojně. Trenér mi vysvětluje, že asi za rok, pak si ale nejspíš vybaví mou hru a dodává: „To je velmi individuální, ale tak do dvou let byste mohla hrát tak, abyste se ani na závodech nemusela stydět,“ říká s náznakem solidarity Albert Jeřábek. A má určitě pravdu.

Ze Dne žen na golfu jsem si odnesla nejen skvělý zážitek, ale snad i nějaký poznatek. Golf je hra, která vyžaduje perfektní soustředění, přesnost a klid. Vřele doporučuji.



Patovací soutěže se zúčastnilo 21 žen a dívek. Hrálo se postupně do tří jamek a nejlepšího výsledku dosáhla Iveta Valentová s výsledkem pět úderů. O pořadí na dalších místech se rozhodovalo až v rozstřelu. Čtyři hráčky dosáhly šest úderů. O pořadí rozhodl až třetí rozstřel. Na druhém místě se umístila Michaela Skácelová a třetí skončila Libuše Vymětalíková. Medailistky získaly své první golfové medaile a drobné ceny.

Golfový klub v Radíkově funguje více než patnáct let. „Golf se hraje na 18 jamek, my tady máme devítijamkové hřiště. Jsme tady od roku 2003, celý areál jsme budovali postupně. Do této akce se zapojujeme druhým rokem,“ vysvětluje mi prezident golfového klubu Jaroslav Jiříček. Podle jeho slov je golf hra pro všechny věkové i výkonnostní kategorie. „Důležitá je chuť. Nejlepší je začít hrát s trenérem, aby se člověk vyvaroval špatného postoje i držení hole,“ doplňuje.