Přesto má organizace spoustu dalších plánů, jak dále rozšířit pole své působnosti a zajistit klientům další služby. O penězích, plánech, ale také o romské problematice v Přerově hovoří ředitel Občanského sdružení Kappa-Help Michal Majer.
ROZHOVOR
Na zasedání zastupitelstva byla organizaci Kappa-Help udělena dotace 150 tisíc korun, jak ji využijete?
Nejedná se o dotaci, kterou bychom použili pro rozvoj organizace. Tyto peníze nám pomohou překlenout období do konce roku. To znamená, že peníze použijeme k tomu, abychom organizaci udrželi v běžném provozu. Celkové finanční prostředky organizace jsou tvořeny ze sedmdesáti procent ze státních zdrojů, z ministerstva práce a sociálních věcí, z ministerstva zdravotnictví a z ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Zbývajících třicet procent pak dostáváme od města Přerova, z krajských peněž, ale také od sponzorů.
Na zasedání zastupitelstva jste říkal, že Kappa-Help se dostala do těžké finanční situace, můžete ji přiblížit?
Do těžké finanční situace jsme se dostali proto, že nám nevyšly některé projekty, což se občas stává, ale hlavně jsme nezískali peníze od Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, což je náš klíčový sponzor. Navíc jsme v hranickém kontaktním centru museli nechat opravit střechu, jejíž rekonstrukce byla poměrně nákladná.
Jste novým ředitelem organizace Kappa-Help, jaké vidíte nejzásadnější problémy tohoto občanského sdružení?
Jsem ředitelem teprve měsíc, ale nemám pocit, že by sdružení mělo nějaké závažné potíže. Pokud bych měl hovořit o nějakém problému, pak o podfinancování naší organizace. Služby, které organizace našeho typu poskytují svým klientům, fungují, takže drogově závislých nepřibývá. Z toho vyplývá, že problematika drogově závislých není tak ožehavé téma, aby se i nadále nějak výrazně financovala.
Co v současné době Kappa-Help svým klientům nabízí? Rozšířili jste služby pro klienty? Co plánujete do budoucna?
V nejbližší době se chceme zaměřit na drogovou prevenci ve školách. Hodláme oslovit ministerstvo školství, tělovýchovy a mládeže, abychom získali potřebné finance. Druhá aktivita, o níž v blízké době uvažujeme, se týká podchodu u Komuny, kde bychom chtěli zařídit zkušebnu pro romskou kapelu. S tím souvisí i naše dlouhodobější plány. Rádi bychom v těchto prostorách vybudovali nízkoprahový klub pro mladistvé, který by byl integrovaný. To znamená, že by sloužil mladistvým jak z majoritní, tak i z minoritní společnosti.
A poslední otázka, jak pohlížíte na situaci v Přerově, která se týká Romů?
Myslím si, že problematika romské menšiny bývá mnohdy zbytečně medializovaná. Při posuzování situace, která se netýká jen Přerova, je nutné brát v úvahu několik faktorů. Především Romové mají odlišnou kulturu než většinová společnost. Dále je nutné brát v úvahu také určitou kulturu ghetta, ve kterém Romové žijí. Pokud jsou totiž hromadně vystěhováni na okraj města, posiluje to jejich vyloučení ze společnosti.
V neposlední řadě si myslím, že Romové v Přerově fungují jako jakýsi hromosvod špatných nálad. Pokud totiž romská menšina v Přerově čítá zhruba deset procent, v důsledku jejich kriminalita rozhodně není nějak výrazná. Spíš jde o to, že je na jejich přestupky a trestné činny mnohem více upozorňováno.
Stejná situace je kolem pobírání sociálních dávek. Závislost na pobírání sociálních dávek, která je u některých Romů zřetelná, společnost vnímá pochopitelně negativně, ale o pracující Romy se nikdo nezajímá. Nicméně si myslím, že zákony by mělyplatit pro každého bez ohledu na kulturní zvláštnosti.
